Dřív tu vyráběli brzdy pro Favorit, teď pro Rolls-Royce. Navštívili jsme továrnu ZF v Jablonci

Jablonci nad Nisou by se s trochou nadsázky nemělo říkat město bižuterie, ale spíš brzd. Vyrábí jich tu na 40 tisíc kusů denně, to je okolo devíti milionů za rok. Chtějí ale víc a to i v době, kdy se automobilový průmysl potýká s nedostatkem dílů a produkce aut se zdržuje. „Vnáší to trochu chaosu do našeho plánování. I tak ale chceme do tří let vyrábět 12 milionů brzd ročně,“ říká ředitel jablonecké továrny ZF Tomáš Janeček, když nás provádí výrobními halami. Místní fabrika ale není jen chrlič třmenů, držáků či destiček. Mají tu i unikátní laboratoře, ve kterých testují jejich odolnost. A ty stojí za pozornost.

Brzdy mají v Jablonci nad Nisou dlouhou tradici. Národní podnik Autobrzdy tu vznikl už v roce 1952, přesně před 70 lety. Díly tedy odsud putovaly do drtivé většiny aut, které mohli lidé tehdy potkat na socialistických silnicích. Vznikly tu i brzdy pro Škodu Favorit, která se stala klíčovým automobilem v přechodu mladoboleslavské automobilky do kapitalismu a v podstatě ji zachránila. A přežila i místní fabrika, ze které je nyní pod křídly nadnárodního gigantu ZF největší výrobce brzd v Evropě a pro ZF zároveň nejdůležitější továrna tohoto druhu v jeho síti. Výsledkem toho je, že místní brzdy najdete v autech po celém světě, ať už jde o vozy koncernu Volkswagen, automobilky BMW včetně Rolls-Royce, nebo Mercedesu, Fordu, Kia, Hyundai, Renault, Dacia a dalších. Zjednodušeně řečeno, pokud máte auto, je velká pravděpodobnost, že ho zabrzdíte díky třmenům z Jablonce.

Aby byla poptávka po místních brzdách uspokojitelná, musí jet továrna v opravdu vysokém nasazení. Mají tu přes tisíc zaměstnanců a 60 robotů. „Používáme i takzvané koboty,“ vede nás halou ředitel jablonecké továrny Tomáš Janeček. Když vidí trochu nechápavý výraz, vysvětlí: „To je robot, který pozná přítomnost zaměstnance. Pokud u něj nikdo není, pracuje normální rychlostí, pokud se přiblíží člověk, zpomalí. V případě hrozícího střetu se pak úplně zastaví. Tím zabrání zranění.“ Výroba je tak podle něj efektivnější.

Lidé tu pracují obvykle ve čtyřech směnách, někde stačí tři, méně ale ne. Brzdy už přijíždí do továrny jako odlitek, který se za 12 sekund obrobí a dalších 18 sekund probíhá montáž. Od vstupu na výstup je cesta delší, ale i tak musí místní továrna šlapat jako nejpřesnější švýcarské hodinky. „Nemáme velké sklady, ale to nevadí, nechceme si držet větší zásobu. Tu máme vždy jen na tři hodiny výroby,“ popisuje Janeček. Příliv a odliv kamionů se tu tak prakticky nezastaví. A platí to i v době, kdy se výrobci automobilů potýkají s problémy.

„Plánování bylo silnou stránkou automobilového průmyslu. Automobilky totiž věděly, co chtějí vyrobit a kolik toho chtějí vyrobit. S nástupem koronaviru a světového nedostatku čipů se to změnilo. Nyní vědí, co by chtěly vyrobit, ale nevědí, jestli to vyrobí. To vnáší trochu chaosu i do našeho plánování,“ říká ředitel. Továrna je ale schopná celkem pružně reagovat na změny v poptávce a upravovat výrobu i v rámci jednoho dne. A to i přesto, že obvykle mají automobilky plán minimálně na půl roku dopředu.

To už ale přecházíme do jiné části závodu, z rušné výrobní haly plné lidí a strojů do mnohem klidnějšího testovacího centra. V Jablonci totiž brzdy také důkladně testují, dělají tak část práce za výrobce automobilů. Je ale jasné, že chtějí být zodpovědní za kvalitu výrobku, který pak automobilkám posílají. A tak tu stojí ve velké zkušebně několik aut (některá ještě zamaskovaná kamufláží), která jsou osazena nejen místními brzdami, ale i měřícími zařízeními, počítačem nebo nádržemi na vodu ve tvaru lidského torza, které se připoutají na zadní sedadla a simulují tak zátěž na cestách.

„Na kolo nasadíme speciální kotouč, ve kterém je schovaný termočlánek. Se vzrůstající teplotou brzdy vzniká napětí, tato informace se posílá do počítače v kufru, který ji vyhodnotí a pak zaznamená,“ ukazuje nám na jednom z aut vedoucí zkušebny testovacích vozů Rudolf Šrámek. To je připraveno na to, aby za jeho volant sedl testovací řidič (mají jich tu obvykle šest až osm) a vyrazil s ním do provozu. Oblíbenou zatěžkávací zkouškou je sjezd z Ještědu, auta se ale samozřejmě pohybují i v běžném provozu. Pokud je to potřeba, vyráží pak testovací týmy na okruh ve Španělsku nebo na trať za polárním kruhem, kde se dají vlastnosti brzd ověřit v extrémních podmínkách.

„Upřímně, vypočítat dnes v kanceláři systém tak, aby brzdil dobře, není nic složitého. My sledujeme hlavně vibrace a hluk. Ten tvoří asi 90 procent z toho, co zkoušíme,“ vysvětluje Šrámek. Jablonečtí testují vlastní třmeny, kotouče už mají od jiných dodavatelů. Brzdy se zkouší přímo na autech, ve kterých se pak používají, nebo v případě chystané výroby na vozech předchozích generací. Sedět musí samozřejmě i pneumatiky, které si testovací řidiči volí přesně podle specifikace automobilky. Není nutné dodávat, že tu najezdí stovky tisíc testovacích kilometrů ročně.

Být zkušebním řidičem je určitě pro řadu lidí prací snů a i místní zaměstnanci vědí, že jde o takovou výkladní skříň jejich testovacího centra. Obrovskou porci práce tu ale provedou i místní laboratoře. Ty se chlubí moderní výpočetní technikou. Jeden velký počítač reprezentuje virtuální auto a simuluje jeho chování s určitým nastavením brzd a jejich řídící jednotky. Ty si tu ostatně programují sami.

V jedné menší hale zase mají celou řadu boxů připomínajících malé pece na keramiku nebo snad konvektomat ze závodní jídelny. Tady se brzdy opravdu trápí – zahřívají se v extrémně vysokých teplotách, aby se pak prudce zchladily. Přitom se pozoruje, zda si zachovají své vlastnosti nutné pro správné fungování. Testuje se tu třeba i odolnost proti tomu, když si majitel své auto umývá tlakovou vodou a nastříká i na třmen. Mají tu na to komoru, která několika tryskami pouští vodu pod tlakem 100 barů. Zkouší se také výdrž elektronické parkovací brzdy, která má přežít minimálně 100 tisíc cyklů, v běžném voze se za dobu jeho životnosti dostane povětšinou na polovinu. Myslí se tedy opravdu na všechno.

„Naši lidé mají skutečný vliv na budoucí podobu automobilového průmyslu, protože vyvíjejí, testují a vyrábějí produkty, které využijí automobilky na celém světě,“ podotýká ředitel Tomáš Janeček, když se s námi loučí na vrátnici jablonecké továrny. Je vidět, že je na ni opravdu hrdý. Možná se přece jen v budoucnu začne Jablonci říkat město brzd.

Podívejte se na oficální video ZF k jablonecké továrně, kde ji můžete vidět v pohybu: