Přemýšlím, jestli má ještě cenu omílat, že aktuální generace T7 vznikla ve spolupráci s Fordem a na silnicích tak potkáváme už nějaký ten měsíc dvě dost podobná auta s odlišným logem. Pojďme se toho ušetřit. Kdo k tomu měl co říct, ten už to řekl a klíčové je, že ani ten obyčejný Transporter už sice není jedinečný, ale stále špičkově slouží. A to je to jediné, co se od něj vlastně chce.
Tohle auto má ve svém životě jediné poslání, které ještě podtrhává jeho obyčejný vzhled. Jeho jednoznačný vzkaz je: „Já chci pracovat, nepotřebuju se líbit.“ A to v ne vyloženě špatném slova smyslu. S chválením můžu pokračovat, ačkoliv ještě ani nesedím za volantem. Když jsem viděl dvojité zpětné zrcátko (spodní část je konvexní), docela se mi ulevilo. Bez vnitřního zpětného zrcátka jsem za volantem nervózní a tahle důležitá drobnost řidiči většinou dost pomůže, což se potvrdilo.
Stačila chvíle a zvykl jsem si a až příliš často jsem se divil, kolikrát mě vlastně zachránilo. Vysoký dodávkový posez sice znamená velmi dobrý výhled, na druhou stranu při řízení tak velkého stroje není množství jistot nikdy na škodu.
Při nastupování mě zamrzela jedna věc – u dveří zmizelo tradiční madlo na A-sloupku. Do kabiny se tak musíte doslova vyhoupnout švihem těla a jako páku budete používat volant. A břišní svaly. Spolujezdec už je nepotřebuje, ten své madlo má.
Uvnitř je to klasický přehled tvrdých plastů, které ale neurazí, naopak si je v autě s tak jasně pracovním posláním spíš žádám. Sedačka řidiče je pohodlná a vedlejší dvojsedačka bez problémů pojme dva dospělé, aniž by se na sebe museli mačkat. Pod sedákem spolujezdců je navíc obří úložný box.
Celý infotainment a budíky dodal Ford, grafika je ale převlečená do stylu VW. A tohle je možná jedno z mála míst, které na mě působí lehce jako takový kočkopes. A je to škoda. Infotainment v sobě nemá moc funkcí, což hodnotím kladně.
Proč? Jen se přiznejte, kolikrát jste jeli vedle dodávky a její řidič něco právě kutil na obrazovce? Často... Takže čím míň nesmyslů, tím rychleji by vše mělo jít. Ale ono to tak ne vždycky je a některé funkce dohledat je zbytečně komplikované. Naopak tlačítka na volantu znamenají rychlou a snadnou práci.
Jinak si v kabině nelze na nic moc stěžovat. Délka nákladového prostoru mezigeneračně narostla o 61 milimetrů, objem nákladového prostoru je 5,8 m³ a Transporter se posunul také pokud jde o užitečnou hmotnost, která se zvýšila až na 1,33 tuny. Navýšilo se i dynamické zatížení střechy (170 kg) a maximální hmotnost bržděného přívěsu (2,8 tuny).
Navíc uvnitř nákladového prostoru čeká přes 2,5 metru délky na podlaze a chytrá vychytávka – přepážku pod sedadlem spolujezdce můžete odklopit a protáhnout tam dlouhé trubky nebo lišty. Taková věc se může kdykoliv hodit.
Motor: 2,0 l, vznět. čtyřválec
Maximální výkon: 110 k (310 Nm)
Zrychlení 0-100 km/h: 16,9 s
Maximální rychlost: 155 km/h
Spotřeba dle WLTP: 7,2–7,3 l/100 km
Délka: 5050 mm
Objem kufru: 5,8 m³
Základní cena: 762 179 Kč včetně DPH
Pod kapotou Volkswagen nijak neriskoval, dvoulitrový nafťák s výkonem 81 kW a manuální šestistupňovou převodovkou snese tu nejpřísnější kritiku. Jde o poctivý produkt, který mě po celou dobu nenechal na holičkách. Podvozkově byl testovaný model s náhonem na přední kola připraven na práci, čemuž odpovídaly tužší pružiny. A to znamená jediné, rozdílné jízdní vlastnosti s nákladem a bez nákladu.
V praxi to vypadá tak, že jakmile máte za zády jen prázdnou skříň, parádně se pohoupete, Transporter na nerovnostech skutečně poskakuje. Není třeba mít strach, že by kola ztrácela trakci, ale podvozek byl hodně tuhý. Až jsem měl občas pocit, že jednou prostě odletí a půjde si po svém.
Takže v ideálním případě je potřeba nákladový prostor aspoň trochu zaplnit. Já jsem tuhle možnost využil převezením postele z domova na chalupu a hodnocení nemůžu dodat jiné než kladné. Auto přestalo s pohopsáváním a jízda na nerovnostech se stabilizovala. A to jsem přidal jen zhruba nějakých dvě stě kilogramů, kapacita Transporteru je přitom úplně jinde. Do kabiny se navíc z nákladového prostoru nepřenáší prakticky žádný zvuk.
Podle nákladu se samozřejmě mění také další faktory jízdy. Řeč je hlavně o pohyblivosti a spotřebě. Jen 110 koní sice nezní zázračně, ale když je VW prázdné a rozhýbe se z líné jedničky, umí být pořádně svižné. Druhý rychlostní stupeň už má celkem záběr a na to, že řídíte krabici, je jízda příjemně dynamická.
Nemění ji ani zatížení, ačkoliv - jak jsem říkal - nevezl jsem za zády zrovna tunu, ale auto stále zvládalo jízdu s klidem a velice dobrou spotřebou. Kombinovaně jsem během testování jezdil zhruba za 7,3 litru a nechtělo se mi věřit, že auto má v papírech maximálku jen 155 km/h. Přiznám se, nezkoušel jsem ji. Ale Transporter se rozhodně pohyboval tak, že zvládne víc.
Potěšujícím faktorem jsou také brzdy, které jsou možná nastavené až zbytečně přísně, ale já se držím poučky „better safe than sorry“. Raději se zkrátka naučím pracovat s tuhou brzdou a budu mít jistotu, že naložená dodávka zastaví, když to zrovna bude potřeba.
Solidně fungovaly také jízdní asistenty, snad všechny kromě ukazatele bdělosti. Ten jakékoliv opakované narušování jízdních pruhů na dálnici přisuzoval únavě a přál si, abych si šel odpočinout. Fakt je ale ten, že kdybych to šel udělat, mám pocit, že Transporter by mezitím udělal práci za mě...
Chci tím říct, že kdo jde vážně po autě čistě s pracovním využitím, tenhle Volkswagen mu bude sloužit velice dobře. Prvotní strach z toho, že spojenectví s Fordem zabije legendární charakter Transporteru, byl tedy naprosto zbytečný.
A chybí ještě důležitý prvek, a to je cena. Bez DPH stačí na nový kus 629 900 Kč, s daní to je 762 179 korun a k tomu všemu přidejte ještě záruku na pět let s limitem ujetí 200 tisíc kilometrů. To nezní špatně, co říkáte?
