Naprosto univerzální vůz
Posed za volantem je stejně jako u předchozí generace velmi příjemný. Sedí se poměrně vysoko, tudíž má řidič dokonalý přehled o okolním dění. Skvělý je také výhled z vozu, kterému nijak nebrání nosné sloupky. Celkově jsme se v interiéru nové Sportage cítili velmi uvolněně. Není totiž nijak předimenzovaný (to se nedá říci o přední masce auta), ani přetechnizovaný. Prostě krásně uklizený pokojíček, kde jsou všechny věci na svém místě. U sourozeneckého modelu Hyundai Tucson je to zase zcela naopak. Atraktivní exteriér doplňuje už trochu přeplácaný a na náš vkus nesladěný vnitřek.
Komfort na palubě utvrzuje špičkové odhlučnění, jenž posádku doslova izoluje od míhajícího se světa za okny. Také podvozek velkou měrou přispívá k celkovému pohodlí. Je příjemně kolébavý, ale na nerovnostech přitom dosti tuhý. Kola sice do jednotlivých nerovností bouřlivě zapadají, měkké tlumiče s vysokými zdvihy je však zvládají dokonale tlumit. Tuhost podvozkové platformy i kabiny pak pohlcuje všechny nežádoucí jevy, jakými mohou být například vibrace, silné rány nebo dokonce povrzávání některých části exteriéru a interiéru.
Až dynamičtější svezení dá doznat některých nedostatků zbrusu nové evropské Sportage. Kompaktní karoserie typu SUV se v prudších zatáčkách dosti naklání, útěchou ale může být, že ne zase tolik jako u předchozí čtvrté generace. Práce inženýru na vylepšení stabilizátoru tedy nepřišla úplně vniveč. V rámci prvního testování jsme zkoušeli pohon všech čtyř kol, což se ve zrovna zasněžené Praze opravdu hodilo.