Řídili jsme novinku z Kolína. Toyota Aygo X vnáší do vymírající kategorie světlo naděje

Vybraní novináři z celé Evropy se sjeli do Barcelony, aby na vlastní kůži vůbec poprvé vyzkoušeli novou Toyotou Aygo X. Prcek z Kolína vnáší světlo naděje do vymírajícího segmentu miniaut. Za stále lidovou cenovku nabízí zákazníkům ideální městské rozměry spolu s vysokou úrovní vybavenosti a precizním vyladěním jízdních vlastností. To všechno pak svazuje neotřelým designem inspirovaným světem SUV. Povede se mu uspět navzdory této nelehké době?

Toyota se rozhodla chytře, přetvořila čistokrevný minihatchback na stále více populární městský crossover. To mimo jiné znamená, že má třetí generace modelu Aygo o 11 milimetrů zvýšený podvozek, oplastování kolem celé karoserie a robustnější nárazníky. V kabině se pak sedí o 55 milimetrů výš něž u předchůdce. V neposlední řadě je tu ještě přípona X za názvem auta, které se podle výrobce čte "Cross", nikoliv jako jedno z posledních písmen abecedy.

Nejmenší model japonské automobilky stojící na platformě GA-B, na které mimochodem stojí i evropské Auto roku 2021 Toyota Yaris, měří na délku 3,7 metru. To je o celých 235 milimetrů víc než u předchůdce, rozvor se natáhl o 90 milimetrů. Výsledkem je bezesporu prostornější kabina, která nyní uveze i čtyři dospělé cestující. Dříve bylo sezení na zadních místech vyloženě nouzové. Na nějaký velký luxus a pohodlí však zapomeňte i u nové generace. Už 175 centimetrů vysoký pasažér bude vlasy hladit strop. Vpředu je místa nad hlavou o poznání více. I přes vyvýšená sedadla bez možnosti dalšího nastavení se zde usadí člověk měřící dokonce 190 centimetrů (u verze se stahovací střechou).

Místem na kolena Aygo X rozhodně nepřekypuje, bez odřenin si za sebe sednou cestující vysocí maximálně 180 centimetrů. Achillovou patou nového modelu je ale úhel otevírání dvou zadních dveří. Po úplném otevření tady vznikne jen malý prostor pro výstup (viz. fotografie v galerii). Odejít bez jediného zavadění o karoserii auta je tak prakticky nemožné. Posádka ve druhé řadě sedadel se musí obejít bez stahovacích okének.

Toyota Aygo X proti předchůdci vyrostla i na šířku, je o celých 125 milimetrů širší (1740 mm). Krom toho je také s výškou 1525 milimetrů o 65 milimetrů vyšší. Tím se dostává do teritoria známých malých aut, kterým zatím příliš nemohla konkurovat. Řeč je třeba o Fiatu Panda, Kia Picanto nebo Hyundai i10, které jsme s novinkou srovnali. A jak dopadl kufr? Je nově použitelnější, i když na pouze mírném nárůstu jeho kapacity je patrné, že se vše zaměřilo hlavně na cestující. Pod páté dveře se nyní vejde 231 litrů zavazadel, tedy o 60 litrů víc než u minulé generace. Na druhou stranu je to zvětšení o 35 procent!

Pod kapotou se o slovo hlásí zatím jediný motor. Jde o benzinový tříválec s litrovým objemem, který disponuje výkonem 53 kW a 93 Nm točivého momentu. Spolupracuje s pětistupňovou manuální převodovkou nebo s variátorem CVT. Stovku podle údajů výrobce zvládne za 15,6 sekundy a jede maximálně 158 km/h. Díky nízké hmotnosti 1015 kg by ale auto mělo vykázat spotřebu 4,7 litru benzinu na 100 km.

No a skutečnost? Motor zvláště v prudkých stoupáních v okolí Barcelony působil hodně flegmaticky, zejména pak ve spojení s manuální převodovkou. V nízkých otáčkách je prakticky mrtvý a začíná se probouzet až okolo 3500 otáček. Poté přijde lehčí oživení, které však nemá dlouhého trvaní. Už někde v 5500 otáčkách lapá po dechu a volá po přeřazení. S automatem je atmosférický litr pocitově svižnější. Žádný zásadní rozdíl ale nečekejte.

V kombinaci s manuální převodovkou má zase motor kultivovanější chod. V nízkých otáčkách jsme o něm prakticky nevěděli, ve vyšších měl naopak příjemný sportovní zvuk. Reakce na plyn je více než příkladná. O tom se zákazníkům s automatem typu CVT může jen zdát. Sešlápnutí akcelerátoru do podlahy drásá a trhá ušní bubínky. Vibrace spolu s hlasitým vrčením nezvládá odhlučnění v motorovém prostoru ani v kabině dostatečně pohlcovat. No jo, někde se šetřit musí... Dobrá v tomto případě není ani manipulace s plynovým pedálem. Najít polohu, v niž agregát drží ustálené otáčky, je dost náročné. Buď téměř netáhne, tudíž neřve, nebo táhne, ale řve. Samozřejmě na rovných městských silnicích se s těmito problémy budete potýkat jen výjimečně, stejně tak s horší dynamikou pohonné jednotky 1.0 VVT‑i.

Co naopak zákazník nové Toyoty Aygo X ocení, tak to je v první řadě skvěle naladěný podvozek. Propojuje komfort s agilitou a jakousi hravostí. Problém mu nedělají menší ani středně velké nerovnosti. Výborně si vede také v zatáčkách, nedotáčivost je pro něj sprostným slovem. Bojuje však s drobnými náklony karoserie. Řízení lze označit za přesné, citlivé a vtahující do hry. Zároveň se chlubí mimořádně malým poloměrem otáčení (jen 4,7 m), jedním z nejmenších v celém segmentu. Brzdy jsou sice vzadu bubnové, ale lehké kolínské autíčko zastaví spolehlivě.

Toyota Aygo X je prostě miniauto odpovídající dnešním standardům a trendům, přitom za stále rozumnou cenu, která startuje na 319 000 Kč. Při bonusu za výkup se lze dostat i pod tři sta tisíc korun, a to už je je slušná koupě. Ještě když základní výbava zahrnuje i takové prvky jako jsou klimatizace, elektricky řízená okénka a zrcátka, multimediální systém se 7palcovou obrazovkou a řadu asistenčních systémů včetně adaptivního tempomatu. Zatímco modely Peugeot 108 a Citroën C1 v produkci končí, Aygo X se dál vyrábí v české továrně v Kolíně.