Zatímco na mobil se v autě nesmí ani sáhnout, ovládání i základních funkcí přes dotykové displeje je dovoleno. Paradox, na který dlouhá léta upozorňovali odborníci i běžní řidiči, se nakonec dočkal vítězství zdravého rozumu. Automobilky se postupně vrací k mechanickým tlačítkům a jejich přítomnost dokonce od letošního roku bude hrát důležitou roli při hodnocení bezpečnosti vozu v rámci testů Euro NCAP.
Vypadalo to jako prohraný boj. Jako když hluchý buší do vrat. Ač řidiči upozorňovali, že nastavování všech funkcí výhradně přes displej je komplikované a odvádí pozornost od řízení, automobilky se k řešení s jedním centrálním dotykovým displejem upínaly čím dál víc. Proč? Takový pěkný velký displej přece dává světu jasně najevo, že daná značka ví, kudy běží zajíc. Co na tom, že to zákazníkům zase až tak nevyhovuje. Oni si zvyknou. Dělají to ostatní, takže to musíme dělat taky.
A kdyby náhodou někdo z vývojového oddělení opravdu moc pyskoval, pošlete ho do finančního – tam mu vysvětlíme, že takový displej, přes který budeme všechno ovládat, je levnější než použití nějakých předpotopních fyzických tlačítek. A má to přece i další výhody, řidič si může změnit jeho barvu a třeba i rozmístění ikonek. To je přece paráda. Koho zajímá, že pouhá změna teploty klimatizace o jeden stupeň vyžaduje několik přesně mířených dotyků na mohutně zapatlaný displej. Stejně si teplotu moc často neměníte…
Dotykové ovládání na centrálním displeji má snad jedinou výhodu – prověří funkčnost povinného asistenta, který neustále monitoruje řidiče a v případě, že se chvilku dívá jinam, tak ho hned pokárá. Sám mám v mnoha dnešních autech často pocit, že vyletím z kůže, když jedinou možností, jak změnit nějaké nastavení související s jízdou musím dělat přes displej, přičemž mě víceméně okamžitě začne auto prudit, že bych měl koukat dopředu. Ano, v tu chvíli bych si opravdu nepřál nic jiného, než se věnovat řízení a po paměti stisknout příslušné tlačítko či otočit ovladačem, jenže to by ten váš interiér musel navrhovat někdo, kdo myslí na řidiče a bezpečnost a ne jen na styl a úsporu nákladů.
Úplně doběla mě pak rozpalují auta, kde se přes dotykové ovládání nastavují třeba i vnější zpětná zrcátka. Parkuji k obrubníku, chci si pravé zrcátko rychle trochu sklopit a ejhle – čeká mě proces na desítky sekund. Myslíte, že přeháním?
Tak zde cituji návod k obsluze Volva EX30: „Stiskněte symbol vozidla ve spodním pruhu a zvolte Nastavení. Klepněte na Ovládání - Zrcátka a stěrače - Nastavení bočních zrcátek. Stiskněte volbu Nastavit. Objeví se zobrazení s nastaveními. Vyberte, které vnější zpětné zrcátko chcete přenastavit. Seřiďte vybrané zrcátko pomocí tlačítek na volantu.“ Uf. A zvládli jsme něco, co v mojí staré octavii trvá tak dvě sekundy a lze to udělat poslepu během couvání.
Myslíte si, že horší už to být nemůže? Může. Chcete otevřít přihrádku před spolujezdcem? Musíte kliknout na příslušnou ikonku na displeji. A to se dokonce na trhu objevují i auta, kde i aktivace varovných blinkrů či nouzového volání eCall „pár chytrých hlav“ řeší přes displej. A právě tahle chorobná posedlost digitálním řešením nakonec vedla k tomu, že budou mít taková auta problém.
Tak dlouho se snažíš ovládat všechno přes displej, až se Euro NCAP naštve, dalo by se parafrázovat známé rčení. Zkrátka, čeho je moc, toho je příliš. Od roku 2026 totiž tato významná instituce prověřující bezpečnost aut zařazuje do svého hodnotícího schématu také způsob ovládání.
Každé auto, které si bude brousit zuby na nejvyšší hodnocení v kritériu „Celkové ovládání vozidla“ bude muset mít všechny základní ovladače (blinkry, stěrače, eCall apod.) nejen v dobrém dosahu řidiče, ale budou muset být řešeny buď fyzickými tlačítky nebo budou muset dávat jasnou haptickou odezvu do prstů. Pouhé dotykové ovládání bez zpětné vazby bude penalizováno a do hodnocení se tak poprvé promítne ovládání infotainmentu i klimatizace.
Užijme si tedy společně tohoto chvilkového vítězství zdravého rozumu v automobilovém světě, ale zároveň kroťme přílišný optimizmus, protože on se zase objeví nějaký jiný způsob, jak za volantem iritovat normální lidi.
