Čtvrtá generace Renaultu Mégane může být skvělou ojetinou. Pokud při výběru dodržíte dvě věci

Renault Mégane čtvrté generace se prodává již devátým rokem, takže koupí tohoto ojetého Francouze získáte stále aktuální model. Pokud nemáte zhruba čtvrt milionu korun a chcete ještě levnější vůz, zalovte mezi vozy třetí generace, kterým jsem se věnoval na jaře loňského roku. Teď se ale budeme soustředit na test této zajímavé ojetiny.

Čtyřkový Mégane stojí na robustní podvozkové platformě CMF, kterou používá dokonce Talisman, Espace V. gen. nebo Koleos II. Povedenému základu sekunduje tuhá karoserie, která v podstatě nezná korozi (pokud vůz nebyl opravován třeba po nehodě apod.).

Renault zákazníkům nabídl hned tři karosářské verze – hatchback (kratší rozvor), kombi obchodně značené Grandtour nebo sedan GrandCoupe. Zajímavostí je fakt, že největší objem zavazadelníku nabízí sedan (skvělých 550 litrů). Kombi pojme 521 litrů.

Zkoušený pětiletý Mégane poháněl benzinový čtyřválec 1.3 TCe o výkonu 103 kW ve spojení s šestirychlostním manuálem. Při koupi v hotovosti přišel v době testu na 320 tisíc korun a měl najeto 95 300 km. Ve výbavě nechyběla vyhřívaná sedadla, dvouzónová klimatizace, tempomat, navigace, bezklíčkové odemykání nebo hliníková kola. Vůz byl zakoupen v Česku, měl servisní knihu a jen jednoho majitele.

V inzerci aktuálně nalezneme dvě stovky ojetých Méganů čtvrté generace. Ceny začínají pod hranicí 180 tisíc Kč, což vozy s vyšším nájezdem a prvních let výroby.  Až lehce nad čtvrt milionem korun začínají méně jeté kusy. Zhruba třetinu aut pohání diesel, zážehové motory převažují. Většina Méganu se spoléhá na manuální převodovku, pouze ve dvou pětinách se jedná o automat. Více než polovina nabízených vozidel nemá najeto ani 100 000 km. Nejčastěji narazíte na karosářskou verzi kombi (téměř polovina vozidel), následuje hatchback a sedan je každý dvacátý vůz.

V bazarové inzerci se objevují podezřele levné Renaulty s benzínovým čtyřválcem 1.2 TCe. A není to náhodou. Dvanáctistovky z let 2016-2018 se staly pro francouzskou automobilku noční můrou. Na vlažně jezdícím čtyřválci pocukávajícím v nízkých otáčkách si lámala jeden zub za druhým. Jednotkám s interním označením H5F (výkon 74 nebo 94 kW) se proto zcela vyhýbejte a nenechte se přesvědčit ani nízkou pořizovací cenou vozu. Čtyřválec žere olej a extrémně dlouho se ohřívá (na provozní teplotu klidně víc než 25 kilometrů), což se projevuje ředěním oleje benzínem, neboť motor pracuje dlouho s bohatou směsí. Rychle se tak opotřebovávají válce a stanovená výměna oleje po 30 000 km to jen zhoršuje. Řadě majitelům byly motory měněny v záruce a ani to problém nevyřešilo. Samozřejmě můžete namítnout, že znáte jedince, kteří s tímto agregátem najeli desítky tisíc kilometrů bez potíží. Ano, čtyřválec může fungovat za specifických podmínek – pokud ho používáte jen na dlouhé trasy, tankuje nejlépe aditivovaný benzín s vyšším oktanovým číslem, nepodtáčíte ho a měníte olej po deseti tisících kilometrech. Jedině pak se s ním dá žít za předpokladu osmilitrové spotřeby paliva.

Daleko lepší volbou je nástupce 1.3 TCe montovaný pod kapotu Méganů od roku 2018, který vznikl ve spolupráci s automobilkou Mercedes-Benz. Čtyřválec se chlubí nadprůměrným zátahem a nízkou spotřebou paliva (dlouhé trasy jezdí klidně za pět litrů, po Praze se pohybuje max. za sedm, samozřejmě záleží na jízdním stylu). Je pružný a dobře se s ním předjíždí. Pozor si snad dejte je na citlivost motoru s přímým vstřikováním na kvalitu paliva a oleje. Tankujte kvalitní palivo a měňte olej po roce nebo nejpozději 15 000 km. Čas od času do nádrže nalijte i nějaké to aditivum a občas ho protáhněte mimo město.

Nejsilnější benzínová pohonná jednotka 1.6 TCe byla výsadou verze GT. Ve spojení s ním dostanete Mégane s výborně naladěným podvozkem, řízenou zadní nápravou 4Control a také ve spojení s automatickou dvouspojkovou převodovkou EDC, kterou osobně moc nemusím (vadí mi její projev a občasné technické problémy).

Základní šestnáctistovka 1.6 SCe s nepřímým vstřikem paliva je v podstatě jednoduchý motor bez všech složitostí typu turbo apod. Hodně vytěžované šestnáctistovky trpí na vyšší spotřebu oleje. Pokud k tomu přičteme neoslnivou dynamiku a mizernou pružnost nebo spojení jen s pětirychlostním manuálem, vyhoví tato jednotka jen hrstce zájemců jezdících krátké vzdálenosti. S čtyřválcem se mohl pojit i variátorový automat, ale na ten v Česku nenarazíte tak často (mají jej vozy individuálně dovezené). Na dálnice se nehodí vůbec. Rozvody má řešené řetězem, který vydrží klidně 300 tisíc, než začne většinou chrastit (pak je nutná výměna). Bonusem je fakt, že díky nepřímému vstřikování není šestnáctistovka náročná na kvalitu paliva. Pokud nelítáte po dálnicích, nenajezdíte desítky tisíc kilometrů ročně, nezapomenete na výměnu oleje 15 tisících a svíček po šedesáti, občas necháte seřídit vůle ventilů, tak 1.6 SCe je ideální volbou. Samozřejmě Méganů s čtvrt milionem km a více, se nevšímejte.

Diesel v podobě 1.5 dCi (K9K) je osmiventilovou a téměř historickou záležitostí (různé Renaulty pohání už od roku 2000). Francouzům se podařilo tento motor přivést k naprostému ideálu. Po deseti letech zdokonalování je tato patnáctistovka  spolehlivá a nezlobí. V roce 2018 byl tento agregát ještě více zdokonalen, dostal AdBlue a vodní mezichladič stlačeného vzduchu. I přes dostatečný objem olejové náplně (4,7 litru) měňte olej dříve, než je předepsáno. S patnáctistovkou budete jezdit dlouhodobě za 4,5 l/100 km a ani ve městě se nedostanete přes šest.

Z dieselů může Mégane pohánět ještě 1.6 dCi o výkonu 96 kW, která nemá zrovna příjemnou výkonovou charakteristiku a chová se poněkud vztekle. 

Další volbou může být 1.6 dCi Biturbo produkující 120 kW, která baží po otáčkách a v Česku byla výsadou pouze provedení GT. U zánovního vozu se jedná o příjemnou záležitost, s přibývajícími kilometry roste riziko drahých oprav.

Pokud se vyhnete problémovému motoru 1.2 TCe, nemělo by majitele Méganu potkat nic fatálního. Karoserie nereznou, elektronika nestávkuje a podvozky už drží. U prvních kusů byly schopné klepat tyčky stabilizátorů po dvaceti tisících a tlumiče klidně po čtyřiceti tisících. Renault hliníkové tyčky s pouzdry vyměnil za pořádné ocelové.

Někteří majitelé poukazují na vrzání spojkového pedálu nebo na vrzající dveřní madla. U kusů s předními LED reflektory dochází k žloutnutí světelné linky. Parkovací kamery mohou časem slepnout, což je způsobeno loupající se antireflexní vrstvou na čočce (řešením je výměna). Řada majitelů řešila výměnu mlhových světel za silnější LED mlhovky (originální díl), jelikož Renault použil slabé žárovky H16 o výkonu 19W, které připomínají bludičky. Stejně tragický je dosvit hlavních halogenových světel. Mnohem lepší jsou světlomety LED Pure Vision, které svítí lépe, ale ve srovnání s nejnovějšími konkurenty značně ztrácejí. Inteligentní dobíjení autobaterie zkracuje její živostnost klidně na dva roky, proto je dobré nechat u odborníků neaktivovat.

Pětirychlostní manuální převodovkami disponuje jen motor 1.6 SCE. Ostatní motory mají šestistupňovou převodovku.

Pro motory s točivým momentem do 280 Nm je určena automatická převodovka DC4 (Getrag 6DCT), která má suché spojky. Konstrukčně jednoduchá skříň patří mezi spolehlivé a relativně dobře opravitelné. Poprvé se objevila už v trojkové Laguně před třinácti roky. Pokud dojde na nejhorší a dojde k opotřebení obložení (lze jjistit pomocí diagnostiky), sada spojek přijde na zhruba třicet tisíc korun. Další pozitivní vlastností je fakt, že tato převodovka nepoužívá hydrauliku pro řazení ani pro ovládání spojek. Vše ovládají elektromotorky umístěné na vnějším obalu skříně a jsou tedy vyměnitelné bez nutnosti demontáže převodovky. Samotná převodovka neřadí tak hladce jako hydroměniče.

Výkonnější pohonné jednotky dostaly šestistupňovou nebo sedmistupňovou dvouspojku s mokrými spojkami. Obě patří mezi spolehlivé, ale servisně náročnější. Ani zde není dobré zapomenout na výměnu olejové náplně (po 4 letech nebo 60 000 km).

Renault Mégane čtvrté generace není vůbec špatný vůz a můžeme ho mezi konkurenty označit za malý zázrak (pokud tedy nepočítám benzínovou dvanáctistovku TCe). Ve Francii postavili nebývale kvalitní model, se kterým se až na pár drobností dobře žije. Mégane slušně jezdí, je bezpečný, má živé a úsporné motory (1.3 TCe a 1.5 dCi), karosérie nereznou a ceny ojetin příjemné. Náhradní díly jsou dostupné a v sousedním Polsku je seženete o něco levněji.

Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti Auto ESA.