Ojetá Dacia Dokker je levný pracant, který se prodává i s nízkým nájezdem. Umí také LPG

Jméno Dokker rumunská automobilka odvodila od anglických slov "Dock worker", což znamená přístavní dělník. Dacia Dokker sjížděla z výrobních pásů v marockém Tangeru a v Česku se prodávala ve třech výbavách (Access, Ambiance/Open a Arctica). Narazit můžete i na dobře vybavené edice Stepwey nebo Celebration. Základ s benzinovou šestnáctistovkou přišel v roce 2013 na 199 900 Kč, s výbavou Arctica na 244 900 Kč. V nabídce nechyběla ani čistě užitková verze Dokker VAN startující na dnes neuvěřitelné cenovce 159 900 Kč, která díky dvoumístné kabině nabídla enormní nákladový prostor. U VANu bylo možné připlácet za střešní ocelovou zahrádku nebo tažné zařízení. Co nabízí Dokker jako ojetina dnes?

V základu u Dokkeru chyběly běžné věci. Šlo například o kryt zavazadlového prostoru nebo možnost seřizovat zpědeftná zrcátka – ta byla fixní. Dokonce se muselo připlácet i za tak úsměvné věci, jako je předpříprava pro autorádio (+ 300 Kč). Od druhého výbavového stupně šlo zrcátka manuálně nastavovat a nechyběly například výškově stavitelné bezpečnostní pásy, přední mlhovky, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, elektrické ovládání předních oken nebo možnost doplatit 10 tisíc korun za klimatizaci. V nejvyšší výbavě Arctica byla v ceně klimatizace, palubní počítač, elektricky nastavitelná zpětná zrcátka nebo nárazníky a zrcátka v barvě karoserie. Přiobjednat šly dotykový multimediální systém, sklopné stolečky, rezervní kolo, zadní parkovací kamera, vyhřívání předních sedadel, loketní opěrka nebo tempomat.

Model Dokker má díky posuvným bočním dveřím a zadním křídlovým dveřím blíže k osobní dodávce, kdežto o 15 tisíc korun dražší Lodgy bylo kombi křížené s MPV, které mohlo mít na přání třetí řadu sedadel (také bylo o 15 cm delší a budeme se mu věnovat v samostatné recenzi). Dokker konkuroval skvělou cenovkou zejména zavedeným a oblíbeným vozům typu Citroën Berlingo, Fiat Dobló, Opel Combo, Peugeot Partner nebo Renault Kangoo.

Nabídka ojetých dokkerů v Česku čítá necelou stovku. Vzhledem k slušným prodejům před pár lety to není moc. Jejich majitelé nemají zatím příliš důvodů se jich zbavovat, jelikož to bylo často první nové auto, na které se jim podařilo našetřit. Úplně nejlevnější kusy začínají na částce 140 tisíc korun, což je vzhledem k původní cenovce 199 tisíc Kč celkem dost. Za sedmileté kusy zaplatíte skoro 200 tisíc korun a nejnovější dobře vybavené dokkery přijdou klidně na 350 tisíc korun.

Dvě třetiny aktuální nabídky tvoří benzinové motory a pouze třetina připadá na diesely. Jen u třetiny vozů nalezneme parkovací senzory, tempomat nebo tažné zařízení. Nejčastěji inzerovaným lakem je bílá karoserie, následuje modrá a pak šedá. Doporučujeme sáhnout po vozech vybavených klimatizací, jinak se v létě zejména v tmavém odstínu upečete. Klimatizací disponují dvě třetiny ojetin.

Testovaný kousek nám zapůjčil autobazar Auto ESA. Šlo o velmi zachovaný vůz po prvním majiteli s průhlednou servisní historií. Počítadlo kilometrů ukázalo něco málo přes 68 tisíc ujetých kilometrů, kterým vzhledem ke stavu podvozku věříme. Vůz jezdil jako nový. O pohon pětiletého Dokkeru na zimních pneumatikách se starala vznětová patnáctistovka v nejslabším provedení (výkon 55 kW) ve spojení s manuálním "pětikvaltem". Kromě jednoho škrábance na pravé straně a rozežrané tlumící izolace v motorovém prostoru jsme na voze nenašli závažnější nedostatky. Za vůz v pražském autobazaru žádají při platbě v hotovosti 295 000 Kč, v ceně je ale i sada letních pneumatik.

Přední část vozu je z modelu Lodgy, boční zadní dveře jsou posuvné. Jejich ovládání vyžaduje často více síly. Díky nim ale máte skvělý přístup na zadní sedadla. Palubní desku sem Dacie "narvala" také z modelu Lodgy. Zdobí jí maximálně jednoduchý přístrojový štít, přehledný a skvěle čitelný. Displej vpravo ukazuje ujeté kilometry a stav paliva, u novějších vozů pak zobrazuje údaje palubního počítače (dokonce i spotřebované palivo v litrech, stejně jako u některých renaultů).

Sklon světlometů se nastavuje pomocí otočného ovladače vlevo pod volantem. Volant je nastavitelný pouze výškově. Okna v zadních oknech se dají jenom vyklápět, nejdou otevírat. Prostoru je v interiéru hodně, zejména pak v oblasti hlavy.

Přední sedadla jsou vcelku rozměrná, postrádají však náznak bočního vedení těla. Navíc jsou poměrně tuhá. Obavy z únavy po delší cestě mít ale nemusíte. Špatně se nesedí ani v druhé vyvýšené řadě sedadel. Sedáky jsou zde dostatečně dlouhé a příjemně při delších cestách překvapí.

Bohužel složená sedadla nelze z vozu jednoduše vyjmout. Musí se vzít klíč a ručně je odmontovat. Dokker naopak potěší spoustou odkládacích schránek. Do police pod střechou se vleze řada věcí. V některých místech se opravdu šetřilo (např. úchyty bezpečnostních pásů jsou zcela odkryté).

Přepravní kapacita může činit až 3300 litrů, přičemž nosnost činí velmi solidních 750 kg. Přístup k nákladu zajišťují buď posuvné boční dveře, nebo zadní křídlové dveře, které se otevřou v úhlu až 90 stupňů. V základním pětimístném uspořádání do vozu naložíte 800 litrů zavazadel.

S benzinovou osmiventilovou šestnáctistovkou MPI nešlápnete vedle, nutné je ovšem ručně seřizovat ventilové vůle a měnit rozvodový řemen. Připočtěme k tomu ve vyšších otáčkách hlučnější projev (při stotřicítce motor točí lehce přes čtyři tisíce otáček). Jízdně lepší volbou může být 1.6 SCe původem od Nissanu nabízená od roku 2015, který je úspornější (jezdí za 7,5 místo za 8,5 l/100 km). V případě zájmu ho šlo kombinovat s pohonem LPG. Při koupi ojeté dacie bychom ale nedoporučovali přestavby na LPG. Do budoucna se tak zbavíte řady problémů souvisejících s životností ventilů. Přeplňovaným dvanáctistovkám TCe se je lepší vyhnout obloukem. O jejich problémech byly popsány stohy papírů. Poslední dva roky nabízená 1.3 TCe je ale jiné "kafe". Pokud na tento čtyřválec narazíte, neváhejte. Jezdí za šest, problémy zatím nemá a chlubí se luxusním zátahem.

Vznětová patnáctistovka nás mile překvapila svým živým projevem. A to byla v nejslabší verzi s 55 kW výkonu. Motor 1,5 mohl mít až 80 kW a je skvělou volbou. Diesel s pošramocenou pověstí ze svých začátků Renault vypiplal téměř k dokonalosti. Do Dacií se navíc montovaly jednodušší verze s jedním EGR a filtrem pevných částic umístěným až pod podlahou. Až od poloviny roku 2015 přišly verze plnící Euro 6.1 s dvojitým EGR a vstřikováním močoviny SCR. Patnáctistovka vyniká slušnou pružností a fantastickou spotřebou. My jezdili vždy do 4,5 l/100 km. O litr dráže pak jezdí nejvýkonnější verze, která navíc trpí výraznějším turboefektem. Ještě připomene, že nejsilnější verze dieselu spoléhají na šestirychlostní převodovku (ostatní mají jen pětirychlostní skříň).

Motory původem od Renaultu mají rozvody poháněné řemenem, které se mění po pěti letech provozu nebo 80 tisících km (1.6 8V), resp. po šesti letech a 120 tisících km (1.5 dCi). Výměna motorového oleje je předepsána po dlouhých 20 tisících km, doporučujeme interval zkrátit na polovinu.

Vpředu nalezneme "pseudonápravu" McPherson s trojúhelníkovým ramenem, zadní náprava je pak vlečená. Pochází z modelu Kangoo. Dokker se na silnici neprojevuje stejně houpavě jako sesterské Lodgy. Podvozek je připraven na tvrdší práci a je zde proto přitažen. V zatáčkách se pak naklání minimálně a v přímém směru jezdí klidně. Díky vyšší stavbě karoserie je nutné počítat s nárazy bočního větru, které dokáží s Dokkerem zacvičit. Auto si vede dobře v zatáčkách, chování je dlouho neutrální a v případě potřeby celkem razantně zasahuje stabilizační systém ESP, který nelze úplně deaktivovat. Řízení je díky hydraulickému posilovači citlivé a přesné. Řazení je podprůměrné a samotná hlavice řadící páky umístěná příliš nízko. Pokud s Dokkerem budete jezdit klidně, je až překvapivě příjemným společníkem.

Dokker vyšel ve statistikách TÜV Report 2023 v kategorii 2-3 roky staré automobily jako druhý nejhorší. Četnost poruch činila 10,8 % - horší byla už jen Dacia Logan. Mezi 4-5 let starými vozy skončila Dacia Dokker s 16,1 % závad jako pátá od konce (horší byl Seat Alhambra, BMW řady 2 Active Tourer, Volkswagen Sharan i Dacia Duster). V kategorii 6-7 let byl Dokker druhý nejhorší. Podle německých STK zlobí přední i zadní osvětlení, výfuková soustava a vůz po letech trápí koroze.

Někteří majitelé si stěžují spíše na problémy s posuvnými dveřmi a jejich zámky. V motorovém prostoru se také časem objevuje unikající olej a péči zaslouží parkovací brzda. Na korozi si pak motoristé naopak zatím nestěžují.

Dacia Dokker je obyčejné a jednoduché auto, které nabídne nevídanou přepravní kapacitu. Pokud do něj přejdete z Olcitu nebo Žigulíku, budete nadšeni. Pokud jste ale zvyklí na mnohem modernější modely, vrátíte se v čase zpět do doby, kdy jste si museli vystačit s volantem a třemi pedály.

Když se vyhnete benzinové dvanáctistovce TCe, neměl by vám Dokker způsobit žádné neřešitelné překvapení. S benzinovou osmiventilevou jednašestkou se hodí na okresní silnice a na jízdy kolem komína. Diesel pak berte, pokud jezdíte denně delší vzdálenosti. S Dacií můžete přes týden pracovat (dokáže odvést čtyři urostlé dělníky a ještě jejich nářadí i materiál) a o víkendu se můžete vypravit s rodinou na chalupu nebo do hor.

Redakce Autosalon.tv děkuje společnosti Auto ESA za zapůjčení vozu k testu.