Toyota Corolla je univerzál. Po 4000 km za volantem jsme objevili její silné i slabé stránky

Japonský sedan je v naší redakci už třetí měsíc a za tu dobu se stal velmi oblíbeným vozem. Vzali jsme ho na delší cestu na Moravu nebo na autosalon do Mnichova, často s ním ale jezdíme jen po městě, protože je to přesně místo, kde se s bezstupňovým automatem a hybridem jezdí nejpohodlněji. Od konce července jsme tak najeli už téměř čtyři tisíce kilometrů. Díky tomu jsme nasbírali řadu zkušeností, které s běžným testovacím vozem obvykle nestihneme prožít. I proto jsme do dnešního dílu dlouhodobého testu vybrali pět věcí, které Toyotu Corollu Sedan dělají skvělým autem pro každodenní život. Ale samozřejmě jsme našli i nějaká negativa, ta jsou tři.

Na delších cestách po dálnici bychom možná ocenili výkonnější dvoulitr, ale musíme uznat, že i hybridní jedna-osmička (dnes už jediná jednotka v nabídce Corolly Sedan) nabízí vynikající poměr spotřeby a výkonu. Kdo by jí chtěl šlapat na krk někde v zatáčkách a jet stylem brzda-plyn, ten se se zlou potáže. S tímhle motorem se musí umět jezdit, tedy třeba přidat plyn plynule a spíš mírně, nechat elektromotor udělat první tah a pak si užít hladkou akceleraci. Ne, není to trhač asfaltu, ale za pár týdnů za volantem jsme mu přišli na chuť. Po týdnu bychom ho zřejmě spíš kárali. To je přesně ten důvod, proč dělat dlouhodobé testy.

A jak je na tom spotřeba? Aktuálně jezdíme za 5,7 litru na 100 km, ale je to dáno i dlouhými cestami po dálnici, které jsme museli vykonat. Někdy si po městě řekne o osm litrů, to když hodně pospícháme na krátkou vzdálenost. Jindy je to zase jen 3,5 litru. Záleží na situaci. Každopádně se 43litrovou nádrží dokáže ujet bohatě přes 600 km. A bylo by to ještě lepší, kdyby naše auto nezdobila velká kola, s menšími bychom se snad dostali i pod pět litrů. I díky tomu je naše Corolla v řadě případů úspornější než kdejaký elektromobil, který bychom nabíjeli na veřejných stanicích.

„Tak jak jsem dneska jel?“ To je častá otázka kolegů, když mi předávají klíčky od vozu. Vědí totiž, že mám k ruce aplikaci, ve které mohu auto nejen nechat předehřát nebo vychladit, ale i sledovat každou cestu. Ta se vyhodnocuje a někdy třeba upozorní na příliš prudké brzdění, jindy zase pochválí za plynulou akceleraci. Je to spíš zajímavost, než že by to bylo v něčem praktické. Pohodlně se dá ale třeba sledovat spotřeba během jednotlivých cest.

Dobrým funkčním prvkem je i možnost poslat si trasu přes aplikaci do navigace vozu. To jsme využívali hlavně v době před aktualizací, kdy naše Corolla neuměla bezdrátové Android Auto. Poslední update tuto funkci ale otevřel a tak už dál pokračujeme jen přes zrcadlení telefonu. I tak je ale pro nás aplikace velmi dobrým společníkem, používáme ji takřka každý den. Jen jedna poznámka: Nemyslete si, že ji budete používat ke sledování v reálném čase. Poloha se aktualizuje až poté, co auto zaparkuje a vypne motor.

Příjemný posaz za volantem, dobrý výhled ven, pohodlná sedadla a klidný provoz. To všechno vytváří v autě pohodovou atmosféru. Zejména v momentu, když víte, že se s ním nevyplatí spěchat. Podvozek je trochu tužší, než bychom si představovali. Za to ale může naše verze GR Sport. Ta zase autu přidává na agilitě v zatáčkách, řízení je opravdu příjemné, až nám je někdy líto, že Toyota není dynamičtější. Ostatně, hybrid má víceprvkovou zadní náparvu, takže jezdí „dospělě“.

A tak se nám často stává, že do Corolly usedáme raději než do zapůjčeného testovacího vozu, zejména když jde o nějaký nadupaný stíhací stroj. Ten si necháváme na víkendovou akci, přes týden je totiž naše Corolla ideálním vozem na každodenní cestování.

V Česku nejsou sedany příliš oblíbené, zejména ty malé. Tuzemští řidiči prostě chtějí pořád něco stěhovat. Jenže Corolla má opravdu velký kufr, protože zasahuje až hluboko pod opěradla zadních sedadel. Konkrétně to je 471 litrů. Nám se dovnitř pohodlně vejde složený dětský kočárek, postýlka a ještě k tomu pár tašek nebo kufrů. Jen si musíme dát pozor na vzpěry, které zasahují do prostoru. Doporučujeme praktický doplněk v podobě gumového krytu podlahy. Pod ní najdete lepící sadu. Zadní sedadla se sklápí v poměru 40:60, mrzí nás jen chybějící průvlak na dlouhé předměty, který by se občas hodil.

Je pravda, že námi testovaná Corolla je na míle vzdálená od té základní, která před časem pomohla k rozšíření tohoto modelu na českém trhu. A to hlavně díky tomu, že se s cenou vešla pod půl milionu. Náš hybrid ve verzi GR Sport aktuálně pořídíte od 841 900 korun (ceník Toyoty Corolla Sedan najdete v našem katalogu). To není málo, ale možná to za to stojí.

My si na palubě užíváme sportovní sedadla, volant obšitý kontrastní nití, bezklíčové startování i vyhřívání sedadel. K této výbavě patří také další sportovní doplňky, které zkrášlují exteriér. Malá černá lišta na vrchu víka kufru je sice pěkná, ale tak nějak navíc. Naopak nádherná kola velikosti 18“ z ní na první pohled dělají tak trochu Lexus. Kdybyste na nich neviděli logo Toyoty, hned je přiřadíte k její luxusní odnoži.

Na každém autě se najdou chyby a naše Toyota Corolla Sedan rozhodně není výjimkou. Čím déle ji máme, tím je větší šance, že na nějakou nedokonalost narazíme. Vybrali jsme ty, které nám aktuálně pijí krev asi nejvíc. Nejde o nic zásadního, co by snad totálně kazilo dojem z vozu natolik, že bychom si jeho pořízení rozmysleli. Je ale dobré o nich vědět a připravit se na ně. A malé upozornění. Možná vám budou připadat jako malichernosti, jenže úkolem dlouhodobého testu je právě i odhalování takových drobností. Například hned na první problém bychom při klasické týdenní zápůjčce nepřišli, protože auta se při střídání redakcí vždy velmi důkladně myjí a čistí.

Tenhle problém je dán hlavně karoserií sedanu. Veškeré nečistoty se totiž svezou po zadním okně a skončí ve žlábku na hraně víka zavazdelníku. Pokud ho nebudete pravidelně čistit, začnou vám tam hnít nejrůznější nečistoty, které sem napadají. A věřte nám, že se to stane velmi rychle. Jako bonus si pak na podzim připočtěte fakt, že sem zapadá listí ze stromů. A když kufr otevřete, propadne se některé přímo do něj. Ne, tohle se fakt nepovedlo.

Toyota ráda pípá. Často a nahlas. Stačí ujet pár metrů a už vás bude obtěžovat povinné evropské zařízení pro hlídání rychlosti, které je často nepřesné. Místo jednoduchého přístupu se ale musíte probojovat hlubokým menu v palubním počítači. Je to opravdu hodně stisknutí, systém RSA se totiž nachází až na třetí záložce (ale dostanete se k ní i obráceným směrem). Pak to chce vypnout ještě kontrolu jízdy v pruzích, ale ta se z nějakého důvodu odpojuje dlouhým podržením tlačítka plus jedním krátkým stiskem.

Po každém nastartování tak musíte vlastně zadat kód podobný cheatům u nějaké hry pro PlayStation: „Nahoru, nahoru, nahoru, OK, dolů, dolů, dolů, OK dlouze, OK krátce, zpět a ještě jednou zpět.“ Nebo tak nějak. Vlastně si to nepamatujeme, ale umíme to. Toyota už v minulém updatu přidala tlačítko na displej v zábavním systému, které otravné pípnutí vypne. V současné chvíli se ale na něj jen můžeme zoufale dívat, stále není aktivní. Snad po příští aktualizaci...

Ano, Corolla možná patří do nižší střední třídy, ale když zaslechneme někoho srovnávat ji třeba se Škodou Octavia, musíme se minimálně pousmát. Uvnitř to totiž není právě velké auto. Zejména na zadních sedadlech je nutné počítat s kompromisy. Co nás ale při rodinném cestování nepotěšilo, to je i fakt, že když máte vzadu dětskou sedačku pro nejmenší, na místě spolujezdce se větší postavy vejdou jen stěží.

Stalo se to v momentě, kdy jsem si zranil oko. Řízení jsem tedy předal ženě, babičku posadil dozadu, aby při cestě na pohotovost bavila ročního synka a já poloslepý navigoval z místa spolujezdce. Nohy jsem si pořádně otlačil o špičatou palubní desku. Jak jsem se vešel, to můžete vidět i na následující fotografii. Proč musí být palubní deska před spolujezdcem takto vystrčená? V minulé generaci byla oblá až plochá a vešel bych se určitě lépe. Škoda, s mírnou úpravou by tohle auto bylo ještě větší univerzál než teď.