Poprvé jsme se svezli s novým BMW 1. Vrchol má 300 koní, nabídne ale i úsporné diesely

Kompakt od BMW se před nějakými pěti lety pod tlakem ekonomických vlivů naučil pohánět přední nápravu a pro skalní fandy to byla hořká pilulka na spolknutí. Počáteční šok už stihl trochu odeznít, BMW teď ale přichází s novou generací, která opět rozvíří diskuzi. Jednička totiž přichází o manuál s označením „i“ u benzinových provedení. Dramaticky se změnil i design, který bude v příštích týdnech jistě velkým tématem v internetových diskuzích. U BMW je ale důležité hlavně jak jezdí. vydal jsme se proto na premiérové jízdy do Německa, abych zjistil jestli je „BMW naruby“ hodné modro-bílého znáčku na kapotě.

Ano, čtete správně – nová generace. Pouhých pět let od představení první předokolkové jedničky generace F40 tu máme novou pod označení F70. Auto je sice stále postavené na platformě UKL2, kterou sdílí například s BMW X2, podle automobilky byly ale dílčí změny tak razantní, že je nelze označovat za pouhý facelift, nebo jak říká BMW – Life Cycle Impulse. V německém Garchingu už na nás čekala smečka nažhavených nováčků a než začal samotný program, bylo dost času si je prohlédnout – a musím říct, že po designové stránce je to skutečně úplně jiné auto.

Design byl u nejmenšího BMW vždy trochu oříšek. Automobilka se už 30 let (od představení prvního BMW 3 Compact) snaží vymyslet, jak dostat charakteristické rysy svých vozů do hatchbacku, a za celou dobu to podle mého nevyřešila úplně na jedničku. Jenže ono dostat do hatchabacku všechnu pompéznost velkých sedanů jaksi nejde. Jak jeho pohon úplně nezapadá do představy o klasickém BMW, tak ani jeho vizáž nehraje podle zaběhlých pravidel. Ledvinky se výrazně zmenšily (poprvé můžou být taky osvětlené), a s nimi i světla.

Díky tomu novinka působí širší a má opticky delší kapotu, což jí dodává sportovnější vzhled. To ještě podtrhují daleko ostřeji řezané zadní partie. Jako doposud můžete vybírat také z běžného provedení a sportovního M Sport. K dostání jsou nějaké nové barvy a designy disků. Design je samo sebou individuální záležitost, a každý si tak musí odpovědět sám za sebe, jestli se mu nová jednička líbí víc než ta dosluhující, za sebe se musím asi víc přiklánět k novince. Jako celek mi zkrátka hraje o trochu lépe.

Změny ale nebyly jen designové. Nový je přední i zadní stabilizátor, a zadní náprava dostala křížovou rozpěru, která ji zpevnila o 50 procent. Nová rozpěra je taky na přední nápravě. Ostré provedení M135 dostalo výztuh ještě více, společně s rychlejším převodem řízení a o osm milimetrů sníženým podvozkem. Všechny jedničky jsou nyní sériově vybaveny tlumiči s frekvenčním tlumením (FSD), v případě M135 kombinovány s adaptivním podvozkem.

Jestli vám změny exteriéru přišly výrazné, tak počkejte, až se posadíte za volant. Kabina totiž prošla zásadní očistnou kůrou, a zbavila se většiny tlačítek. Ono to ve finále není až takové překvapení, protože podobný interiér jsme viděli už v BMW 2 Activ Tourer nebo u nové X1. V zásadě s tím až tolik nebojuji, a třeba zjednodušené ovládání multifunkčního volantu se mi vyloženě líbí. Ale bylo by tak těžké někde nechat ovládání tepelného komfortu a hlasitosti? Jistě, tyto funkce jsou napevno umístěné na dotykové obrazovce, ale jsem stará škola. Mám rád čudlíky.

Veškerá interakce s vozem tak probíhá skrze dotykovou obrazovku, na které běží devátá generace systému iDrive založená na Google Automotive, a funguje skutečně rychle. Stále tu máme obrovské množství malých ikon v hlavním menu, což působí trochu rušivě, ale díky širokým možnostem individualizace si můžete iDrive „ušít“ na míru. Nejčastěji používané aplikace si můžete skládat na hlavní obrazovky v podobě widgetů, připravit si vlastní zkratky, a používat hlasové ovládání.

Je to systém, který vyžaduje zvyk, ale když pochopíte jeho logiku, používá se skvěle. Jediná věc, která mi na něm vadí, je absence tradičního kolečka na středové konzoli. Samozřejmě s ním přichází veškeré vychytávky z velkých modelů, jako navigace s rozšířenou realitou, velký head-up displej, a nejnovější sada asistentů, díky kterým umí jednička jezdit téměř sama – dokonce zvládne sama změnit i pruh. A tato funkce mě velmi překvapila, protože auto pruh mění velmi rozhodně a bez zdržování. Zkontroluje si okolní provoz a šup, je v jiném pruhu.


Těšit se můžete taky na automatické parkování nebo změnu jízdního pruhu i s přívěsem. Adaptivní tempomat vidí semafory, auto krom chodců, cyklistů a aut pozná už i koloběžky, a také k autu už ani nepotřebujete klíč – stačí telefon. Technologicky je tu opravdu pořádný nášup. Samotné naladění asistentů je taky skvělé. Za přibližně 500 kilometrů za volantem jedničky jsem se nesetkal s žádnými otravnými šotky.

Zpět ale k interiéru. Samotná nálada na palubě se taky výrazně změnila. Očištění se týkalo totiž také designu. Veškeré prvky jsou teď centralizované a kabina tak působí uspořádaněji. Materiály jsou zvoleny velmi dobře, a ke zpracování nemám výtky – v tomto směru patří jednička na vrchol třídy. Poprvé taky můžete zvolit kompletně veganské provedení. I samotná změna designu se mi líbí. Je teď sice velmi strohý a moderní, dokáže ale navodit útulnou atmosféru. Vše ostatní zůstalo při starém – vynikající posaz, dostatek prostoru pro čtyři a kufr, co pobere 380 litrů.

Pod kapotou se můžete těšit jak na benzin, tak naftu, všechny s mild-hybridní technologií. O výraznější elektrifikaci překvapivě zatím ani zmínka. Rozloučit se tedy musíte s písmenkem „i“, které se v budoucnu bude vázat pouze k elektrickým řadám BMW. Benzíny tak budou označeny stroze BMW 116, BMW 120, BMW 123 xDrive a BMW M135 xDrive. Provedení 116 a 120 jsou vybavená patnáctistovkou tříválcem o výkonu 90/115 kW a 240 Nm.

Zajímavější už bude 123, která má dvoulitr o výkonu 160 kW a pohon všech kol. Na vrcholu trůní M135 s třísetkoňovým dvoulitrem pohánějícím všechna kola. Diesely tu jsou pak dva – 118d a 120d, a oba mají dvoulitrový čtyřválec – tady musím BWM pochválit za odvahu. Výkony jsou 110/120 kW. Teď máme všechna data hezky pohromadě, tak přejdeme z papíru na silnici, a podíváme, co vám může nová jednička nabídnout.

Na místě byly na zkoušku pouze dvě motorizace, 120 a 135 (pořád je zvláštní nepsat tam to „i“), a začnu tou slabší, protože v té jsem ujel doslova pár kilometrů, zatímco vrcholné provedení jsem si urval na slušných 400. Tříválcová jedna-pětka je technologicky v podstatě rozpůlený třílitrový šestiválec B58, který proslul spolehlivostí, a i tenhle „půlčík“ se v uplynulých letech ukázal jako bezproblémový.

Vím, že slovo tříválec je sprosté, ale ten baworácký mám vlastně docela rád – v předchozí generaci F40 to byla dokonce moje oblíbená motorizace díky jeho živelnosti, lehkonohému charakteru a taky příjemné ceně. A zdá se, že tohle bude platit i nadále. Patnáctistovka má pořád spoustu elánu, ostatně 170 koní a sprint na sto za 7.8 mluví sami za sebe. Motor má takový vtipně urputný charakter, s chutí se vytáčí, a co je důležité – tříválec s půllitrem na hrnek uvnitř téměř nevnímáte.

Nyní je taky vybaven mild-hybridnem, který zlepšuje reakce na povely plynu a pomáhá vyhlazovat převodovku. Ta je vždy sedmistupňová dvojspojková, zvolit můžete jen verzi s pádly pod volantem nebo bez. Pro každodenní život se mi právě stodvacítka zdá jako ideální parťák. Finální soud vynášet ještě nebudu, na to bych potřeboval daleko víc času. Zdá se ale, že i v nové generaci bude tříválec skvělou volbou.

Co se týče podvozku, je to stále BMW. Primární ladění je tak poměrně tuhé, a auto se vám nesnaží za každou cenu maskovat stav vozovky. Zároveň je ale poddajné dost na to, aby vás uvnitř v kabině zbytečně nerušilo rázy ani akustickým projevem podvozku. Do značné míry za to asi můžou FSD tlumiče, které dovolí, aby si podvozek zachoval tuhost, ale umí odfiltrovat jemné ruchy. Díky tomu je nejmenší z mnichovských velmi jistý, kultivovaný, a odmění se skvělou ovladatelností.

Řízení je po bavorsku poměrně tuhé, ale auto ho poslouchá bez odříkání, a jízda na okreskách má takový příjemně sportovní nádech. V kombinaci s bohatou výbavou působí nové BMW 1 zase o kousek dospěleji, a vlastně se mi zdálo, že řídím malé auto s duší daleko většího. Bohužel byla všechna testovaná auta vybavena M sportovním paketem, takže si budeme muset počkat až na domácí testy, abychom zjistili, jak je naladěné běžné komfortní provedení. Taky mě zajímá, jaká bude jednička s dieselem.

Vrcholná M135 xDrive je z jiného těsta. Její dvoulitr dává rovných 300 koní a na stovku se podívá za 4.9 sekundy. Jak již název napovídá, jde o čtyřkolku. S výkonem rozhodně nikdo problém mít nebude. Čtyřválec má sílu jak pivovarský kůň, a zcela lineárně táhne prakticky od volnoběhu. Záběr je skutečně působivý, nepolevuje ani daleko za (naším) dálničním limitem, a ani rychlosti za hranicí dvoustovky pro něj nejsou problém. Jediné, co mi tu chybí je nějaký výraznější charakter a zvuk. Ale tak to ve světě silných „nafoukaných“ čtyřválců zkrátka chodí.
Nová sedmistupňová dvouspojka je velmi povedená. V plně automatickém režimu je jemná, a při poskakování městem neotravuje. Když ale auto přepnete do sportovního režimu, a převodovku do manuálu, je velmi rychlá – především směrem nahoru – a rychlosti tam sází hezky zostra.

Stejně skvělý dojem na mě udělaly brzdy. Ty mají okamžitý nástup, na okresce byly k neutahání, a schopnost krotit těch 300 divokých koní je pozoruhodná. Ostatně ani podvozek není pozadu. Zvýšená tuhost společně s novými tlumiči a ostřejším řízením pocitově jedničku o polovinu zmenšily. Jakmile do ní dostanete trochu rychlosti, jak kdyby se kolem vás smrskla, a okreskami se žene s nadšením teriéra. Pořád cítíte fakt, že jde o předokolkovou platformu, ale uvedené změny společně s ostřejší geometrií mají za následek, že M135 teď do zatáček vyloženě padá.

Řízení je velmi rychlé a přesné, a vám tak stačí relativně malé impulzy, které jak kdyby se mezi volantem a koly násobily. Díky tomu jednička nejen, že působí lehkonoze, ale taky velmi agilně. Oproti předchozí generaci se odehrál velký posun taky v poddajnosti tlumení. Při pomalé jízdě je auto stále tuhé, ale nemlátí ani neodskakuje.

Podvozek je naladěný tak, že se naplno ukáže až ve vysokém tempu. Čím ostřeji jedete, tím snáz se vypořádává s nerovnostmi, a pocitově se do silnice vyloženě vpije, a především na špatném povrchu mě překvapila míra stability, a ochoty držet se zvoleného směru. Jistě se tu projevují FSD tlumiče, ale i fakt, že tužší základ umožnil BMW použít trochu měkčí setup. Nová M135 je tak klidnější než její předchůdce, přesto ale reaguje ostřeji a přesněji. Stala se z ní tak ukázková okresková střela, která fascinuje čistou rychlostí.

A tahle její nejsilnější stránka může být v očích některých řidičů taky slabina. Jednička totiž dokáže tak vygumovat vliv silnice a posbírat tolik gripu, že působí trochu chladně. Je chirurgicky přesná, každý váš povel provede ihned, a rychlosti do kterých vás bezpečně pustí tady nemůžu ani napsat, ale zároveň tu rychlost dává možná až příliš snadno.

Jde jen o první pocity: uvidíme, jak zapůsobí při delším soužití, ale je to rozhodně bod, na který se budu chtít zaměřit nejvíc v klasickém týdenním testu. Taky se chci podívat na spotřebu, protože při vracení klíčů na palubním počítači svítila hodnota 8.4, což mi vzhledem k dynamice a stylu naší jízdy přijde až zázračně dobrá hodnota. Jistě, je tu mild-hybrid, ale že by dokázal oproti předchůdci ukousnout dva až tři litry?

BMW 1 F70 je malé auto s duší velkého. Kabina je velmi dobře odhlučněná, podvozek je sice tužší, ale nechává si v zavěšení dostatek prostoru pro to, aby dýchal s vozovkou a zbytečně vás netrápil nedokonalostmi silnic. Auto tak působí vyrovnaně a velmi sebevědomě.

Vlastně mi připomnělo, proč jsem si v Evropě tak zamilovali hatchbacky (než přišly crossovery). Jednička je totiž velikostně všechno auto, co kdy budete potřebovat, nepřekáží ve městě, ale užít si umí i dlouhé cestování. Umí být klidná, když potřebujete, ale i mrštná, když chcete.


Chápu, že design neprojde okem každému, ale co se týče toho „být autem“, ukazuje, že je na čase celou tu Crossoverou fázi hodit za hlavu a vrátit se blíž k zemi. Protože klasický hatchback nemusí bojovat s kompromisní vysokou karoserií, a může dát naplno vyniknout svojí agilitu. Nové BMW 1 tak není klasické BMW, ale nic to nemění na to, že znak na kapotě nosí se ctí.