„Chcete americké auto, ale důvěřujete jen evropské technice? Tak pro vás máme Chevrolet Malibu!“ Tak by mohla znít dobová reklama na osmou generaci tohoto zajímavého modelu, který se dostal i na český trh. Výsledek Evropany ale úplně nepřesvědčil, třeba i kvůli chybějící karoserii typu kombi. Dnes může být ale velmi zajímavou ojetinou, už jen proto, že jeho ceny padly na minimum. Navíc je v nabídce řada kusů, které mají velmi malý nájezd a jsou tak ve velmi dobrém stavu. To byl ostatně i případ námi testovaného exempláře.
Vzpomínáte na dobu před zhruba 15 lety? To se na českém trhu prodávala značka Chevrolet s modely jako Spark, Captiva, Orlando nebo Cruze. Vrcholným modelem bylo Malibu, přičemž jeho příbuznost se soudobými vozy je evidentní na první pohled. Hlavně na masce chladiče, která se snaží maskovat příbuznost s Opelem Insignia (na stejné platformě pak stál třeba ještě poslední Saab 9-5). Ta je ale evidentní díky shodným světlometům. Na Malibu je tak zajímavý pohled hlavně zezadu. Nezvykle hranatá brzdová světla odkazují na opravdové Ameriky.
I když v Česku nešlo ani zdánlivě o úspěšný model, vyskytuje se v autobazarech docela často. A nabízené vozy mají jedno společné – i po letech u nich najdete kusy s nízkým nájezdem. To byl i případ našeho vozu z roku 2012, který měl najeto jen málo přes 71 tisíc kilometrů a bazar Auto ESA jej nabízel za 180 tisíc korun. Malý nájezd se podepsal na velmi zachovalém stavu, který spíš připomínal zánovní automobil. Někdo se o něj hezky staral, což je u vozů za tuto cenu a tohoto stáří poměrně nezvyklé.
Sedan dlouhý 4859 mm nabízí rozumně prostorný interiér, kam se pohodlně poskládají čtyři dospělí. Cestou k neúspěchu byla hlavně neexistence varianty kombi, jakkoliv je zavazadelník dostatečně velký pro běžné užívání – pojme 545 litrů. Navíc podběhy ani ramena víka nezasahují do prostoru a zadní sedadla lze sklopit do roviny. Pokud nebudete stěhovat, klidně poslouží jako rodinný vůz.
Palubní deska se snaží být zvláštní, je přitom taková německá – tmavá, hodně plastů, záplava tlačítek, ale najdou se i zajímavá řešení. Líbí se nám třeba hranaté budíky odkazující na Camaro, zajímavé je modré podsvětlení i displej zábavního systému s navigací, který lze elektricky vyklopit a pod ním najdete velkou schránku na cokoliv. Samozřejmě sada ovladačů i volant známý z Opelu Insignia nenadchnou, stejně tak sedadla s velmi kluzkou kůží, která se v létě rozpálí tak, že vám přivaří tričko ke kůži na zádech a navíc po ní budete v každé zatáčce vyklouzávat ven. Celkově je ale kabina místem, kde se dá i v roce 2024 docela žít, aniž byste se cítili jako v retro voze. Jen pro pořádek dodejme, že testovaný kousek byl vyveden v top výbavě LTZ, kde najdete opravdu řadu komfortních prvků, včetně dvouzónové klimatizace, bezklíčového startování a odemykání či právě navigace, která je samozřejmě v dnešní době už zcela za zenitem.
Vzhledem k malému nájezdu testovaného vozu jsme nezaznamenali ani žádné potíže. Jen čidlo tlaku v pneumatikách bylo zmatená a nepodařilo se nám ho nastavit tak, aby nehlásilo problém.
Do pravé Ameriky patří benzin, říkáte si. Ale tohle vlastně není úplně ta pravá Amerika (vyráběla se v Koreji), takže nepřekvapí, když ve většině nabízených kusů najdete naftový čtyřválec od Fiatu. Ještě existuje velký benzinový čtyřválec 2.4 nebo pozdější dvoulitr, šestiválec v Česku k mání nebyl. Vznětová pohonná jednotka s dvoulitrovým objemem ale není špatná volba, nabízí rozumný výkon 117 kW (160 k) a točivý moment 350 Nm. Auto s ní zrychlí pod 10 sekund a dostanete ji s manuálem i automatem.
Jde o masivně rozšířený diesel, modernější nástupce spolehlivostí vyhlášené jedna-devítky, který se objevil v celé řadě vozů od Fiatu a Alfy Romeo až po Jeep nebo Opel a Saab. A i v tomto případě jde o držák. Zvukově ho lze v dnešní době označit za hlučný motor, jakkoliv je proti předchůdcům klidnější. Stále platí, že je to stroj bez emocí, nicméně nabídne přijatelnou dynamiku a také spotřebu. My jsme během týdenního testu najeli nějakých 550 kilometrů s průměrnou konzumací 6,5 litru na 100 km, což je dobrý výsledek i s ohledem na fakt, že jsme měli model s automatem, který sice řadí hladce, ale patří k těm línějším a musíte tak vozů víc šlapat na krk.
Řízení je spíš mdlé, do hry vás rozhodně nebude vtahovat. Podvozek však umí dobře filtrovat i horší silnice, ve vysokých rychlostech je příjemně stabilní a je patrné, že Malibu je autem na dálniční přesuny. Jediné, co vás bude trápit, je horší odhlučnění podvozku. Dovnitř proniká nejen šum od pneumatik, ale občas i nějaké to bouchnutí. Ne, není to úplná plechovka, ale vozu chybí takový ten pocit příjemné uzavřenosti interiéru, na který jsme u vozů této třídy zvyklí dnes. Pokud nás paměť nešálí, první Insignia i poslední 9-5 na tom oba byly o něco lépe.
Pokud budete mít nutkání sáhnout po benzinovém čtyřválci s hliníkovým blokem, dejte pozor hlavně na řetězové rozvody, které mají tendenci k vytahání se už po nějakých 160 tisících kilometrech. Auta okolo tohoto nájezdu by je tedy měla mít vyměněné. Poslouchejte také, zda rozvody nehlučí, jde o jasný signál. Motor má také větší apetit na olej.
Jistější volbou je vznětový čtyřválec, který patří mezi velmi spolehlivé. U Opelu Insignia si majitelé stěžovali na problémy s olejovým čerpadlem, kde praskalo těsnění. U Chevroletu o tom zprávy nemáme (protože je prostě málo rozšířený), ale u vozů s vyšším nájezdem bychom dávali pozor na tlak oleje. Experti radí včasné přetěsnění čerpadla (okolo 150 tisíc kilometrů). Rozvody se mění po šesti letech nebo 100 tisících kilometrech. Automatická převodovka Aisin spojená s touto jednotkou pak potřebuje samozřejmě výměnu oleje po 60 tisících a je zcela bezproblémová.
Další problémy už jsou jen sporadické, Malibu může trápit selhávající palivové čerpadlo, alternátor a další elektrické obtíže. Auto zažilo i pár svolávacích akcí, třeba když mělo potíže s posilovačem. Tyhle chyby by ale měly být obvykle vyřešené, nebo se týkají třeba amerického trhu. Opět se sluší připomenout, že Malibu je v Evropě tak málo rozšířeným vozem, že o něm mnoho hlášení není.
Chevrolet Malibu je nečekaně dobrá ojetina. Předně za to může fakt, že je k sehnání ve vynikajícím poměru nájezdu a ceny. Navíc má i velmi bohatou výbavu. My bychom určitě sáhli po modelu s dieselem pod kapotou. Má sice nezajímavé jízdní vlastnosti, ale to platí i o palivově mnohem náročnějším velkém čtyřválci. Jde o spolehlivý motor a Malibu může udělat ještě hodně služby. Zejména řidiči, který chce tak trochu jiný sedan na běžné cestování.
Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti Auto ESA.
Ačkoliv jich po českých silnicích nejezdí mnoho, jde o takovou bazarovou stálici. Zpravidla máme na prodejních plochách jeden až dva kusy. Jde o oblíbená auta, protože jízdou dokáží konkurovat populárním středním třídám, jakými jsou například Ford Mondeo, Mazda 6, Volkswagen Passat, ale i Škoda Superb. Oproti nim však jde o okrajovější model, takovým je například i další rival Suzuki Kizashi. A proč je oblíbený? Jde o cenu. Chevrolet Malibu je často levnější než zmínění konkurenti, a to i navzdory nižším nájezdům.
Aktuálně je v Česku na prodej asi pět kousků, čtyři z nich jsou naftové a dva s manuální převodovkou. U nás v Auto ESA se aktuálně nachází rovnou tři s motorem 2.0 VCDi (118 kW), všechna mají automatickou převodovku. Ačkoliv jde o méně známý vůz, prodává se poměrně rychle. Proč? Dost je i konkrétních poptávek, ale často se do něho zakoukají zákazníci, kteří původně přišli na jednoho z výše zmíněných konkurentů.
Filip Kučer je ředitelem marketingu společnosti Auto ESA
