Když výkon není všechno: Suzuki Swift se čtyřkolkou je nadčasová klasika, která si zákazníka najde

Swift je po dlouhá léta základním stavebním kamenem značky Suzuki a jde také o hlavní důvod, proč si zákazníci v 80. letech všimli, že nejen motocykly je živ tento japonský výrobce. Současná generace rozhodně nepatří mezi nejprogresivnější malá auta na trhu, snad právě proto má ale věrnou skupinu zákazníků. My jsme vyzkoušeli obzvláště unikátní verzi s pohonem všech kol.

Ano, právě čtyřkolka je v elektřinou ohrožené kategorii městských nákupních tašek ojedinělým zjevem a Swift je dnes jediným autem, které ji umí nabídnout. Říkáte si, že není divu? Je a není. Pokud jste někdy projížděli alpské vesničky, skoro u každého statku jste jistě viděli postávat právě Swift, Pandu nebo Dacii Duster se znakem náprav 4x4 na zádi. Prostě malé levné auto na každý den do těžkých podmínek je pro určitou sortu zákazníků stále volbou číslo 1.

Jakkoliv vám bude asi Swift při prvním setkání připadat skoro k nerozeznání od toho, který se začal vyrábět před dvaceti lety, vězte, že tak starý rozhodně není – současná evoluce se vyrábí „teprve“ devět let a předloni auto prošlo velkým faceliftem. Umírněná evoluce povedeného původního designu způsobila, že typické markanty modelu se prakticky nemění. Řeč je třeba o černých přední sloupcích nebo řízném zakončení zadních oken. Swift sice obligátně rozměrově narostl, stejně je to ale pořád jedno z nejmenších aut ve své třídě.

Jestliže zvenku je Swift opravdu bez urážky stále stejný, vnitřek, resp. výbava s dobou přece jen pozvolna kráčí a ne vždy je to k dobru věci. Přede dvěma lety se objevila zbrusu nová dvoubarevná palubní deska, nepochybně kvalitnější a pohlednější materiály, nový volant, budíky nebo multimediální systém s dotykovou obrazovkou.

Nechybí sada moderních bezpečnostních asistentů, které kontrolují třeba únavu řidiče nebo pohyb vozu v pruzích. Bohužel už je na palubě také systém pro kontrolu překročení rychlosti, který na řidiče neustále pípá. Japonci ani u Suzuki zjevně nechápou, proč bychom ho vůbec chtěli vypínat, když jde o naše vlastní nařízení, a tak je jeho deaktivace schovaná daleko v menu palubního počítače. No, co už.

Přední cestující mají prostoru plný dostatek, vzadu už to pro dospěláky moc není a kufr o objemu 265 litrů moc zavazadel na dovolenou nepojme. Jenže koho by to zajímalo, když v tomhle autě jezdí v 99 procentech případů dva lidé do 100 kilometrů? To potom ani tolik nevadí trochu neforemné sedačky, ze kterých po čase začínají bolet záda. Hlavně, že mají vyhřívání.

Pryč jsou časy, kdy Suzuki do Swiftu nabízelo sportovní šestnáctistovku nebo dokonce diesel. Už několik let mají zákazníci jedinou a z utilitárního pohledu na věc optimální volbu. Je jí atmosférická tříválcová dvanáctistovka s přiměřeným výkonem lehce přes 60 kW. Zásadní je pro automobilku pokles emisí, který nová jednotka přináší. Produkuje totiž 98 až 99 gramů CO₂ na kilometr, zatímco předchozí hodnota byla 106 až 107 gramů. Díky mild-hybridu je nicméně Swift zejména v městských rychlostech pocitově dynamičtější, než ukazují papírová čísla, dech mu dochází až na dálnici.

Řidiči motor ukazuje dvě zcela rozdílné tváře: S tou první, lenivou a flegmatickou si asi budou tykat méně nároční řidiči, s nimiž se za volantem Swiftu pravděpodobně setkáte častěji. Kdo však vytrvá v tlaku na plynový pedál i nad čtyři tisíce otáček, tomu budiž dopřáno i trochu toho sportovního potěšení. Do této hranice je motor tichounký a hlavně mimořádně úsporný.

S 960 kilogramů lehkým vozem nebyl problém jezdit se spotřebou lehce nad pět litrů. Řadí se manuálně a pět stupňů převodovce bohatě stačí, zájemci mohou ale sáhnout i po automatu. Pokud jde o manuál, musím bohužel konstatovat, že oproti dřívějšku je řazení méně přesné a kulisa působí trochu gumově, změny „kvaltů“ jsou i hlučnější.

Se Suzuki Swift byla vždycky radost a jsem moc rád, že čistě mechanický vjem z podvozku se ani po letech nikam nevytratil. Jistě, jsou i podobně velká auta s dobrými jízdními vlastnostmi, ale řekněme si rovnou, že jsou s cenou úplně někde jinde. Pocitově nejbližším konkurentem je rovněž letitá Mazda 2, z jejíhož řízení jsem měl podobně pozitivní pocity - jen je o něco silnější.

Swift se s velkým gustem vrhá do zatáček a v oblouku precizně drží stopu nekonečně dlouho. Potěší i optimálně naladěné řízení s příkladnou přesností, strmostí a především slušnou zpětnou vazbou. Obecně je auto spíš tužší, což vám dá na nerovnostech občas pocítit, myslím ale, že jisté ovládání nakonec oceníte více než pohupování na komfortních vlnách.

Zmiňovaným bonusem je přítomnost pohonu všech kol, jehož funkci s mezinápravovou viskospojkou normálně vůbec nepostřehnete, přichází ke slovu až na sněhu nebo na blátě, kde se díky němu z uhlazeného autíčka do města stává velmi obratný horský kamzík s výbornou průchodností lehčím terénem.

Swift je jedním z těch mála aut na trhu, která člověku v zásadě nijak neotravují život a vesměs dělají, co se od nich čeká. To dnes rozhodně není samozřejmostí. Malý motor ani s mild-hybridní výpomocí moc nejede, nikdo to po něm ale ani nebude chtít, hlavně, že je úsporný. Trochu Achillovou patou modelu je malý kufr, který Swift do jisté míry dopředu diskvalifikuje u některých českých zákazníků.

S akční cenou 456 900 Kč je Swift s přehledem nejlevnější čtyřkolkou na trhu, pokud byste se spokojili jen s předním pohonem, bude vám stačit 373 900 Kč. Technické údaje i podrobnosti o výbavě si můžete prohlédnout pod tímto odkazem, srovnání s Mazdou 2 a Hyundai i20 potom zde.