Ze starých brzd znovu nové. Ve Frýdlantu jsou mistři repasí, překvapili i Jeremy Clarksona

Když před lety populární televizní moderátor Jeremy Clarkson usedl za volant jednoho známého britského sporťáku, nemohl si vynachválit jeho řízení. Sám ale určitě nevěděl, že pocházelo z Frýdlantu. „Byli u nás jeho výrobci a my jsme jim na základě jejich parametrů nabídli řízení z 20 let starého sedanu. Líbilo se jim, tak jsme si plácli,“ vzpomíná ředitel pobočky ZF Frýdlant Oto Pavlík. Frýdlantská pobočka umí na zakázku klidně vyrobit jen několik dílů, takhle například dodala brzdy do nejmodernějšího hypersportu britské výroby. Gró celého podniku ale tvoří repase, díky nimž je fabrika dokonce uhlíkově negativní. Že to vůbec není nuda, jsme se při návštěvě frýdlantského ZF přesvědčili na vlastní oči.

Frýdlantská továrna začala s repasí brzd ještě dávno před tím, než byla takzvaná „cirkulární ekonomika“ trendy. Psal se rok 1999 a místní zaměstnanci, kterých je dnes přes 500 před nedávnem oslavili šest milionů zrepasovaných kusů. A zájem o ně každoročně stoupá, za několik málo let se zdvojnásobil. Zatímco před pěti lety za rok zrepasovali zhruba čtvrt milionu kusů, loni to už bylo 750 tisíc. Jak vlastně taková repase funguje?

„Když vám pod značkou TRW prodáme novou brzdu, vy tu starou vymontujete z auta a pošlete nám ji zpět. Je totiž zálohovaná, podobně jako jsou třeba láhve od piva. My si ji převezmeme a postaráme se o to, aby šla znovu použít,“ začíná Pavlík popisovat proces a zve nás do první a nejdůležitější haly. Je to třídírna, kam denně zamíří stovky balíčků nejčastěji právě s použitými brzdami. Pracují tu velmi zkušení lidé. „Po letech jen kouknou na brzdu a vidí, co je to za typ. Samozřejmě mají k ruce počítač, ale tomu to zabere několik vteřin. Lidé jsou prostě rychlejší,“ vysvětluje ředitel a představuje nás několika kolegům, kteří právě rozbalují jednu červenou krabici za druhou. Brzda putuje pásem dál, papír se okamžitě lisuje a míří do sběru.

„My už víme, co se z daného komponentu dá vytěžit a co ne. Obvykle vyhodíme všechny plastové i gumové díly a také píst. A pak to začne, čistíme, tryskáme, pereme, pak jde třmen na pozinkování,“ vede nás Pavlík do další vzdálenější haly. Lidé tu brzdy rozebírají neuvěřitelnou rychlostí, snad po paměti. O kus dál už jsou ony „kouzelné“ stroje, kdy se z jedné strany vloží neskutečně špinavá věc a z druhé za pár chvil vypadne díl, který vypadá téměř jako nový. S čistěním pomáhají třeba miniaturní kovové kuličky, které svou velikostí připomínají velmi jemný štěrk. Ostatně, takováhle mašina je asi snem každého náruživého majitele grilu, vyčistila by ho totiž dokonale. Ale to se tady samozřejmě nesmí.

Zatímco brzdové destičky jsou řidiči zvyklí měnit poměrně často a kotouče po pár letech, brzdové třmeny mají opravdu velmi dlouhou životnost. „Když se k nám brzdy vrátí, počítáme automaticky s nájezdem 300 tisíc kilometrů. Po zrepasování mají životnost ještě dalších 300 tisíc,“ říká ředitel frýdlantského ZF s tím, že jeho společnost je zaměřena především na kvalitu. Každá zrepasovaná brzda je pak označena štítkem se šipkami v kroužku, aby bylo jasné, že potřetí už do oběhu nepůjde. A i když se zdá, že 600 tisíc kilometrů je opravdu pořádně dlouhá trať, ZF garantuje, že bude mít brzda stejné vlastnosti po celou dobu. Proto tady také brzdy pečlivě zkouší a vystavují je nejrůznějším zátěžovým zkouškám, ať už jde o tlak nebo teploty. Vzhledem k tomu, že jde o jeden z nejdůležitějších dílů automobilů, musí být jeho správná funkčnost bezpodmínečně zaručena.

Vzhledem k tomu, že v ZF Aftermarket repasují na dva a půl tisíce typů brzd, je velmi pravděpodobné, že je od nich máte ve svém voze také. Celých 85 procent putuje na nezávislý trh k automechanikům. „Máme pokrytí trhu s auty na 90 procent. Věnujeme se i velkým nákladním a užitkovým vozům, tam je už pokrytí o něco nižší,“ dodává Oto Pavlík.

Právě díky tomu, že se jednou použité brzdy nevyhazují, ale repasují, může být ZF Frýdlant uhlíkově dokonce negativní. „Jediná položka, na které máme spotřebu CO2, je plyn. Elektřinu totiž bereme výhradně ze zelených zdrojů. A máme jasně spočítáno, že repase brzdy je mnohem méně uhlíkově náročná než její kompletní nová výroba,“ vysvětluje ředitel. A právě i díky frýdlantské pobočce má ZF směle nakročeno k tomu, aby se mu do roku 2030 jako skupině podařilo snížit uhlíkovou zátěž o 80 procent. V roce 2040 pak chce být celý technologický gigant uhlíkově neutrální.

Brzdy nejsou jediným artiklem fabriky ze severu Čech. „Třeba brzdové kotouče repasovat nejdou. My proto kupujeme odlitky, které pak obrábíme. Ročně jich vyprodukujeme na dva miliony,“ začíná výčet Oto Pavlík. „Repasujeme hydraulické posilovače řízení nebo elektrické pumpy. A umíme dokonce repasovat i řídicí jednotky,“ dodává. To pomáhá hlavně v případech, kdy už původní produkt není dostupný na trhu. Lidé ve Frýdlantu dokáží ze základové desky odpájet procesor a flash paměť (kvůli autorskému zákonu se nesmí kopírovat) a udělat novou desku i s plastovým obalem. Díl se tak nemusí zcela vyhodit a znovu se vrací do provozu. Mimochodem o vývoj produktů se tu stará tým čítající jen 16 lidí, dalších 15 zaměstnanců pracuje na vývoji procesů. Tam vymýšlí, jak upravit použitý díl tak, aby mohl znovu sloužit.

A co víc, někdy je dokonce lepší než ten původní originál. „My jsme například vymysleli modifikaci na ruční brzdu - přidali nějaké to těsnění a teď můžeme říci, že je lepší než předtím. A konstruktéři té automobilky se už ani nechtějí vrátit k originálu, ale používají náš díl,“ říká hrdě Pavlík.

Za kvalitou ve Frýdlantu stojí i výrazně velký podíl ruční práce. V celé fabrice byste tak našli jen několik robotů. Ty pomáhají s tím, co by pro lidi bylo zbytečně náročné. Ve výrobě brzdových kotoučů s nimi manipulují a tak pracovníkům pomáhají. A možná i díky tomu je v továrně cítit rodinná atmosféra. Lidé si tu tykají, zdraví se a je vidět, že mají ze své práce radost.

Když se vracíme zpátky do kanceláře ředitele, musíme se také zeptat na budoucnost. Zastánci elektromobility přeci upozorňují na to, že díky rekuperaci při jízdě vozy do zásuvky nespotřebovávají tolik brzdové obložení a prodlužují tak životnost i brzdám. Nebojí se s nástupem tohoto druhu pohonu ve Frýdlantu o práci?

„Kdepak,“ směje se věčně pozitivní Oto Pavlík, který tady pracuje už 20 let, „z pohledu brzdy se nic zásadního nemění, spíš bude zajímavé sledovat nástup elektrických systémů, které mohou jednou nahradit ty dnešní hydraulické. Ale to bude trvat, teď k nám na repasi chodí pětileté brzdy,“ vysvětluje s tím, že v budoucnu se opravdu budou destičky opotřebovávat méně, ale třmeny stejně na výměnu půjdou. U řízení už tahle změna nastala, automobilky přešly z hydraulického na elektrické, ale k repasi je jich stále dost.

Každopádně ve Frýdlantu vládne dobrá nálada, protože o jejich produkty je rok od roku větší zájem. A všichni tady vědí, že dělají záslužnou činnost. Nejen pro řidiče, kteří nakupují díly na své vozy v nezávislých servisech, ale i pro přírodu. V Evropě určitě není mnoho továren, které by se mohly pochlubit tím, že už dávno předběhly dobu a staly se uhlíkově negativními.