Reportáž: Světový rekord, limitovaná edice a švýcarské serpentiny. Vyrazili jsme na ID.Treffen

Do malebného švýcarského městečka Locarno na jihu země mě pozvala německá automobilka Volkswagen na ID.Treffen (sraz fanoušků ID.modelů). Během pár dní jsem se stala součástí světového rekordu, na dlouhé trase z Mnichova prověřila schopnosti vozu ID.3 GTX Fire+Ice a ještě omrkla auta, která jen tak na silnicích nepotkáte. 

Na mnichovském letišti jsem si převzala klíče od VW ID.3 GTX Fire+Ice. Mezi prvními jsem se tak mohla vydat na cestu dlouhou 410 kilometrů. Podle navigace jsem v autě měla strávit pět hodin (včetně dobíjení). Ty se nakonec prodloužily o další dvě, protože když jste ve Švýcarsku, máte tendenci zastavovat na každé zákrutě - fotit si přírodu, silničky a celkově si užívat tu horskou atmosféru.

Automobil jsem dostala plně nabitý. Kdybych skutečně chtěla jet cíleně jen do Locarna, pravděpodobně bych nemusela po cestě ani zastavovat na nabíjení, protože dojezd ukazoval něco přes 560 kilometrů. S autem jsem jinak strávila většinu času na dálnici, v Německu navíc bez horní hranice, přesto se finální spotřeba, do které započítávám i jízdu v serpentinách, kolonách a ve vyšších rychlostech, ustálila na 16,5 kWh (ujeto dohromady 1161 km). To je na elektromobil skvělá hodnota.

Cesta po dálnici byla trochu monotónní, takže to jistil tempomat a také hudba vycházející z audiosystému Harman a Kardon. Když si pustíte pecky třeba od Woodkida (kdo hrál Death Stranding 2 bude vědět), naladíte se snadno na tu správnou vlnu. Na dlouhých trasách se hodí masáž zad. Vybrat se dá z několika stylů a především nastavit na dlouhé minuty. A protože byla docela zima, tak nechyběl ani vyhřívaný volant a sedačky. Co víc bych si na výlet do Švýcarska mohla přát? Asi jen to, aby mě po pár hodinách nezačal bolet zadek a ovládání nastavení zpětných zrcátek bylo více intuitivnější.

První nabíjení proběhlo ještě v Rakousku u městečka Hohenems, kde se nachází velký hub IONITY stojanů. Během cesty se předehřívala baterie, takže jsem mohla dobíjet vysokým výkonem. Ten nejvyšší dosahuje 185 kW a kapacita baterie auta má 79 kWh.

ID.3 jsem tedy připojila, došla si na toaletu, koupila si kafe a schroustala v autě svačinu, na kterou během řízení nemám jinak čas. Celé to vyšlo zhruba na 20 minut a měla jsem už dostatečně množství energie i na další zajížďky. Rozhodně to není dlouhé čekání, jak občas odpůrci elektromobility tvrdí.

Původní trasa vedla z Hohenems na Chur a dále kolem hranic s Lichtenštejnskem. Já jsem ale ještě ten den chtěla vidět, a především si projet, historickou cestu Tremola. Takže jsem v městečku Chur odbočila o něco dříve do obce Films a dále jela po hlavní cestě až do Andermattu. Tahle trasa mě vedla údolím a vážně to byla dechberoucí podívaná. Už asi chápete, proč mi cesta nakonec trvala tak dlouho.

Zastavila jsem se na začátku silnice Via Alpsu, kterou doporučuji projet všem, kteří hledají trochu méně profláknutá místa. Navíc zde nepotkají tolik aut, takže si mohou zastavovat podle libosti na vyhrazených místech a kochat se okolní krajinou. Pro mě to bylo zároveň znamení udělat pár fotek auta.

A co že je to vlastně za model? Na první pohled vypadá jako zcela obyčejné ID.3 GTX, při bližším zkoumání ale poznáte, že je tu pár věcí trochu jinak. Tenhle model je totiž odkazem, nebo spíše oslavou původního modelu Golf II Fire and Ice, který debutoval v roce 1990. Vznikl ve spolupráci s výrobcem zimního oblečení Bogner. Přestože limitovaného golfu se tehdy prodalo 16 700 kusů, odhady byly jen 10 tisíc, tak tahle novinka je omezená právě na 1990 aut.

Od standardního modelu se odlišuje například metalickou fialovou barvou (jinou vybrat nelze), která se snoubí s červeným eloxovaným hliníkovým střešním rámem. Na střešním spoileru je vidět původní logo Fire and Ice. Stejně tak odkaz najdete na C sloupku nebo ve světelné projekci. Limitka stojí na 20palcových kolech s výraznými fialovými disky. Geometrické tvary samolepky v zadní části boku jsou zajímavým módním prvkem.

Ohni a ledu je také uzpůsobena kabina vozu, kde je půlka červená (oheň) a půlka modrá (led). Samotná sedadla ve středu imitují zimní bundu prošíváním a naznačeným zipem. A samozřejmě nechybí ani nápis Fire+Ice. Malého detailu si lze také všimnout na koberečkách nebo pedálech (Stop/ Play).

Celá palubní deska včetně volantu je ve stylu Fire and Ice. Kromě toho auto doplňují akustická skla, vzadu jsou zabarvená. Pro jednoduší cestování tu najdete head-up displej s rozšířenou realitou a proaktivní bezpečnostní systém. Jinak je v kabině vše při starém, možná stojí za zmínku v infotainmentu wellness program nebo AirConsole (trocha her pro chvíle na nabíječce).

Auto spadá stále do kategorie „kompaktní“, má na délku 4,2 metru. Výkon dosahuje 326 koní, takže ho s provozem ve městě spíše utrápíte. Do kufru se vejde příjemných 385 litrů, tak akorát na všechny evropské výlety za zajímavými silnicemi. Teď už je ale čas zase za sebou zavřít dveře a vyrazit přímo do Locarna.

Druhý den sliboval jasné počasí a žádný déšť. Dnes se mnou vyráží Francisca z německé centrály Volkswagenu, která je mou osobní tlumočnicí, protože na setkání fanoušků se mluvilo jen německy. Společně jsme tedy vyrazily na místo srazu v Airolo. Měli jsme tam být v deset, takže nás tlačil trochu čas. Ve finále jsme tam čekaly ještě další minuty, protože pro start rekordu bylo nutné, aby na místě bylo minimálně 50 účastníků.

Po zaparkování se limitka stala okamžitě středem pozornosti a majitelé jiných ID.vozů si ji se zájmem prohlíželi. Já jsem se mezitím vydala na průzkum jejich vozů. Portfolio značky Volkswagen bylo zastoupené požehnaně všemi elektrickými modely.

„Celý život jezdím s Volkswageny. Nejdříve to byl Golf a teď ID.3, tahle značka patří neodmyslitelně do mého života,“ řekl mi v úvodním představení Daniel Ott, zakladatel srazu. Zajímalo mě, kde vzešel nápad uspořádat takový sraz elektrofanoušků. „Bydlím přímo u lyžařského střediska, takže máme sníh už v říjnu. Jednou mě napadlo natočit video, jak si ID.3 vede na sněhu. Když jsem se podíval druhý den na shlédnutí, nevěřil jsem vlastním očím,“ hrnul na mě horlivě informace. Jeho video shlédlo 70 tisíc lidí za jeden den, a to mu vnuklo nápad.

„Sám jezdím každý rok do Rakouska na sraz GTI, tak proč neudělat něco i pro ID? V minulosti jsem organizoval velké techno srazy, takže v tomhle ohledu nejsem nováček. Natočil jsem tedy další video, jestli o to komunita vůbec bude mít zájem,“ usmíval se při vyprávění a já jen doplnila: „A teď jsme tady.“ Chvíli po uveřejnění videa, se Danielovi ozvali lidé z Wolfsburgu a další VW kluby, že viděli jeho video a zda skutečně sraz bude. „Všem jsem řekl, že bude, a tak se i stalo!“ vyprávěl s nadšením Ott.

Takhle velké setkání ve Švýcarsku je po páté, během roku se ale komunita potkává i na menších událostech. „Jsme taková trochu větší rodina. V prosinci nás čekají dvě malé akce, jedna z nich bude ve Wolfsburgu a druhá v Drážďanech, vyrazíme na vánoční trhy a zakončíme to dobrou večeří,“ doplnil Ott. Ještě než se stihnu zeptat na cokoli dalšího, omlouvá se a běží odstartovat briefing ke světovému rekordu.

Každé setkání ID.Treffen je něčím ojedinělé, ne jinak tomu bylo i letos. Účastníci měli za úkol pokořit světový rekord v nejdelším konvoji elektromobilů jedné značky na historické silnici Tremola Pass. Zároveň, aby byl rekord uznaný, musela se dodržovat přísná pravidla. Auta musela jet za sebou, ale jejich vzdálenost od sebe nesměla být delší než dvě délky automobilu. Což občas některým dělalo trochu problém.

V takovém uskupení jsme museli absolvovat minimálně 1,61 kilometru a 10 serpentin. Řidiči si také museli udržovat rovnoměrnou rychlost, takže přestože si Francisca zapnula sportovní režim, nebyl úplně potřeba. Táhli jsme se za sebou jako želvy. Já jsem neřídila, protože jsem chtěla dokumentovat tuhle zábavu. Jen ta jízda po kostkách nebyla úplně komfortní s tímhle vozem. Tremola svou historii fakt nezapře.

Konec trasy byl u přehrady Lago di Lucendro, kde se konvoj zpomalil na minimum a auta se začala postupně řadit a parkovat. Ono zkorigovat tolik vozů dá docela zabrat. Nakonec i naše ID.3 si našlo své místečko na kopečku. Následovala volná zábava, povídání účastníků, společné focení a také prohlídka přehrady. Poté byl za přítomnosti pověřené osoby rekord oficiálně uznán a rozdaly se certifikáty. Tak jsem se pro jednou zapsala do historie. Jo a bylo nás 55.

A protože den ještě zdaleka neskončil, po dobrém obědě u Lago di Piazza jsme se s mojí spolujezdkyní rozhodly, že si uděláme ještě jeden výlet. Když jste totiž ve Švýcarsku, byla by škoda nenavštívit ikonický hotel Belvedére. Trochu jsme bojovaly s procenty v baterce, ale kde jinde než v horách využije člověk na plno potenciál rekuperace?

Čekala nás tedy 50minutová cesta s dechberoucími výhledy a cestičkami, na kterých sportovní režim dával už větší smysl, protože před námi ani za námi nebylo dlouho žádné auto. Na hladkých silnicích držela limitka stopu a člověk měl k dispozici okamžitý výkon. S adaptivním sportovním podvozkem může člověk v nastavení čarovat, jak mu to nejvíce vyhovuje. Jediné, co trochu ten rohlík z tváře vrací do reality, je fakt, že vám chybí ten ryzí sportovní zvuk po každém sešlápnutí plynového pedálu jako to je u spalovacích aut.

A jak se říká, počasí v horách se mění tak rychle, že nelze věřit ani předpovědi. Po cestě jsme úplnou náhodou narazili na James Bond street, kde byla nutnost zastavit. Kdo viděl film Goldfinger, bude v jisté výhodě. Oficiálně se bod na mapě jmenuje Goldfinger Furka Pass. Po návštěvě se pak připravte, že budete stoupat s autem hodně vysoko, až vám budou zalehávat uši.
 
Zhruba ve 2200 metrů nad mořem přišla hustá mlha, bylo vidět možná tak na metr před sebe. Řidičské nadšení jsem zase přepnula do bezpečného módu. Moc sebejistoty mi nedodávala úzká silnice, na jejímž kraji začínala nicotná propast a také neosvícené vozy, které se z ničeho nic rojily uprostřed cesty. Pozor si snad dejte ještě na místí ovečky, které vám kdykoli mohou skočit před auto. Jakmile jsme ale překonaly vysokohorskou část, počasí se zase umoudřilo.
 
To, že se blížíme k ikonickému hotelu dokazovalo množství aut. Zaparkovali jsme nakonec nad hotelem a šly k němu pěšky. Z místa se stala trochu turistická atrakce, takže počítejte s davy lidí. Ale když už tu budete, můžete si za devět franků (preferují hotovost) koupit lístek na prohlídku ledovce Rhonegletcher. Jen je to trochu smutný pohled, z ledovce zbylo už jen minimum.

Poslední den se nesl ve znamení výstavy. Nedaleko našeho hotelu se nacházelo místo LaRotonda. V podstatě jde o obrovský kruhový objezd, v jehož nitru se konají festivaly a kulturní akce. Právě zde probíhal hlavní program až do večera, včetně zajímavých přednášek a představení aut, která jen tak na vozovce nepotkáte.

Zatímco ID.3 pózovala pro fotografy, já jsem se vydala na průzkum. Mezi vystavenými auty stály možná budoucí sériové automobily. Jeden z nich rozhodně půjde na trhu v blízké budoucnosti, měl by navázat na úspěchy elektrického modelu Volkswagen Up! Automobilka koketuje s cenovkou od 20 tisíc euro. S délkou 3,8 metru se bude jednat skutečně o městský elektromobil, ostatně jeho výkon bude jen 70 kW. Do kufru se vejde 305 litrů. Co se týká vzhledu, tak ten je opravdu odvážný, rozhodně to není žádná šedá myš, která by se v ulicích města ztratila. Ostatně podívejte se do galerie na tu kabinu. Hodně futuristické!

V paddocku se objevilo také auto, které by z fleku mohlo obsadit hlavní roli ve filmu Fast and Furious. Jde o ID.X Performance, které dosahuje výkonu 411 kW. Karoserie je lakovaná matně stříbrnou barvou, v kabině se sedí ve skořepinových sedadlech z Porsche GT3 RS. Celé auto stojí na základech ID.7, přední spoiler a zadní difuzér je z karbonu, doplňuje to ještě nižší sportovní podvozek. Bohužel se zatím jedná jen o koncept, takže si ho nemůžete koupit.

Dalším trochu rozdílným vozem od ostatních je koncept ID.Xtreme, který by se určitě líbil všem, kdo si zamilovali Dacii Duster. Výkon 285 kW doplňuje baterie o kapacitě 82 kWh. Auto stojí na základech ID.4 GTX. Jde však o terénní vůz s náhonem na všechna čtyři kola. Má upravený nárazník s přídavným předním nárazníkem a o 50 mm širší blatníky vyrobené 3D tiskem. K vidění toho bylo ale mnohem více, tak se nezapomeňte podívat do galerie.

Nakonec se mi podařilo ještě na pár minut ulovit Daniela. Bylo to docela štěstí, protože během povídání za ním docházeli další a další lidé. Vládla tu prostě rodinná atmosféra, proto mě zajímalo, jak se do skupiny mohou dostat další majitelé. „Jsme na Facebooku (ID.Treffen), každý kdo má ID auto se může k nám přidat. Stačí, když uvede své VIN, což je pro nás takové malé ověření, že je skutečně majitelem ID a má zájem se účastnit našich akcí,“ uvedl Daniel.

Na závěr jsem se zeptala, jaké auto by si koupil, kdyby měl neomezené množství peněz. „Doufám, že nebudu mít problém, až to uslyší někdo z Volkswagenu,“ začal s rozchechtaným hlasem a pokračoval: „Možná to není vidět, ale já jsem na půl Ital, takže kdybych skutečně měl miliardy, asi bych si pořídil jako první Ferrari a potom taky Porsche.“

Pro mě se čas v Locarnu blížil ke konci. Čekala mě opět několika hodinová cesta zpátky na letiště v Mnichově. Takhle akce ve mně ale utvrdila myšlenku, že elektromobilita rozhodně nemusí být nudná. Naopak, může být dobrodružná, plná překvapení a především poznávání nových lidí, kteří to cítí tak nějak podobně jako vy. S limitovanou ID.3 GTX Fire+Ice to byl navíc doslova vysokohorský zážitek, na který se jen tak nezapomíná.