Češi jsou národem autíčkářů a často si kupují méně i více zajímavá auta jen kvůli svému potěšení nebo sběratelství. Když jsem však dnes ráno otevřel veteránskou inzerci, nemohl jsem si nevšimnout docela obyčejné Škody Fabia, s níž její současný majitel jezdil pouze v létě a zřejmě jen o víkendech. Bohužel začínám mít pocit, že dnešní trh s „klasickými“ auty je jen nafouknutou bublinou, protože hledáme možnosti, jak najít „zajímavost“ úplně ve všem.
Škodovky jsou přitom ideálním příkladem, zejména modelová řada 742, poslední evoluce koncepce pohonu „vše vzadu“ nebo modernější Favority, jakožto první moderní hatchbacky značky s motorem vpředu a pohonem předních kol. Ještě nedávno byly ojetinami typu „prodám za pět tisíc korun, nebo přenechám výměnou za flašku trochu lepšího rumu“. A dnes? Dnes se prodávající předhánějí v tom, kdo za svůj pekáč ze závěru socialismu dostane víc peněz a nebojí se požadovat statisíce korun.
Vedle toho je tato Škoda Fabia ještě relativně dostupným autem, jejímž největším lákadlem je „kult pistáciové fabie“. První generace Škody Fabia ve světle zeleném odstínu Fantasy s kódem 5Y5Y, připomínajícím barvu pistáciové zmrzliny, byla v modelovém portfoliu vyhrazena pouze pro tuto modelovou řadu a i přes určitou originalitu se nakonec stala raritní volbou zákazníků – podle továrních statistik se v této barvě vyrobilo jen 8116 kusů.
S největší pravděpodobností si většina majitelů se „vzácností“ svých aut příliš nelámala hlavu a používala je stejně, jako kdyby byla stříbrná nebo červená. Nebylo by ani překvapením, kdyby velká část z nich už vůbec nejezdila a skončila na vrakovištích nebo rozebraná na díly. Na opačném konci osudu však stojí exempláře, jako je tento. Sice je v zachovalé originální kondici a v rukou pečlivého nadšence, ale můžeme ho považovat za „moderní klasiku“?
Obecně se ceny pistáciových fabií nijak zásadně neliší od ostatních barev, ale tato je výjimkou, zřejmě i kvůli nižšímu nájezdu. S aktuálním stavem necelých 75 tisíc kilometrů ale zase není tak nízký, že by vůz působil jako málo ježděný. Prodejce za svou světle zelenou Škodu Fabia chce 95 tisíc korun v době, kdy za opravdu solidní kousek v jiné barvě dáte nanejvýš přibližně 50 tisíc korun. A to s podobným kilometrovým nájezdem a stejným atmosférickým benzinovým čtyřválcem 1.4 MPI o výkonu 44 kW (60 k).
Uznávám, že v tomto případě jde o pistaciovou fabii, která nemá daleko ke stavu nového vozu, avšak má reálně tuto hodnotu? Dokonce ani není vyšisovaná a údajně pochází ze sbírky, ale přijde mi, že je až příliš drahá. Nechápejte mě špatně, obdivuji každého, kdo má své auto rád a stará se o něj, ale začíná mi vadit, jak snaha vydělat na úplně obyčejných modelech zbytečně nafukuje celý trh se skutečně zajímavými vozy. A tento je toho ideálním příkladem.
