Emisní zóny už mohou začít svazovat česká města. Ministerstvo naznačilo, která to budou

V Česku zatím nemáme jedinou nízkoemisní zónu pro osobní auta, ale tohle klidné období se rychle krátí. V roce 2025 totiž vstoupila v účinnost novela zákona o ochraně ovzduší, která z „teoretické možnosti“ udělala reálný nástroj. Obce už nemají svázané ruce a mohou vedle samotného zákazu vjezdu zavést i nízkoemisní poplatky. Po vzoru ostatních evropských zemí by byly emisní zóny zavedeny hned ve čtyřech českých městech.

Základní rámec pro nízkoemisní zóny (NEZ) platí v Česku už dlouho, nicméně měl pár závažných dětských nemocí. Zákon o ochraně ovzduší sice umožňoval obcím vyhlásit na svém území zónu, do které nesmí starší, „špinavější“ auta, jenže v praxi bylo její zavedení téměř nemožné. Města totiž narážela na několik problémů, zejména pak na povinnost zajistit objízdnou trasu mimo zónu pro všechny dotčené silnice, což bylo v hustě zastavěných centrech neproveditelné.

Novela zákona, která vstoupila v platnost v březnu roku 2025, však tato pravidla zásadně změnila. Podle analýzy Centra pro lidská práva a demokracii teď obce mohou kromě samotného zákazu vjezdu zavést i nízkoemisní poplatek, tedy jakési „ekologické mýtné“ za vjezd starších aut. Zákon zároveň ruší povinnou objízdnou trasu, takže emisní zóny je možné vyhlásit i v centrech měst, kde žádná alternativní komunikace stejné kategorie neexistuje. Stále ale platí, že do zóny nelze zahrnout průjezdní úseky dálnic a silnic I. třídy.

Nejde přitom úplně o tlak České republiky, jako spíše Evropské komise, která se dlouhodobě snaží o to, aby města využívala takzvané „urban vehicle access regulations“, tedy právě emisní zóny, regulované vjezdy do center nebo mýta. Podle úředního webu Evropské komise používá podobný nástroj už zhruba tři čtvrtiny evropských měst s tím, že ta česká zůstávají stále výjimkou. Každopádně už teď je poměrně jednoduché určit, kterých měst by se to u nás mohlo v budoucnu týkat.

Český zákon sám o sobě nemá žádná kritéria, která by město muselo splňovat, aby v něm mohly být zavedeny emisní zóny. Nicméně pokud by se postupovalo po vzoru ostatních evropských států, odráželo by se to od počtu obyvatel. V takové Francii jsou emisní zóny povinností ve všech městech s počtem obyvatel vyšším než 150 tisíc a podobně je tomu také ve Velké Británii, Dánsku a Nizozemsku.

Kdyby se tedy Česko rozhodlo následovat své evropské kolegy, znamenalo by to problém pro řidiče v Praze, Brně, Ostravě a Plzni. Nejpravděpodobnější je pak samozřejmě jejich zavedení v hlavním městě, kde už před více než rokem náměstek primátora Zdeněk Hřib dokonce potvrdil, že emisní zóny jsou podmínkou k dostavění velkého pražského okruhu. Každopádně evropský scénář „nad 150 tisíc obyvatel“ úplně nevyvrací ani ministerstvo životního prostředí.

„Jak vyplývá právě ze zkušeností ze zahraničí, je vhodnější a my to také doporučujeme, zavádět tyto zóny spíše ve větších městech. Tedy především tam, kde je intenzivnější doprava a není třeba kvůli nízkoemisní zóně výrazně měnit či doplňovat stávající dopravní infrastrukturu. V praxi jde o místa, kde je už vytvořená infrastruktura umožňující přepravní alternativy v případě omezení individuální automobilové dopravy,“ prozradila nám tisková mluvčí MŽP Veronika Krejčí.

„Města nad 150 tisíc obyvatel by tedy z tohoto pohledu mohla být vhodnými kandidáty pro nízkoemisní zóny (pokud mají problémy s emisemi z dopravy). Přesnou hranici pro vhodnost či nevhodnost zavedení nízkoemisní zóny však není možné stanovit, je nutné posuzovat každý jednotlivý případ individuálně a ve všech jeho souvislostech,“ dodala Veronika Krejčí s tím, že v rámci ČR je podle zákona zavedení nízkoemisní zóny na rozhodnutí rady obce či města, zda tento nástroj k omezení znečištění ovzduší z dopravy využije či nikoliv.

Hranice 150 tisíc obyvatel tedy zatím není žádná nová povinnost, ale orientační laťka, která ukazuje, kde by emisní zóny mohly v Česku začít fungovat nejdříve. Ve finále se ale pro emisní zóny může rozhodnout kterákoliv obec, ať už ve formě úplného zákazu vjezdu, omezeného vjezdu, nebo zpoplatněného vjezdu, a jaký režim zvolí pro rezidenty či zásobování. Ať už to nakonec dopadne jakkoli, jedna věc je jistá už teď. Doba, kdy jsme v Česku mohli emisní zóny brát jen jako něco vzdáleného a čistě teoretického, definitivně skončila.