JAC T8 Pro: Čínský pracant ve slušivém obleku nabízí za cenu ojetého Hiluxu slušnou várku muziky
Čínská vlna dál zaplavuje Evropu s intenzitou, jakou nepamatují ani nejstarší dealeři v bazarových koutcích na pražském „Libeňáku“. Zatímco zavedené značky se v záchvatu environmentálního šílenství snaží prodat nám tříválcové sekačky za cenu rodinného domku, z východu přijíždí JAC T8 Pro – kus poctivého železa, který vypadá, že právě sjel z plakátu na americký sen.
Na první pohled to nevypadá nejhůř. Mohutná maska, která by mohla sloužit jako vjezdová brána do pekla, interiér s vertikálním tabletem evokujícím kokpit vesmírné lodi a sliby o nezastavitelné síle v terénu. Jenže, neplatí tady náhodou staré známé pravidlo, že když něco vypadá až příliš dobře, obvykle v tom bude nějaký háček?
Vzhled prodává i teréňáky
Na fotkách a do značné míry i naživo vypadá T8 skvěle, o tom žádná. Obří chromovaná tlama, LED linky a svalnatá postava dělají z JACu auto, které na silnici budí respekt. Jenže jakmile přijdete blíž, začnete si všímat detailů. Chrom působí trošku lacině, lícování některých dílů má k preciznosti Toyoty daleko a podběhy vypadají prázdně, pokud auto neobujete do pořádných drapáků. JAC hraje osvědčenou hru „image především“.
Chce vypadat jako luxusní zboží, ale pod nablýskaným kabátem se skrývá technika, která v mnoha ohledech zamrzla v minulých dekádách s příměsí toho nejlevnějšího ze současnosti. To není ale nutně na škodu. Pokud vám jde jen o to, aby soused viděl na dvoře „velký teréňák“, budete spokojeni.
JAC T8 Pro: Technické údaje
Motor: přepl. vznětový čtyřválec
Převodovka: 6st. man.
Max. výkon: 103 kW
Zrychlení: neudává se
Max. rychlost: 150 km/h
Spotřeba: 8,4 l/100 km
Délka: 5325 mm
Hmotnost: 1970 kg
Cena: 699 900 Kč
Displejová past
Uvnitř se JAC snaží hrát na moderní notu, ale výsledek je pro řidiče spíš k vzteku. Dominantou je obří vertikální tablet. Vypadá to sice „teslovitě“, ale v praxi je to ergonomická noční můra. Číňané se totiž rozhodli, že fyzická tlačítka jsou přežitek a v tomto případě to dotáhli do důsledků.
Chcete si změnit teplotu klimatizace? Musíte se trefit do malého políčka na displeji. Když se vám to povede, nenastavujete konkrétní stupně Celsia, ale jen více modré či červené barvy jako kdysi u manuálních páček a koleček.
Chcete si přepnout rádio nebo změnit intenzitu foukání? Hodně štěstí při hledání v nepřehledném menu za jízdy na rozbité polňačce. Displej má navíc na přímém slunci mizernou čitelnost a jeho odezva připomíná levné telefony z výprodeje. Ovládat základní funkce vozu přes tenhle systém je za trest a odvádí to pozornost od řízení víc, než je zdrávo.
Místa je uvnitř tak akorát a výhled je dobrý, sedačky ale nejsou nic moc a po pár desítkách kilometrů bolí záda. To je ale u tohoto auta celkem detail stejně jako to, že použité materiály jsou sice na pohled hezké (ekokůže, měkčené plasty), ale stačí se dotknout. Všechno je to tak trochu na efekt. Navíc v testovaném kuse začalo už po pár tisících ujetých kilometrech v palubní desce něco povrzávat.
Korba je velká dost, to ano. Ale ochranný nástřik působí, že se oloupe po prvním naložení štěrku. Kotvicí oka jsou umístěna neprakticky vysoko a je jich málo. Další věcí je asistenční elektronika. Parkovací kamera má rozlišení jako stará Nokia a pípání parkovacích senzorů a dalších alarmů je tak agresivní, že ho budete chtít okamžitě vypnout a jednou pro vždy (to bohužel nejde). Jenže – hádáte správně – musíte se k deaktivacím proklikat přes ten prokletý displej a to je věru velká zkouška nervů.
Základní pohon
Nadpis „základní pohon“ jsme nepoužili proto, že by snad nabídka JAC nabízela více možností, ale proto, že dvoulitrový turbodiesel je svým chováním dinosaurus, který sice práci jakžtakž obstará, něco podobně nekulturního už jsme ale dlouho neviděli (a neslyšeli). Zkrátka naprostý základ.
Tam kdesi vpředu „nýtuje“ (doslova) čtyřválcový agregát o výkonu 102 kW. Má skutečně projev starého traktoru nebo Octavie TDI ve verzi PD – po nastartování o sobě dává vědět vibracemi do pedálů i volantu a jeho zvuková kulisa vás neopustí v žádné rychlosti.
Největším kamenem úrazu je jízdní projev. Zapomeňte na lineární a měkký zátah dnešních jednotek známých od konkurence. Tady vládne stará škola v tom nejhorším slova smyslu – brutální turboefekt. Do 1 800 otáček se neděje prakticky nic, pak se turbo nadechne, auto nepříjemně cukne vpřed, aby mu ve 3 500 otáčkách zase došel dech. Předjíždění na okresce vyžaduje trochu furiantství a přesné plánování, kdy „jít na věc“. Šestistupňový manuál má navíc dráhy dlouhé jako týden před výplatou a občas se tam „kvaltu“ prostě nechce. Aspoň že ta věc moc „nežere“ - do osmi litrů na sto se dá jezdit úplně v pohodě.
V terénu jako doma
JAC T8 Pro využívá klasický rám s tuhou nápravou a listovými pery vzadu, což je u pick-upu naprosto v pořádku, ale i u pracovního stroje se dá naladění provést poněkud kultivovaněji. Pokud jedete prázdní, je auto na nerovnostech neklidné a zadek má tendenci na příčných prazích uskakovat.
Každá díra na českých silnicích vám pošle jasný pozdrav do páteře. Ne tvrdý, ale o to víc odpérovaný a velký. Situace se zlepší až ve chvíli, kdy na korbu hodíte aspoň tři metráky nákladu, což se nám v podobě cementu na stavbu náhodou podařilo. Pak se podvozek trochu uklidní. Jenže ruku na srdce – kolik času strávíte s plně naloženým autem? Jako rodinný kočár je JAC kvůli své uskákanosti a hluku prakticky nepoužitelný nebo aspoň ne tak, jako konkurenti od Fordu či Toyoty.
V terénu je to o něco lepší. Mechanický pohon všech kol a redukce fungují spolehlivě a auto zdolá i hodně náročný terén přestože není vybaveno žádnou uzávěrkou diferenciálu. Ale i tady vás bude limitovat motor – trefit se do těch správných otáček, aby vám auto při rozjezdu v kopci nezačalo chcípat a neumučili jste spojku nebo zbytečně nehrabalo kvůli náhlému prudkému nástupu turba, vyžaduje cvik.
Pro koho to vlastně je?
JAC T8 Pro je typickým zástupcem „budgetového“ segmentu. Za cenu kolem 700–800 tisíc korun podle výbavy dostanete velké terénní auto, které na dálku vypadá skvěle. Musíte se ale smířit s tím, že dostáváte techniku, která není dotažená do takových detailů, jako jste zvyklí u japonské nebo americké konkurence.
Je to auto pro lidi, kteří potřebují levný pracovní nástroj na stavbu nebo do lesa a nechtějí řešit, že ho odřou. Pokud ale očekáváte komfort, kultivovanost nebo ergonomii, budete zklamaní. JAC T8 Pro není špatné auto, je to jen „levné“ auto se vším, co k tomu patří - však si vzpomeňte na Dacii před 15-20 lety. Ty ušetřené statisíce oproti konkurenci prostě někde musí být znát. Vždyť základní cena „etalonové“ Toyoty Hilux startuje na 1 043 020 Kč s daní, Ford Ranger je ještě o 20 000 Kč dražší. To jsou pro vyzkoušení čínského T8 hodně silné argumenty.