Maserati GranTurismo hypnotizuje řidiče. Přilnavostí odpovídá formuli, zvukem zase Fabii

Po kratší přestávce se do nabídky italské automobilky Maserati vrací cestovně-sportovní kupé GranTurismo. Oproti předchůdci má být méně chuligánské a více kultivované, což se také povedlo. V některých ohledech je to však spíše na škodu, stejně jako některá řešení v interiéru. Jakmile se ale vydáte za hranice města, okamžitě na vše špatné zapomenete. Tohle auto totiž mění řidiče na závodníky a běžnou jízdu v nezapomenutelný zážitek.

Maserati nikdy nebylo autem, které bych si jako malý vylepoval po pokoji. Mé srdce odjakživa bilo pro Lamborghini, ten design jsem prostě miloval a miluji ho dodnes. S přibývajícím věkem i zkušenostmi jsem však zjistil, že stejně jako u žen, nejde jenom o vzhled a začal jsem se soustředit i na jiné věci. Například na požitek z jízdy, který u vysněného Lamborghini najednou nebyl takový, jaký bych očekával. To u Maserati GranTurismo ve vrcholném provedení Trofeo tomu bylo úplně naopak!

Na první pohled mě vlastně příliš nezaujalo, za šest milionů korun (testovaná verze) bych asi čekal odvážnější křivky a zuřivější detaily. V Maserati mi však jasně vysvětlili, že nové GranTurismo už nemá být tou chuligánskou bestií jako v minulé generaci, ale spíše rychlým cestovním autem na každodenní použití. Co musím na uhlazené karoserii rozhodně vypíchnout, je prvek, který automobilka nazývá Cofango. Jde o prohnutou přední kapotu, která pozvolna přechází do blatníků, čímž na obou stranách vznikly stylizované boule. Hlavně při pohledu z místa řidiče to vypadá opravdu fantasticky.

Samostatným uměleckým dílem je potom interiér nového GranTurisma. Prémiové materiály spolu s barevným prošíváním, mohutnou přístrojovou deskou a propracovanými detaily, vytváří prostředí, ze kterého se mi už nechtělo odcházet. Inženýři i tady navíc dokonale skloubili sportovnost s každodenním pohodlím. Například sedadla mají výrazné boční vedení, ale nejsou vyloženě tvrdá, takže z nich ani na delších cestách nebolí záda. Kilometry rychle ubývají také díky špičkovému audiu, plné konektivitě i plejádě nejmodernějších asistenčních systémů.

První nedostatky začne řidič odhalovat až po delším pobytu za volantem. U auta za miliony jsem se prostě nedokázal zbavit pocitu, že umělohmotná tlačítka pro audio pod volantem, která pochází z laciných Fiatů, sem prostě nepatří. I když jsou ve finále praktická. Stejně tak tlačítka ovládající převodovku, která zase nemají tu správnou odezvu a hlavně jsou nešťastně umístněná. Leží totiž mezi dotykovými displeji infotainmentu a klimatizace. Několikrát se mi tak stalo, že jsem při řazení zavadil o menu klimatizace a celou si ji přenastavil. Horší, respektive pomalejší, je také obraz parkovací kamery.

Ani první kilometry jízdy po městě se sportovně-cestovním kupé ve mně nevzbudily žádné velké nadšení. Skoro až závodní obutí v kombinaci s tuhou karoserií a adaptivními tlumiči si příliš nerozumělo s nerovnostmi. Uvnitř se po projetí kanálu či větší díry pravidelně ozývalo bouchnutí, byť velmi odhlučněné. Na klasických kostkách se pak celá kabina dost natřásala. Co mi však vadilo úplně nejvíc, byl zvuk dnes už ikonického dvakrát přeplňovaného šestiválce Nettuno, který svým zvukovým projevem nemá daleko od mé tříválcové Fabie.

Chyb tedy nové GranTurismo nemá nejméně, ale jakmile s ním vyjedete mimo město, doslova vám je vygumuje z paměti. Najednou zjistíte, že jste řešili zbytečnosti, protože Maserati nejsou pozlacená tlačítka nebo 4K obraz parkovací kamery. Je to čirá radost ze svižné jízdy, je to továrna na nezapomenutelné zážitky. Díky fascinující hmotnosti 1795 kilogramů, navíc téměř ideálně rozložené v poměru 52:48 působí italské cestovně-sportovní kupé na okreskách spíš jako formule. Agilnost a fyzikálně nepochopitelnou přilnavost umocňují adaptivní tlumiče, které auto maximálně přitlačí k vozovce. Výsledkem je sebejisté a naprosto kontrolovatelné projíždění zatáček v rychlostech daleko překračujících dálniční limity.

Nejlepší na tom všem ale je, že všechno ovládáte jen něžnými pohyby volantu. Stačí jen "ukázat prstem směr" a GranTurismo se tam okamžitě stočí. Takovou čitelnost, kterou řidiči předává skrze řízení, podvozek a brzdy jsem ještě nezažil. Tohle je stroj, který z obyčejného kluka dělá závodníka. Jo a pokud zvolíte jeden ze sportovnějších režimů, konečně objevíte i ten pravý zvuk šestiválce Nettuno. Převodovka navíc v tomto nastavení začne jednotlivé rychlostní stupně střílet jako ze samopalu a zostří se i reakce na plynový pedál. Výkon 550 koní vrcholné verze Trofeo se navíc příjemně dávkuje, nechce vás vystrašit ani zabít. Zátah má ale přitom dechberoucí. Z nuly na stovku zrychlí za 3,5 sekundy!

Jízdu po městě i okreskách bychom tedy měli, ale co dálnice? Už z pojmenování cestovně-sportovní kupé musí být jasné, že ani tady nebude mít GranTurismo slabiny. Kupa odhlučňovacích materiálů vás doslova izoluje od vnějšího světa i od samotné rychlosti. Jel jsem v levém pruhu na německé dálnici za několika auty a říkal si: „Proč jedou tak pomalu!?" Podíval jsem se na tachometr a nestačil se divit. Bylo tam 150 km/h! Budu se sice opakovat, ale tohle jsem ještě nezažil! Chuť zrychlovat má navíc Maserati i při rychlostech přes 200 kilometrů v hodině a zastaví se až na neuvěřitelných 320 km/h.

Italské automobilce se povedlo přesně to, co zamýšlela. V GranTurismu zabila tu zuřivou šelmu a nechala zrodit poslušné kupé, které sice z uživatelského hlediska není bezchybné, ale z toho řidičského je jednoduše dokonalé! Přiznám se, že v žádném jiném autě jsem si neužil tolik radosti z jízdy jako právě v Maserati. Škoda jen té ceny. Šest milionů za námi testovanou verzi je prostě dost. Bez jakýchkoliv příplatků se vrcholné provedení Trofeo prodává za přibližně 5,3 milionu korun. Základní varianta Modena stojí zhruba o milion méně.