Nová Toyota Camry jezdí ještě úsporněji než předtím. Osloví ale jen určitou skupinu lidí

Toyota Camry má být podle japonské automobilky ve všem lepší než předchůdkyně. Do vínku dostala 5. generaci hybridního ústrojí, nové moderní bezpečnostní asistenty a k tomu navíc prodělala velkou změnu vzhledu. Já jsem vyrazila na mezinárodní prezentaci Toyoty, při které jsem otestovala, jak jezdí nová Camry. Během testovací jízdy z Prahy do Pece pod Sněžkou a druhý den zpět jsem si vyzkoušela novinku v nejnižší a posléze také v nejvyšší výbavě.

Historie Toyoty Camry v Evropě je trochu divoká. Zatímco první dvě generace se prodávaly výhradně v Japonsku, po příchodu třetí generace došlo na expanzi do světa. Model na evropském trhu vydržel do roku 2004, pak nastala odmlka a Camry se vrátilo do Evropy až v roce 2018, kdy začala posilovat poptávka po hybridech. V Česku šla do prodeje až o rok později a do letošního září se podle statistiky SDA registrovalo 1414 kusů Toyoty Camry.

Camry stojí na stejné platformě TNGA jako osmá generace, oproti ní je ale zcela nová, dravá a řekla bych i nadčasová. Nejviditelnější rozdíl je na masce. Ta v sobě nese prvky nového designového jazyka, který má podobu tlamy žraloka kladivouna. Podobné je to i na zádi. Celkový vzhled vám může být povědomý už ze sesterských modernizovaných modelů Toyota Prius a C-HR. Toyota Camry však dostala pár osobitějších prvků navíc, které dokreslily její siluetu manažerského vozu.

Světlomety jsou standardně LED, ve vyšší výbavě získávají navíc elegantnější design a dvojitou optiku. Bohužel, ani za příplatek se nedají přikoupit pokročilejší LED Matrix světla. Snad se jich dočkáme v další generaci. Nové jsou pak ještě kliky dveří, odtokové žlábky na dešťovou vodu a také schované stěrače za hranou kapoty, aby se docílilo lepší aerodynamiky.

Auto se nabízí v několika barvách. Mezi ty výrazné patří bronzová, která zcela podtrhuje nové prvky na autě, zatímco černá je spíš skrývá a z modelu činí nenápadného účastníka provozu. Přišla mi také více reprezentativnější.

Základní verze auta je vybavena obyčejnými 17palcovými koly, vyšší výbava nabízí už atraktivní designová, dvoubarevná kola, která jsou jen o palec větší. Rozdíly mezi jednotlivými výbavami na exteriéru téměř nepoznáte, liší se skutečně maličkostmi.

Kabina jak u základní, tak i nejvyšší verze vypadá prakticky stejně. Výbava Executive přináší navíc pár prvků, jako je lepší digitální štít, který se dá různě nastavit podle vlastních potřeb, kožené čalounění, head-up displej, digitální zpětné zrcátko a elektronicky nastavitelné zadní sedačky.

Speciální zadní sedadla jsou pevnou součástí výbavy Executive. Pokud byste je nechtěli, musíte tak sáhnout po výbavě Prestige, která však postrádá některé prvky. Elektronicky ovládaná druhá řada sedadel znamená také nemožnost je sklopit, což omezuje přepravu větších předmětů. Naštěstí je tu alespoň otvor uprostřed pro delší náklad, jako jsou třeba lyže. Na stěhování to tedy není, ovšem pro co největší zážitek pasažérů už ano.

Přední sedadla jsou celkem komfortní a dají se nastavit do všech směrů, schází jim jen možnost prodloužení sedáku. V jízdním režimu Sport by sice mohla mít lepší boční oporu, ale vzhledem k tomu, že Camry není primárně určená pro sportovní jízdu, tak to není zásadní nedostatek. Ostatně režim Sport je tam spíše pro dynamičtější jízdu, než zábavu na silnicích jako je ta s Yarisem GR.

V zadní části je pak spousta místa na nohy, i pro nás dlouhány, ovšem prostor nad hlavou závisí na výšce pasažéra. Lidé do 190 cm se budou cítit pohodlně, ale vyšší cestující se mohou kvůli svažující se střeše dotýkat s diskomfortem u stropnice.

Palubní deska má novou podobu, která je plná měkčeného plastu a koženky, a to i v té nejnižší verzi. Vše na sebe dobře lícuje a jediným opravdu výrazným prvkem je ten před spolujezdcem, který vypadá jako krk kytary. Je sice z lesklého plastu, ale zato jsou „struny“ daleko od sebe, a tak se bude povrch snadno leštit hadříkem. „Piano black“ je tu zastoupen v absolutním minimu.

Toyota se rozhodla jít proti současnému trendu a zachovat ve voze dostatek fyzických tlačítek. Pomocí nich snadno ovládáte teplotu i intenzitu foukání. Na 12,3palcovém displeji infotainmentu pak ovládáte například navigaci, rádio nebo telefon. Zrcadlení Apple CarPlay fungovalo během jízdy bezchybně, na jeden okamžik jsem si ho vypojila svou chybou, když jsem zkoumala tlačítka na volantu a překlikla se.

Ve výbavě Comfort je k dispozici jen 7palcový displej, který umožňuje zobrazovat jízdní informace v malém prostoru uprostřed a tam si je také měnit. Naopak výbava Exclusive nabízí plnohodnotný digitální displej, který se dá uspořádat podle vlastních požadavků, i tak, že vidíte jen rychlost. Jen proklikat se na asistenty je trošku oříšek, při delším užívání vozu si ale člověk zvykne.

Všechny testovací modely, které jsme měli k dispozici na prezentaci, měly černé čalounění. Kabina je sama o sobě vzdušná, ale černá barva bude vždy dodávat opticky pocit stísněnosti. Řešení se nachází hned v konfigurátoru, kde je možné čalounění bez poplatku změnit na kombinaci černé a hnědé nebo bílé. Obě varianty vypadají luxusně a krásně prosvětlí interiér.

Devátá generace Camry disponuje pouze jedinou motorizací. Na jiných trzích bude výběr trochu pestřejší, pro nás je aktuální hybridní 2.5litrový benzinový čtyřválec. Camry navíc dostalo nejnovější 5.generaci hybridního ústrojí, které slibuje nejen úspornost, ale také lepší jízdní odezvu při rozjezdech. Je zde také nová lithium-ionová baterie s vyšším výkonem.

Bezestupňová planetová převodovka e-CVT má tendenci při sešlápnutí plynu vyhnat otáčky do vysokých čísel, čímž se ozve tradiční projev motoru. Ten zmizí, jakmile se noha trochu uvolní. Hybridní auta obecně nemají rády prudké změny jízdního chování a udržování se v levém jízdním pruhu na dálnici. S tou dálnicí se váže ještě jedna věc.

Když jsem jela něco kolem 135 km/h, začala jsem slyšet nepříjemný svist kolem hlavy, při zvýšení rychlosti se hluk ještě prohloubil. Camry je tedy cesťák na dlouhé trasy, ale pro zachování komfortu na palubě je nutné striktně dodržovat rychlost. Stejně tak na dálnici začne stoupat apetit vozu, ale stále zůstává na atraktivní hodnotě. Já jsem s kolegou z jiné redakce absolvovala dvě různé trasy.

První spíš po okresních silnicích, která vedla na Mladou Boleslav a dále na Jičín až do Pece pod Sněžkou. Tam jsme po zaparkování měli konečnou spotřebu 4,7 litru, přičemž během cesty jsme několik desítek minut měli i hodnotu 4 litry. Při návratu jsme zvolili převážně dálnici a spotřeba se na konci cesty vyšplhala na 5,6 litrů.

Ve městě je pak auto poměrně tiché, pokud je baterie vybitá, bude se častěji do jízdy zapojovat spalovací motor. V opačném případě se můžete těšit komfortní tiché jízdě, až na některé výmoly. Na autě se zapracovalo oproti 8. generaci i v odhlučnění, ale stále to není tak dokonalé. Hluk je trochu slyšet od kol a vzhledem k tužšímu nastavení podvozku ucítíte prakticky každý kanál nebo větší díru. Ty menší však umí dobře odfiltrovat. 

Výkon 230 koní je absolutně dostačující. Zrychlení z nuly na sto za 7,2 sekundy pro mě byla docela překvapující informace, protože v reálu bych hádala, že je to mnohem víc. Auto sice reaguje hbitě na plyn, ale projev není takový, který by člověka zabořil do sedačky. Spíš se mi zdálo, že auto zbytečně trápím. Vlastně povaha Camry je taková, že vás ani nevybízí k pospíchání, rychlé jízdě, natož k nějakému dovádění na silnici.

Má svůj styl a snaží se ho naučit i vás – prostě nikam nespěchat. Což je příjemný paradox k dnešní uspěchané době. Jízdně je to ale to staré známé Camry, které jde ochotně za volantem. Klikaté zatáčky, kterých jsem si užila při cestě dostatek, nejsou pro Camry žádný těžký oříšek. Dráhu vykreslí bez obtíží. Zatáčí s lehkostí a jistotou, nedostane řidiče do žádné svízelné situace, a navíc vám kryje záda spousta moderních bezpečnostní asistentů systému Toyota Safety Sense.

Je to tak například hlídání mrtvého úhlu, upozornění na opuštění jízdního pruhu (ten má trochu problém s rozlišování žlutých čar při práci na silnici) nebo třeba nouzové zastavení. Asistent hlídání únavy by však mohl být trochu benevolentnější, protože mě začal upozorňovat i v momentech, kdy jsem jen otočila hlavu více k obrazovce infotainmentu. A nakonec i asistent čtení dopravních značek dokáže být trochu otravný, ale naštěstí se dá vypnout.

Na prezentaci si mnoho kolegů stěžovalo na absenci tažného zařízení a ližin na Camry. Mně osobně to ale vůbec nevadí, protože se to k modelu jednoduše nehodí. Toyota Camry je auto, které reprezentuje a má svůj okruh působení, který i v 8. generace plnila na 100 procent. Je to auto pro taxikáře, hoteliéry, ale také manažery a podnikatele, kteří nechtějí sahat po prémii. Současná generace ale už jen svým vzhledem vypadá právě tak. Nakonec dokázala bych si ho představit i pro rodinku, která prostě hledá jen pěkné, úsporné a spolehlivé auto. 

Model se totiž klidně může přeměnit z pracanta, jak ho několikrát během tiskové konference nazval Václav Zikmund, produktový manažer Toyoty, na cesťáka do zahraničí. Proč by taky ne, když má kufr o velikosti 524 litrů. Pro sportovně aktivní rodiny ale budou lepší jiné modely značky, které jsou na to přímo určené.

Toyota Camry tak ukázala, že jde stále o dobré auto, které se s každou generací zlepšuje a přináší něco nového. Především pak úspornost a komfort, který byste jinde v mainstreamu hledali jen těžko, a to i přes fakt, že ve své kategorii je Camry tak trochu osamoceným druhem. Ostatně prodávat se také bude jen ve střední Evropě a dalších vybraných zemí světa.

Základní verzi Toyoty Camry Comfort pořídíte na českém trhu pod jeden milion korun. Výbava je přitom dost nabitá. Z osobní zkušenosti mi ve voze nic zásadního nechybělo. Pokud byste však chtěli to nejlepší, budete si muset připlatit ještě 200 tisíc korun, což není zas tak špatná nabídka. Podívejte se do naše katalogu, jakou další verzi Camry můžete mít.