Zřejmě nejlepší auto poslední dekády v Evropě končí. Naposledy jsme se svezli v Lexusu LC 500

Položím vám jednoduchou otázku. Jaké je vaše vysněné auto? Jsem si jistý, že mnoho z vás ihned napadne BMW M3, Porsche 911, Lamborghini Huracán nebo snad Ferrari 488 GTB. A zcela určitě si nevzpomenete na vůz, jako třeba Lexus LC 500. Přitom právě japonské „GTčko“ je řadou motoristických novinářů a expertů považováno za vůbec nejlepší auto poslední dekády. Má naprosto vše a jen stěží na něm najdete sebemenší chybičku. Přitom jich je na silnicích jak šafránu a bohužel, lepší už to nikdy nebude. Zřejmě jeden z nejlepších sportovních vozů, který kdy spatřil světlo světa, totiž v Evropě navždy končí. A tohle je poslední rozlučková jízda.

Vše začalo v roce 2012 na autosalonu v Detroitu, kde Lexus představil koncept LF-LC inspirovaný legendárním modelem LFA. Dechberoucí studie navržená v Kalifornii okamžitě uchvátila jak odborníky, tak širokou veřejnost, a to hlavně díky svému elegantnímu, ale zároveň dynamickému vzhledu. Bylo jasné, že Lexus v rukou drží klíč k úspěchu.

Pozitivní ohlasy na LF-LC přiměly automobilku převést koncept do sériové výroby. Tak začala cesta k tomu, co dnes známe jako Lexus LC 500. Vývoj trval několik let, během kterých Lexus usilovně pracoval na tom, aby přetvořil původní vizi do sériového modelu, aniž by ztratil své kouzlo. V roce 2016 konečně přišel výsledek. Svět spatřil auto, které spíše než dopravní prostředek připomíná umělecké dílo.

Ať už jde o kupé nebo o tři roky mladší verzi Convertible se stahovací střechou, LC 500 se jen tak neokouká. A s nadčasovým designem, se kterým se ukázal před dobrými osmi lety, bude brát dech ještě po generace. Nicméně luxusní japonské „GTčko“ si nevybudovalo svou legendární pověst jen díky vzhledu, ale zároveň kvůli oduševnělému motoru a božským jízdním vlastnostem.

Než se ale s posledním mohykánem svezu, pojďme si vlajkový křižník s písmenem L na přídi podrobně představit. Jak už jste asi zjistili, Lexus LC 500 se vyrábí ve dvou karosářských verzích. Pro ty, kteří mají sportovní ambice a dávají přednost perfektním jízdním vlastnostem bez kompromisů, je tu kupé s pevnou střechou. A pro řidiče, kteří milují víkendové výlety s otevřeným nebem nad hlavou a rádi si vychutnávají pocity za volantem, je tu kabriolet neboli Convertible.

Oba deriváty spolu sdílí jak vizáž a techniku, tak i motor ze staré školy, tedy vidlicový osmiválec bez „turbodopingu“ s objemem pěti litrů. Obdivuhodný výkon 341 kW (464 koní) je dostupný až při 7 100 otáčkách. Maximální točivý moment pak definuje hodnota 530 Nm. Hybnou sílu na zadní kola přenáší výhradně 10stupňová automatická převodovka. Kromě amerického Fordu Mustang tak je LC 500 posledním modelem v Evropě, který pod kapotou hostí atmosférický osmiválec.

Pokud vás ale tradiční pohon spalující litry fosilního paliva neláká a vaše smýšlení je více do zelena, i pro vás má Lexus řešení. Varianta s pevnou střechou je totiž k mání i jako hybrid s šestiválcem a elektromotorem.

Dost už bylo technických údajů. Lexus LC 500 je hlavně o zážitku a ne papírových hodnotách. Tak jdeme na to, na poslední jízdu se zřejmě nejlepším autem poslední dekády. Je krásný letní den a já si jdu do sídla českého Lexusu naposledy vyzvednout „LCčko“. Nejde ale o standardní model, nýbrž o limitovanou edici Hokkaidó, kterých vzniklo jen 80 kusů. Edice odkazující na slavný japonský ostrov, kde se vůz vyvíjel, se vyznačuje elegantní stříbrnou barvou, Sonic Platinum v kombinaci s červenou střechou a černo-červeným interiérem. Jak už popis napovídá, šlo o Convertible. A proč jsem si na poslední jízdu vybral právě variantu se stahovací střechou? I když je kupé jízdně lepší a na rozdíl od limitky Hokkaidó má natáčecí zadní nápravu a samosvorný diferenciál, v kabrioletu si mohu naplno vychutnat zvuk vysokootáčkového osmiválcového motoru.

Konečně jsem si převzal klíčky a nasedl jsem do naprosto dokonale zpracovaného interiéru. Žádné ošklivé plasty ani neslícované díly tu nenajdete. Kokpit Lexusu LC je pokrytý pouze špičkovou kůží, kterou doplňují dekorativní kovové prvky. Tohle auto prostě voní luxusem. Jediné, co bych interiéru mohl vytknout, je poměrně zastaralý multimediální systém, který se krkolomně ovládá pomocí touchpadu. Nicméně stačilo nastartovat, ujet pár kilometrů a na nějaký displej jsem okamžitě zapomněl.

Všechny pochyby mi z mysli vytěsnil pětilitrový blok motoru s rychle kmitajícími písty roztáčejícími klikovou hřídel a ničím nerušený výhled na modrou oblohu. Abych si Lexus LC 500 užil opravdu naplno, vyrazil jsem s ním na mé nejoblíbenější okresní cesty na Vysočině, kde je dokonale hladký asfalt a krásné zatáčky. Jakmile jsem sjel z dálnice, zapnul jsem si režim Sport Plus a aktivoval si manuální řazení pádly pod volantem. A bylo to tu, jen já, auto a volná silnice. Sešlápl jsem plynový pedál a zapřáhl všech 464 koní pod kapotou.

Mohu vám říct jedno, osmiválec z továrny Lexusu je zkrátka artefakt, který si zaslouží místo v automobilovém muzeu. Sice nepatřil mezi vyložené dravce, ale na rozdíl od pohonných jednotek dopovaných turbem má atmosférický motor nenahraditelný charismatický projev. V nízkých otáčkách je lahodně sametový, klidný a tichý. Stačí mu ale zatopit pod kotlem a překonat hranici pěti tisíc otáček za minutu a rázem se promění v bestii trhající asfalt, která by klidně mohla usilovat o vítězství v soutěži SuperStar. Proč? Protože na rozdíl od jiných sportovních aut Lexus LC neřve, ale zpívá.

Zvuk, který se line z výfukové soustavy po otevření škrtící klapky, hladí ušní bubínky a tvoří husí kůži. Ovšem to nejlepší přichází, když řidič sáhne po levém pádlu pod volantem a přeřadí na nižší kvalt. V tu chvíli motor štěkne jako smutné štěně a vámi projde vlna emocí. A tenhle pocit můžete zažívat dokola a dokola, dokud vám nedojde benzin. A ten vám jen tak nedojde, jelikož pětilitrový osmiválec umí mimo město a na dálnici jezdit i za 8 litrů na sto kilometrů.

Po svižné projížďce po okreskách jsem si zastavil v poli, sedl si na kapotu a přemýšlel jsem nad tím, jak Lexus LC 500 Convertible Hokkaidó Edition zhodnotit. Prošel jsem si veškeré poznatky z cesty a dospěl k finálnímu hodnocení. Určitě musíme pochválit nečekaně poddajný podvozek, který obzvlášť ve městě zvládal filtrovat malé i střední nerovnosti. Tlumiče v nejkomfortnějším režimu sice při přejezdu většího výmolu narazí na doraz, ale do zadků a uší posádky putuje jen jemná tlumená rána. Jenže i když odpružení na hrbolech odvádělo báječnou práci, tak nedokázalo zakrýt výrazné kroucení karoserie. To je ale bohužel daň za otevřené nebe nad hlavou. Kabriolet má kvůli absenci pevné střechy sníženou torzní tuhost šasi a auto se kvůli tomu kroutí. Takové problémy kupé netrápí.

Na druhou stranu kombinace větru ve vlasech, pohodlného podvozku, charismatického osmiválcového motoru a hlučných výfuků udělá z každého ujetého kilometru nezapomenutelný zážitek. Jen se na kabriolet nesmí moc spěchat. Je důležité si uvědomit, že „LCčko“ není plnokrevný sporťák, ale pohodlné „GTčko“, které nemá rádo agresivní a ostrou jízdu, obzvlášť, když nemá samosvorný diferenciál. Bez něho je auto mnohem klidnější a v zatáčkách není tak zábavné. Avšak má to i své benefity. Zatímco kupé se samosvorem driftuje na požádání a umí nezkušeného řidiče řádně vytrestat, Convertible vám většinu chyb odpouští.

Na závěr už jen zmíním, že LC 500 má naprosto geniální řízení, které je laserově přesné a má naprosto ideální tuhost. Pochvalu si zaslouží i brzdy, jež skvěle fungují a zároveň se instinktivně dávkují. Prostě vše je tak, jak má být. Na tomhle autě se zkrátka chyby hledají těžko, a tím bych to také celé uzavřel. Tohle byla má poslední jízda před tím, než prodej vlajkového modelu značky Lexus v Evropě nadobro skončí. Budeš nám chybět, „LCčko“!