Rozmohl se nám tady takový nešvar. Neumíme se chovat v kolonách a snaha být někde před ostatními nás často vede k tomu, že zapomínáme na základy slušného chování. Někteří řidiči komplikují životy všech ostatních lidí kolem, jen aby nemuseli chvíli stát. Kvůli tomuto stylu chování jsem nedávno vypěnil natolik, že jsem odmítl hrát jejich hru a dva takové nechal stát přes dva pruhy, aby blokovali průjezd a kolemjedoucí auta na ně agresivně troubili. Karma je zdarma.
Neměl jsem pro ně jiné pojmenování než sprostými slovy, byť jsem se také nezachoval ideálně – za normálních okolností bych je asi pustil. Když jsem ale během pondělní dopravní špičky absolvoval přibližně tříkilometrovou kolonu přes pražskou Průmyslovou, Kbelskou a Kolbenovu ulici, nakonec trvající přes hodinu a půl, už jsem neměl chuť dělat komukoliv prostor, pokud to nejsou vozidla IZS. Zvláště, pokud ten někdo má drzost na to, aby předběhl slušně čekající řidiče.
Každou chvíli se našel nějaký řidič, co zprava podjel dlouhou kolonu čekající na odbočení doleva, aby se těsně před semaforem snažil vecpat do stojící řady a svou snahou ušetřit čas ještě zdržoval zbytek čekajících aut. Bohužel to není jediná má zkušenost tohoto typu, protože se s tím v Praze setkávám stále častěji a věřím, že je to celé způsobeno i frustrací řidičů, že vedení našeho hlavního města zacpanou metropoli příliš neřeší.
To však neomlouvá skutečnost, že se k sobě neumíme chovat a na silnicích už neexistuje vzájemný respekt. Nepochybně se najde někdo, kdo bude tohle motoristické nevychování obhajovat a navádět mě, abych to dělal taky, ale základem bezpečného pohybu na silnicích je defenzivní jízda a slušnost. Už od malička nás rodiče i učitelé vedli k tomu, abychom se k jiným nechovali tak, jak nechceme, aby se oni chovali k nám.
A teď se určitě ozve někdo, že ten problém v provozu jsem já. Ne, nejsem. Pravidelně jezdím skutečnými rychlostmi, takže na horní hranici povolené rychlosti, dělám prostor rychlejším řidičům, snažím se nezdržovat provoz kolem sebe, nepřekážím, kde bych neměl stát a snažím se chovat slušně. Čas od času vytečou nervy za volantem nám všem, ale pokud nás potom trápí svědomí, ještě to v hlavě máme správně srovnané.
Bohužel to ale mnohdy neplatí o lidech, co podjíždějí a předbíhají v kolonách, aby vám následně bezohledně vjeli do cesty a nacpali se do malé mezery, kterou jste si záměrně nechali, abyste se zbytečně nelepili na auto před sebou. A když to udělají tak, že se snadno zařadí a pokračují dál, ještě nad tím přimhouřím oči. Častěji se však stává, že se cpou někam, kam se nevejdou, a zvládnou svým egoistickým chováním zablokovat oba dva pruhy. Tihle "spěchalové" se prostě chovají tak, jako by potřebovali dojet do cíle dřív než všichni ostatní. Čím méně jich na silnicích bude, tím nám bude lépe.
