Má nejroztomilejší kabát a město si podmaní spotřebou. Na dálnici ale Fiat 600e ztrácí

Horlivé diskuze na internetu o elektromobilitě mě inspirovaly otestovat Fiat 600e trochu jinak než standardním způsobem. Auto jsem v úterý nabila do plna a pak už ne. Zajímalo mě, zda se s ním dá existovat alespoň šest dní v kuse, aniž bych měla potřebu kdekoli nabíjet. Svým způsobem to bylo omezující, ostatně tohle auto patří přeci jen do města.

O Italech je tak nějak známo, že dělají originální auta, ať už jde o luxusní Maserati nebo lidovější Fiat. Elektrický model 600e není žádnou výjimkou. Stylovka s oblými tvary to jen potvrzuje. 

Auto zepředu vypadá, jakoby dostalo lidskou tvář. Už chybí jen řasy na Full LED světlometech. Páté dveře doplňuje střídmější podoba zadních světel s grafikou písmene „E“. Číselné označení kolem celého auta v kombinaci s italskou trikolorou pak prozrazují, o jaký model jde. Podoba nového Fiatu 600e je tedy skutečně zajímavá, ale cílit bude pravděpodobně hlavně na něžné pohlaví. Někteří chlapy by v něm velmi rychle mohli ztratit testosteron.

Auto jsem dostala v barvě pomeranče, která dokonale podtrhuje všechny křivky této Italky. V nabídce jsou ještě další tři barvy (béžová, modrá a zelená). Oranžová sedne k autu skutečně nejlépe a Fiat se tak rázem stává nepřehlédnutelným účastníkem provozu. Navíc tenhle odstín laku máte bez příplatku. Ve vyšší výbavě model ještě doplňují chromové prvky. Specifický je také design 18palcových kol.

Na délku má auto 4,1 metru, a tak se s ním skvěle manévruje ve městě. Navíc pojme čtyři dospělé pasažéry. Ti vzadu se ale musí trochu uskromnit před koleny, obzvlášť pokud vpředu sedí vysocí lidé. Do kufru se pak vejde 360 litrů, přičemž nabíjecí kabely se dají schovat do prostoru dvojité podlahy. Po složení sedadel v poměru 60:40 se objem zvětší na 1231 litrů.

K obdivování vnitřního prostoru tohoto Fiatu postačí otevřít dveře u řidiče. Ve výbavě La Prima se totiž sedí v sedadlech potažených umělou kůží. Prakticky se nedá rozeznat od té pravé. Krémovou barvu doplňuje tyrkysově zbarvená nit, která obšívá název automobilky po celé ploše sedáku a opěrky zad. V horní část nechybí opětovné připomenutí názvu modelu bez přívlastku „e“.

Po usednutí za volant si celkem rychle najdete ideální pozici. Auto má vyšší světlou výšku, a tak je z něj dobře vidět ven. Problém mi dělal jen „áčkový“ sloupek, který je na můj vkus příliš masivní a snadno se za něj skryje auto i člověk. 
Volant se drží v rukou dobře, je sice mohutný, ale dobře se s ním manévruje. Za ním je pak přístrojový digitální panel, který nabízí jednoduché grafické zobrazení a listovat se dá pěti stránkami s různými informacemi.

Celá kabina působí vzdušně, avšak velkou slabinou jsou použité materiály na dveřích a palubní desce. Na první pohled sice v krémové barvě vypadají prémiově, avšak při doteku zjistíte, že jde o tvrdé plasty. To podle mě dost sráží dojem z interiéru. Pokud by byla alespoň část měkčená, lépe by se automobilce hájila finální cena vozu. 

Na palubní desce se nachází ještě druhý displej, a to 10,25palcová obrazovka infotainmentu. Běží v něm software od Stellantisu, a tak je nutné občas počítat s delší prodlevou. Menu je ale jinak celkem přehledné. Připojit Android Auto nebo Apple CarPlay jde jednoduše bezdrátově. 

Odkládací prostory pro nápoje se „schovávají“ pod zatahovací roletkou, která připomíná obal od tabletu. Manipuluje se s ní totiž úplně stejně. Telefon se pak dá uložit právě do této schránky, nebo použít tu pod lištou tlačítek pro ovládání klimatizace. Rychlé volby fyzických tlačítek pro domovskou stránku nebo nastavení vozu najdete v prostředku mezi výdechy vzduchu hned vedle výstražného trojúhelníku a na dosah ruky je i uzamčení dveří.

Model 600e má také odlišnou formu řazení, na kterou se dá ale velmi rychle zvyknout. Stačí prostě kliknout na zvolené tlačítko. Nepatrný problém vidím jen ve vzdálenosti uložení. I pro mě, která má docela dlouhé ruce, byl nezvyk se za „písmenky jízdy“ natahovat. Stejnou podobu jako zbytek rodiny Stellantis má pak automatická brzda a volič pro změnu režimu jízdy.

Nový Fiat 600e se probudí k životu po bezklíčovém nastartování, tlačítko je však nutné podržet delší dobu, nikoli pouze krátce stisknout. Pohání ho elektromotor s výkonem 156 koní, což pro potřeby města bohatě stačí. Nezklame tedy ani zrychlení z nuly na sto za 9 sekund. 

Baterie má kapacitu 54 kWh, přičemž využitelná kapacita je 51 kWh. Podle výrobce může 600e urazit čistě při jízdách ve městě až 600 kilometrů, v kombinovaném provozu pak 400 km. Po odpojení nabíječky při 100 % mi palubní počítač  ukázal hodnotu 406 kilometrů. Kdyby auto bylo provozováno jen ve městě a nikde jinde, pak by postupem času hravě dosáhlo na vyšší kilometrový nájezd.

Maximální nabíjecí výkon je 100 kW, s touto hodnotou lze počítat pouze na začátku dobíjení. Křivka kolem 50 procent nabití padá k nabíjecímu výkonu zhruba 60 kW. Je tedy jasné, že při dosažení hodnoty 80 % nemá příliš smysl setrvávat na nabíječce, protože posledních 20 procent by se nabíjelo dlouho. Z 20 do 80 procent to auto ale zvládne za půl hodiny.  

Během pracovní doby nebo přes noc doma se dá auto jednoduše napojit na pomalou 11 kW nabíječku, na které se dobije do sta procent za necelých pět hodin.

Jak vidí Fiat 600e moderátorka Tereza Tobiášová, na to se podívejte na následujícím videu:

Vyšší světlá výška umožňuje lepší nastupování do auta, lepší rozhled a v neposlední řadě i možnost překonat i rozbitou polní cestu. Poháněna je přední náprava, a tak to na náročnější rozblácené lesní cesty s nejistým povrchem rozhodně nebude. 

Během jízdy je možné zvolit režim Sport, který ale auto nepromění v dravou piraňu, pouze odemkne plný výkon a také výrazně ukrojí z dojezdu. Dynamika je pozvolná, a tak se akcelerace nezalekne ani začínající řidiči. Podvozek je spíš tužší, nicméně větší nerovnosti na vozovce dokáže odfiltrovat solidně. Vůz je jinak mrštný i za normálního režimu jízdy, kdy se dokáže snadno proplétat spletitými uličkami města. Netrpí na náklony v zatáčkách.

Na první pokus zvládnete i díky dobrému rejdu zaparkovat podélně i do malého prostoru. K tomu poslouží i zadní parkovací kamera s jemnou grafikou zobrazení. Při vyšší rychlosti nad 110 km/h začíná ale být lehce otravný svist kolem hlavy, ten se pak s přibývající rychlostí zvyšuje.

Cílem experimentu bylo zjistit, zda se s Fiatem 600e dá žít bez nabíjení během celého týdne. S autem jsem tedy absolvovala stejné aktivity, které dělám normálně. Tedy jízda do práce, po městě pro dobrou kávu, na nákup potravin a také nějaký ten výlet. S "výletováním" to ale nebylo tak horké, aby nebyl pokus velmi rychle ukončen. Zvolila jsem tedy místo kousek za Prahou. To je například jeden z kompromisů, který musíte řešit, pokud nemáte příliš možností, kde nabíjet. 

S nabíjecím čipem je samozřejmě život jednodušší, stejně tak pokud žijete v domě, kde si auto napíchnete přes noc a ráno máte plnou baterii nebo máte možnost během pracovního dne kdekoli dobíjet. Co to ale znamená pro člověka, který žije na okraji Prahy v panelovém domě a nejbližší nabíječku má 10 minut jízdy? To je navíc ještě ta lepší varianta, protože v některých zapomenutých koutech republiky je nejbližší nabíječka i 50 kilometrů, navíc není rychlonabíjecí. Musíte prostě vždy plánovat a mít připravený i plán B.

Při běžných cestách jsem tedy zvládla ukočírovat spotřebu na 12 kWh na 100 km, podařilo se mi tím dost ušetřit dojezd. Je pravda, že jsem ale po celou dobu měla zapnutý Eco režim a rekuperaci, klimatizaci jsem zapínala málokdy. Problém nastal v momentě, kdy jsem s autem vjela na okresku a spotřeba se začala zvyšovat. Svého maxima dosáhla pak na dálnici, kde mi ukazatel spotřeby nemilosrdně při rychlosti 110 km/h ukazoval apetit 21 kWh. Pečlivě naspořený dojezd tak začal padat raketově dolů. Pak už jsem si dost rozmýšlela, jestli zůstanu za kamionem nebo přidám a někoho předjedu. Jízda ve 110 km/h a více dokazuje, že jeden reálný kilometr je roven dvěma až třem v úbytku dojezdu. 

Modelu 600e se opravdu hodí hlavně do města a okolí. Pokud bych celý týden jezdila jen tam, pak by byl experiment úspěšný, a ještě by mi zbyla hromada kilometrů k dobru. S kombinací města a okresek/dálnic je to ale nereálné a vždy bude potřeba mít možnosti, kde nabíjet.

Nabídka elektromobilů je poslední roky velmi pestrá. Fiat 600e se ale mezi nimi neztratí, naopak těží z osobitého stylu, hravého designu a stylových vychytávek. Dlouhé cesty je nutné plánovat a mít především v kapse čip, aby se nestalo, že vás domu odveze odtahovka kvůli vybité baterii. 

Není to ale vše jen o elektřině. Jak se říká „La Dolce Vita“ platí u toho modelu dvojnásobě. Po každé, když jsem si totiž sedla za volant a pustila si letní hity, měla jsem chuť vyrazit do Itálie na opravdové gelato. Co může být pro výrobce automobilů lepší, než když ve vás auto dokáže vyvolat emoce?

Cena testovaného modelu s výbavou La Prima je tedy 919 900 korun. Ti, kteří se pro elektromobilitu ještě zcela nerozhodli, mohou sáhnout po levnější hybridní verzi. S tou už nebudete muset počítat ubývající kilometry dojezdu. Na kompletní ceník se můžete podívat zde. Srovnání s konkurencí pak naleznete pod tímto odkazem.