Není všechno zlato, co se třpytí
Není snad askety, který by při výběru nového auta aspoň symbolicky nezabrousil do lákavého seznamu příplatkové výbavy. Mít "káru v plné náloži" je prostě "IN", lhostejno, co se v onom výbavovém balíku skrývá.
Zatímco u evropských značek můžete zpravidla vybírat z dlouhých seznamů a paketů za často zdánlivě rozumné ceny, které však s množstvím zaškrtnutých položek divoce rostou, asijští výrobci zase používají jinou fintu: výbavové stupně a pakety bývají pevně dané a obvykle bohaté, pokud ale chcete třeba jednu jedinou pro vás důležitou položku navíc, musíte připlatit desítky tisíc za vyšší stupeň. Tímto způsobem sice kýžený výbavový prvek získáte, s ním ale i pět dalších, které vás vůbec nezajímají a jsou spíš na obtíž.
Jiná věc jsou prvky, které se do aut začínají montovat povinně a o to víc vás jejich samoúčelnost nebo špatná funkčnost rozčilují - to není zdaleka jen stop-start nebo adaptivní tempomat.
Kliknutím na tlačítko PROHLÉDNOUT v horní části článku se dostanete do přehledu vybavení, které pode nás v autě ke klidnému životu a soustředění na jízdu opravdu nepotřebujete.