Problémy hlavně na mokru. V testu zimních pneumatik pro střední třídu propadlo šest kusů

S poměrně zneklidňujícími výsledky dopadl další z řady tradičních testů, které spolu realizují německý autoklub ADAC a  jeho rakouský partner ÖAMTC. Tentokrát se precizní testovací procedura zaměřila na 16 zimních pneumatik rozměru 225/50 R17, který je v zimním období často využíván zejména u vozů střední třídy. Bohužel se ukázalo, že i v dnešní technologicky vyspělé době jsou na trhu nekvalitní produkty, které ohrožují bezpečnost posádky i svého okolí. A není jich málo.

V testech pneumatik, jejichž výsledky slouží jako velmi užitečné vodítko pro spotřebitele, se autokluby zaměřují na celou řadu oblastí. To, že se testují zimní pneumatiky, neznamená, že se budou hodnotit pouze vlastnosti na sněhu a ledu. Naopak. V zimním období se automobil velmi často pohybuje na mokré vozovce a nezřídka také na suchu, byť jsou třeba okolní teploty hluboko pod bodem mrazu. 

Jednotlivá kritéria tedy mají v závěrečném hodnocení různou váhu - chování na suchu 30 %, na mokru 40 %, v zimních podmínkách 30 %. A tyto vlastnosti jako celek pak promlouvají do hodnocení 70 %, protože zbývajících 30 % přináší oblast ekologie a životního prostředí, kam spadá třeba odolnost proti oděru a kilometrový nájezd.

Jak už to u pneumatik bývá, není pro výrobce vůbec snadné najít optimální řešení, které zvládne se ctí všechny testované oblasti. Často se tak stává, že pneumatika, která je dobrá například na sněhu, vykazuje podprůměrné vlastnosti na suché vozovce. V poměrně hojné míře se to bohužel projevilo i v letošním testu zimních plášťů, v němž s hodnocením Dobrý odešly 4 produkty, zatímco jako Nedostatečné bylo hodnoceno hned 6 pneumatik. Názorně je to vidět na pneumatice Sunwide Snowide, která s bodovým hodnocením chování v zimních podmínkách 1,3 doslova excelovala a dalece převýšila všechny ostatní, avšak na suchu a na mokru byla s přehledem nejhorší, a proto jí v testu patří poslední místo.

Řada testovaných zimních pneumatik měla velké problémy zejména na mokré vozovce. Docházelo tak k situacím, kdy při testu brzdění ty nejlepší pneumatiky již zvládly vůz zcela zastavit, zatímco auto na nekvalitních pláštích jelo ještě rychlostí 50 km/h, což je naprosto kritické a v praxi by to znamenalo velmi vážnou dopravní nehodu. Jinými slovy, pokud některá pneumatika zvládne zastavit na vzdálenosti třeba 35 metrů, jiná k tomu potřebuje klidně i více než 50 metrů.

Na mokru selhávaly zejména 4 poslední pneumatiky, ale ne zcela přesvědčivé výkony vykazoval i střed startovního pole, včetně poměrně zvučných jmen jako Dunlop, Yokohama či Vredestein. Skoro až schizofrenně se projevovala pneumatika Toyo, která patřila na suchu i mokru k nejlepším, ale zcela propadla na sněhu a ledu.