Řidiči upravených aut riskují pokuty a zákaz řízení. Který tuning je legální a kterému se vyhnout?

Tuning. Pro některé řidiče kultura a životní styl, pro zbytek risk a hřích. Česká republika nikdy nepatřila mezi světové velmoci modifikovaných vozů, ale za posledních deset let se úroveň a kvalita upravených aut podstatně zvýšila. 

"Oproti jiným evropským zemím, například Německu a Rakousku, je v Česku minimum pravidel, která by určovala, jak si můžeme, či nesmíme auta modifikovat. Dá se tvrdit, že tuning je v naší zemi v pomyslné šedé zóně. Jenže přesto, že v Česku nemá ministerstvo dopravy přesnou metodiku a postupy na schvalování různých komponentů, platí u nás obecné předpisy silničního provozu, které je dobré znát," říká odborný poradce David Matýsek z firmy Escape6, který se problematice tuningu věnuje přes 15 let. 

Kdo si chce svůj vůz zkrášlit nějakým spoilerem, lízátkem či blatníkem, zákon mu to nezakazuje, ale je nutné dodržet pár základních předpisů. Důležité je, aby nový komponent měl materiálovou certifikaci. Pokud ji má, lze ho bez omezení používat jako jakýkoliv náhradní díl. Problém nastává s doplňky, které mění vnější rozměry auta. Například rozšířené blatníky nebo vysoké, široké spoilery. S těmi pak legálně jezdit nelze. 

"Důležité je hlídat si to, aby některý z modifikovaných prvků nebyl ostrý a nějakým způsobem neohrožoval ostatní účastníky provozu. Týká se to především aerodynamických křidélek umístěních na stranách blatníků a zadních víceprvkových difuzorů," uvádí David Matýsek, který sám upravený vůz vlastní. 

"Čipování" aut se dělá rovnou z několika důvodů. Nejčastěji slouží ke zvýšení výkonu agregátu, ale krom toho se dá čipem snížit spotřeba a emise. S legálností tohoto tuningu je to dost složité, jelikož záleží, od jaké firmy si zájemce tento proces nechá udělat. V České republice je jen několik společností, které tento zákrok do řídící jednotky motoru mohou legálně provádět a mají na to atestaci. Pokud chip tuning pochází z jiné země, například Anglie či Německa, a nesplňuje české standardy, nesmí být ve vozech jezdících po tuzemských silnicích používán. 

Na druhou stranu je pro stanice STK velmi obtížné až nereálné zjistit, jestli má vůz čip splňující podmínky. Samozřejmě pokud úprava nějakým velkým způsobem neovlivňuje hladinu emisí. Pak mohou na STK vyžadovat doklad o původu čipu, popřípadě vůz označit jako nezpůsobilý k jízdě. 

Na rozdíl od ostatních komponentů musí kola, pneumatiky a rozšiřovací podložky přesně dodržovat předpisy dané ministerstvem dopravy. To znamená, že konkrétní vůz je možno osadit jen disky nebo pneumatikami s rozměry odpovídajícími těm v technickém průkazu. Tudíž na Škodu Octavii, která má v "techničáku" uvedený maximální rozměr 225/40 R19, nelze dát třeba jedenadvacetipalcová kola. To samé platí i u rozšiřovacích podložek, které jsou v dnešní době legální, ale opět musí disponovat homologací a nesmí být příliš široké, aby nezhoršovaly bezpečnost a jízdní vlastnosti vozidla. 

Paradox je v tom, že pokud si místo originálních disků koupíte litá kola na zakázku, která většinou dalece přesahují pevnost a odolnost původních kol, nesmíte je podle zákona nasadit na své auto. Je to kvůli tomu, že menší výrobci těchto sportovních nebo tuningových disků nemají dostatek finančních prostředků na to, aby každý jednotlivý model a rozměr testovali a homologovali. 

Velmi oblíbeným tuningovým doplňkem je přídavné osvětlení, zejména pak neony pod autem. Vypadají skvěle, ale policie a stanice STK je v lásce nemají.

Co tedy mohu mít za přídavné osvětlení na svém autě? "V podstatě nic. Nařízení to nedovolují. Je tu pár výjimek v podobě atestovaného osvětlení, které se montuje například na offroady (světelné rampy, dálková světla, mlhovky a denní svícení). Ovšem musí přesně splňovat veškeré zákony silničního provozu a například ani nesmí přesáhnout maximální celkovou svítivost vozidla," odpověděl odborný poradce David Matýsek.

V praxi to dopadá tak, že řidič si sice nějaké ozdobné či funkční osvětlení na svůj vůz nainstaluje, ale používá ho pouze mimo pozemní komunikace (v terénu) nebo na nějakém srazu či festivalu. V takovém případě je používání legální. 

Vzduchové nastavitelné podvozky nejsou v automobilovém světě nic nového, dnes má tlumiče s měchy každé druhé luxusní SUV. Ale majitelé upravených aut využívají výškově nastavitelný vzduchový podvozek jinak než běžní uživatelé. Většinou jim nejde o komfort za volantem, ale o to, aby byl jejich vůz co nejníže zemi. Používání těchto tlumičů je pak nelegální a auto jimi vybavené na silnici nesmí. Je to dáno tím, že úřední souhlas s použitím nařizuje minimální světlou výšku jednotlivých vozidel a pokud někdo vlastní auto, které břichem brousí zem, tak to samozřejmě akceptovatelné není. 

Zajímavostí je, že i když jedete s takovým podvozkem po silnici a máte ho nastavený ve výšce splňující předepsané podmínky, stále nevědomky porušujete zákon. Je to tím, že tento typ vzduchových tlumičů s takovým rozsahem snížení není pro běžný provoz homologován. 

Kdo se tuningu věnuje, nebo o něm uvažuje, měl by myslet na to, že ne všechny komponenty prodávané na auta jsou v souladu se zákony České republiky. Týká se to například věcí z asijských eshopů. Proto je důležité si předem zjistit podrobnosti o jejich používání. Jinak hrozí zbytečné problémy s policií a s technickou kontrolou. Důležité je také myslet na bezpečnost, jak vlastní, tak ostatních účastníků provozu a zbytečně netunit vozy na větší výkon, než mohou konstrukčně zvládnout.