Řídit Rolls-Royce Phantom je duchovní zážitek. Člověk pochopí, že je to nejlepší auto na světě

Za okny to teď tak úplně nevypadá, ale ještě před pár týdny byla pěkná zima. Teploty se plazily kolem nuly a louky nebo lesy zabalila do bílého hávu jinovatka. Právě v tu dobu jsem dostal na jeden den klíčky od nádherného Rolls-Royce Phantom Series II, který byl rovněž vyveden v chladně zimních barvách. A mohl jsem si tak vyzkoušet, že i mimo francouzskou riviéru vás tohle auto dokáže přenést do naprosto jiného vesmíru. Vesmíru ticha, pohodlí, důstojnosti a hlavně radosti ze života za volantem, které už dnes tolik ubylo.

Aktuální Rolls-Royce Phnatom jezdí po silnicích od roku 2017, v roce 2022 přišel na řadu drobný facelift s označením Series II, který se mi nyní dostává do rukou. I když jsme už s tímhle majestátním korábem na kolech jezdil několikrát, ani já bych změny příliš nepoznal. Nejnápadnější je asi upravená diodová linka světlometů, které jsou navíc uvnitř poseté „hvězdičkami“, což je odkaz na hvězdnou oblohu v interiéru vozu. Auto může dostat také nová kola nebo „dark chrome“ zdobení.

Jsou to ale detaily pro znalce a nadšené majitele, kteří o nich mohou debatovat s přáteli u nějaké prastaré whisky. Na běžného smrtelníka ale Phantom působí jako celek. Jako zhmotnění něčeho velkého, které připluje a zase zmizí promptně v dáli. Zdálo se mu to, nebo to byla skutečnost? Ano, tady jméno Phantom opravdu sedí.

Obzvlášť onoho mrazivého rána, kdy se bílou krajinou pohybuji ve studeně modrém voze, barva se jmenuje Baltoro Blue a zdobí ji jen jemná linka Turchese, kterou zřejmě ručně namaloval slavný zaměstnanec automobilky Mark Court. A opravdu, když se zadíváte zblízka, je patrné, že tohle není žádný lak, žádná nálepka, to je přesný tah štětce. A přesně takové detaily ještě zážitek z Rolls-Royce umocňují.

A pak už otevřu dveře, které jsou asi nejtěžší, na jaké si u osobního auta můžete sáhnout. Je to jako vstupovat do trezoru, který je ale prosvětlený modrými tóny, jež nádherně doplňuje vůně té nejkvalitnější kůže. V tomhle trezoru se miliony proměnily na prostor, který zve k tomu, abych nechal starosti běžného dne venku. Sedl, stiskl tlačítko „door“ a zavřel se. Kdysi mi někdo z Rolls-Royce říkal, že tohle je jedna ze zásadně důležitých vlastností pro majitele tohoto vozu. Moci uniknout ze světa vysokého byznysu a mít klid, kterého je tak málo.

Ostatně, tomu se přizpůsobuje i samotné ovládání vozu. Máte tu jednoduché nastavení klimatizace, kde se jen šoupátky určuje, zda bude foukat chladnější nebo teplejší vánek. Nikde nenajdete žádnou stupnici Celsia, ani stupně „ofuku“, jen popisky – lehký, střední vysoký... Totéž je na digitálním přístrojovém štítu před vámi. Ano, je to obrazovka, ale moc toho na ní nezměníte. A není tu otáčkoměr, místo toho vám ručička ukazuje, jakou rezervu výkonu máte ještě k dispozici. To už je u Rolls-Royce tradice.

Když se na palubní desku podívám jako na celek, je vlastně nesmírně jednoduchá. Podtrhuje to třeba její střed, kde jsou dva výdechy ventilace, kolečko hlasitosti zvuku plus dvě tlačítka varovných světel a zamknutí dveří. Nic víc! To možná i proto, abyste se mohli soustředit na galerii. Tedy výstavní plochu, která zpoza displeje multimediálního systému vystupuje před spolujezdce. V mém případě tu je mřížka z jakýchsi hexagonů, možná mi tak trochu připomíná okolní námrazu a celkově ledové pojetí vozu. Ale každý majitel si sem může nechat udělat v podstatě co chce. Ornamenty, materiály, šperky, cokoliv chce. Vždy, když sedím za volantem Phantomu, přemýšlím, co bych si tam dal já.

Řídit, nebo se nechat vézt? To je u Rolls-Royce věčná otázka. Vzadu má tahle silniční jachta pohodlí na rozdávání. Mám tu k dispozici chladničku s výběrem dvou teplot, prostor na šampaňské, křišťálové skleničky a chundelatý koberec. Nad hlavou tu slavnou hvězdnou oblohu. A když vidím, jak je venku mokro až sychravo, raději sundám boty a chodidla pak nechám hýčkat o chlupy, které dodaly speciálně pro to šlechtěné ovečky. Jsem teď sám, nikdo mě nikam neodveze, takže si dozadu sednu jen na chvíli.

Ale už jsem se tu vezl jako pán. To když mě řidič s Phantomem vyzvedl na letišti v Krakově a vezl tři hodiny na akci automobilky do Zakopaného v Tatrách. Bylo to krásné, ale zároveň jsem si říkal, že na 5,7 metru dlouhý vůz tu zas až tak moc místa není. Navíc si nemůžu nechat přeměnit sedadlo předního spolujezdce na podnožku a pořádně se natáhnout, jak to umí některé jiné „limuzíny“. Ne, sedět na zadním sedadle Phantomu není úplně můj šálek kávy. Kdyby byl tenhle krasavec můj, sedal bych vždycky za volant!

A tak tu sedím, za obrovským kormidlem s tenkým věncem, jehož velikost podtrhuje tyrkysová kůže na vnitřní části. Nastartuju královský motor a ten přede tak tiše, že není v podstatě nic slyšet. Těch dvanáct válců seskupených do písmene V posílá na zadní kola 571 koní výkonu a 900 Nm točivého momentu. Plynový pedál má ovšem dlouhý chod a reakce vozu není žádný start splašené rakety. Kdepak, tahle 2680 kg vážící krása se plavně rozpohybuje. Jako by sluha počkal, až se pán laskavě usadí a pak mírně zezadu zatlačil. Jenže za desítkami kilogramů izolace a tlustými skly zůstane skryto, že jsem během pěti a půl sekundy na stovce a už se pohybuju mimo legální rychlostní limity. Rolls-Royce Phantom rozdává rychlost jako ostatní modely této značky, zcela nenuceně a samozřejmě.

Tohle auto je unikátní tím, že má vlastní šasi. A protože musí mít všechno kolem takových věcí nějaký ten příběh, nějaké to povídání, nazývají v Goodwoodu šasi svého vozu „architekturou luxusu“ a podvozek „magickým kobercem“. Ale víte co? Ono to opravdu sedí. Kdybych totiž zavřel oči, nejel bych po silnici. Kdepak, plul bych, nebo bych se opravdu vznášel na tom kouzelném létajícím koberci, který se ve vzduchu tak pěkně vlní, když svižně letí kupředu. To je přesný popis chování Phantomu i na český silnicích.

Phantom umně skrývá jakékoliv nerovnosti před posádkou, která žije v blaženém nevědomí toho, v jakém stavu jsou skutečně silnice pod koly. Je dobře, že na tohle auto nemají třeba šéfové oblastních odborů, kteří by měli na starosti rekonstrukce cest, protože by tvrdili, že jsou zcela v pořádku a žádné investice nepotřebují.

Mocné zhoupnutí ale Phantom předvede i v zatáčce. Je jasné, že ani nejluxusnější auto světa nedokáže schovat svou velikost a hmotnost před fyzikou. A tak vás může poprvé v zatáčce překvapit, jak moc se rozvlní. Jenže přitom si stále udrží svou dráhu. Nikam se nedere, nehrozí nebezpečím. Ne, pečlivě přesně projede vytyčenou stopou. A to ze začátku na řidičské odvaze nepřidává řízení, které má vyloženě extrémně naladěný posilovač tak, aby šlo tenhle kolos ovládat v podstatě malíčkem. Pak je tu ale ještě natáčení zadní nápravy. To pocitově vůz zkracuje a dělá ho mrštnějším. Na klikatých okreskách sice stále nebude ve své kůži, ale ve městě při manévrování jde o skvělého pomocníka.

I přes jednoduchost, s jakou se Rolls-Royce Phantom řídí, si dovolím říci, že to není auto na každý den. Majitel takového vozu má obvykle k dispozici desítky jiných aut a má ve zvyku je střídat. Phantom je pak vrcholem toho, v čem může jet. Jistě, určitě ve své garáži najde dražší kousky, půjde ale vždy o supersporty. Tohle je ale také automobil na speciální příležitosti. Jen mířící trochu jiným směrem. Je to smoking, který také nechcete mít na sobě každý den.

Po dni za volantem Phantomu mi dochází, proč Rolls-Royce nabízí jako výbavu třeba piknikové sety. To je přesně to auto, které si vzít na klidnou, ale stále maximálně luxusní vyjížďku. A nebo třeba na hory. Že má pohon zadních kol? Není se třeba bát, svou ohromnou sílu rozdává tak jemně, že se do potíží stěží dostanete.

Upřímně, stejně se mi tenhle článek psal těžce. Rolls-Royce Phantom je jiný, není to jen auto, je to jakási samostatná entita někde na pomezí automobilu, jachty, klidného obývacího pokoje a soukromého baru. Je to asi opravdu ten trezor, kde můžete být sami sebou, proto je zážitek z jeho řízení v podstatě intimní záležitostí, o které se těžko mluví. A jde v podstatě o nepřenositelný pocit, na který si musí každý přijít sám. Upřímně doufám, že k tomu také někdy budete mít příležitost. Pak je teprve možné pochopit, proč je Rolls-Royce Phantom nejlepším autem světa.