Bestseller s trochou chilli. Toyota RAV4 ukazuje důvody, proč jde o světově nejprodávanější SUV

Nejprodávanější auta na světě patří vždy k etalonům své třídy, které si umí obhájit lecjaký nedostatek. Na rozdíl od aut, která jsou nejprodávanější v jednotlivých zemích, totiž celý svět nemůže oblbnout chytře mířená reklamní kampaň - celosvětově nejprodávanější auto musí skutečně být dobré z pohledu praktičnosti i jízdních vlastností, ale i nabídnout skvělý poměr cena/výkon.

První příčka tak patří tradiční Toyotě Corolla, která však postupně s odlivem zákazníků směrem k SUV ztrácí na atraktivitě. Naštěstí má největší světová automobilka i v tomto ohledu co nabídnout - třeba Toyotu RAV4, která se o první místo nejprodávanějšího SUV pere s Teslou Model Y. Minulý rok představená šestá generace se aktuálně dostává na české silnice, proto jsme si k testu vybrali nejvyšší variantu - sportovně střižené GR Sport.

Nová RAV4 vypadá zcela jinak než odcházející generace. Přední část dostala osobitý design ve stylu posledních Toyot, zatímco zezadu je “Ravka” sice pěkná, ale poněkud generická. Z boku už najdeme detaily, které sice předchozí generaci připomenou, což je pochopitelné - oba vozy stojí na stejné platformě.

Větší rozdíly najdeme uvnitř. RAV4 totiž dostala zcela nově střižený interiér, který na první pohled působí skutečně pěkně a robustně. Pohledná jsou třeba pěkná tlačítka, kterých je poměrně dost a ovládají to nejdůležitější včetně jízdních režimů, ale i celkové tvary palubní desky vyvolávající dojem robustnosti.

Jistý podíl na tom mají i zvolené materiály. Interiér je totiž plný tvrdších plastů, které ale působí odolně a kvalitně. Jistě, oproti konkurenci v podobné cenové hladině, ne-li nižší, Toyota zvolenými materiály možná nenadchne, slícování je však povedené a jen místy zpracování trochu pokulhává - třeba u zmiňovaných tlačítek, jejichž výstupky se na můj vkus pohybují až příliš.

Místa nabídne Toyota dostatek. Jistě, na českého oblíbence v podobě Škody Kodiaq trochu ztrácí, jak lze dohledat v našem srovnávači, nicméně využitelný prostor je slušný a zavazadelník o objemu 514 litrů je reálně větší, než by čísla naznačovala - za což může i velký prostor nad roletkou, který celkový prostor zvětšuje na 749 litrů.

Ani na zadních sedadlech nikdo trpět nebude, místa na nohy je dostatek i pro vyšší jedince. Trochu horší je to vepředu s příliš úzkým prostorem pro spodní část těla, který omezuje středový tunel a jako řidič jsem si musel nohu opírat o výstupky pro tlačítka. O moc lepší situace není ani u spolujezdce - vnitřní prostor je zkrátka příliš úzký na tak široký středový tunel.

RAVka dostala i nový infotainment, kterému Toyota říká Arene a právě v RAVce si odbyl svou premiéru. Na první pohled je velmi podobný předchozí verzi systému, přináší ale několik novinek. Má nejoblíbenější je přenesení zrcadlení map Google nebo Waze do displeje před řidičem, s čímž jsem se doposud nesetkal. Během testu mi systém sice jednou nenačetl obrazovku, to ale nelze brát ani jako výtku - stačilo jej zrestartovat klasickým fyzickým tlačítkem.

Největší výtku, kterou mohu k Toyotě směřovat, jsou asistenční systémy, které jsou dnes povinné. Japonci totiž stále nejspíš nechápou, že tato nařízení běžný řidič nechce a otravují mu akorát život. Pochvalu si zaslouží jedině za jednoduché vypínání asistenta pro čtení dopravních značek, který má dedikovanou ikonu v pravém horním rohu - přijde mi navíc, že na jeho hlasitosti vývojáři trochu ubrali.

Otravnější je asistent pro sledování pozornosti, který využívá kameru umístěnou ve výstupku na sloupku řízení. Se slunečními brýlemi se úplně nekamarádí a hystericky pípá skoro pořád, ještě hysteričtější je ale ve chvíli, kdy jej zakryjete rukou. Vypnutí přitom vyžaduje několik kliknutí a to navíc pouze při stojícím vozidle.

Ve světě se šestou generací odchází čistě spalovací varianta, což se ale Evropy nijak netýká - v Evropě čistě spalovací RAV4 nabízena už pár let nebyla. My máme pořád na výběr klasický hybrid páté generace nebo plug-in hybrid, přičemž obě varianty se vždy spojují se čtyřválcovou dva-pětkou s možností příplatku za pohon všech kol.

My jsme k testu dostali právě klasický hybrid ve čtyřkolce, který ocení zejména ti, kteří nemají možnost domácího nabíjení. Klasický hybrid je u Toyoty tradičně skvělý. Odladění je perfektní, motor při připojení do soustavy necuká, brzdový pedál je naladěný do komfortu a dobrždění při zastavení je sametově jemné, přičemž ale poskytuje dostatečnou oporu při ostřejším brzdění bez výraznějšího přechodu mezi rekuperací a kotoučovými brzdami.

Výkonu nabízí dostatek, reakce na plyn je skvělá, zrychlení je adekvátní a ani předjíždění nedělá výrazné problémy, akcelerace polevuje až v dálničních rychlostech. Spojení s planetovou převodovkou eCVT ale vyžaduje trochu zvyku - je sice sametově hladká, motor ale vytáčí do vyšších otáček, které drží ustálené.

Někomu to může vadit, kor ve spojení s trochu horším odhlučněním motoru může řidiči připadat akcelerace slabší, než ve skutečnosti je. To mají řešit pádla pod volantem, která jsou součástí výbavy GR Sport, nicméně příliš dobře to nefunguje a pocitově nic zásadního ani nedělají.

Toyota ale potěší spotřebou. Po městě není problém jezdit klidně okolo čtyř litrů, na dálnici pak spotřeba stoupá zhruba o dva až dva a půl litru. To je sice znatelný skok, nicméně tak úsporně často nejezdí ani konkurence s naftovými motory. Potěší i 55 litrů velká palivová nádrž, se kterou není problém atakovat dojezd oněch bájných tisíc kilometrů.

Poměrně překvapivé je chování podvozku. Ten je u RAV4 ve výbavě GR Sport odlišný oproti jiným verzím, dostává totiž o 20 mm širší rozchod kol, odlišně nastavené tlumiče nebo zesílené výztuhy zadního zavěšení. Celé to funguje až překvapivě dobře, nicméně pro každodenní rozvoz dětí do školky jde možná o zbytečně kompromisní řešení.

Výhody totiž nepoznáte v nižších rychlostech. Po Praze totiž RAV4 GR Sport možná až zbytečně kopíruje příšerný povrch zanedbaných silnic. Není nastavená nepohodlně, neodskakuje, ale tužší nastavení je znát - a to se přeci jen k rodinnému SUV příliš nehodí, to má za úkol posádku hlavně hýčkat. Ale co když se chcete trochu…pobavit?

Jakmile totiž zrychlíte, oceníte kombinaci tužšího podvozku s rozumně velkými devatenáctipalcovými koly, které obouvají pneumatiky se slušnou bočnicí. RAVka začne fungovat až zběsile dobře a rozbité okresky jí nedělají problém - ba naopak, dává najevo, že tady je jí nejlépe, do interiéru nepřenáší žádné rány a neodskakuje ani na velkých dírách.

Takto nastavený podvozek ale oceníte i na retardérech, které mají za úkol otravovat řidiče a zpomalovat v rámci zklidnění dopravy. S RAVkou je ale lze přejíždět klidně bez zpomalení, naopak klidně lze i zrychlit - Toyota je doslova požírá a dává najevo, že nějaké zpomalovací bazmeky jsou jí absolutně ukradené.

Toyota RAV4 ani s novou generací nepřichází o nic ze zásadních hodnot a výhod, které oproti konkurenci nabízela. Stále jde o velmi úsporné, rozumně velké SUV, které si nehraje na nic, co není a vzhledově neurazí, byť pro výraznější odlišení je nutné sáhnout po verzi GR Sport. Ta přináší sice i tužší podvozek, nicméně jeho schopnosti ve vyšších rychlostech pro některé řidiče mohou být zajímavé.

Taková RAV4 je ale poměrně drahá. Už základ za 1 090 000 Kč patří mezi dražší vozy v této třídě, verze GR Sport pak začíná na 1 410 000 Kč - ale spíše je slušné říkat 1 435 000 Kč z důvodu povinného příplatku za dvoubarevné lakování. To jsou poměrně vysoké ceny, u kterých si možná někdo řekne, zda už není Toyota s naceňováním přeci jen příliš sebejistá.

Srovnání si RAV4 zaslouží se Škodou Kodiaq, Volkswagenem Tiguan nebo Hyundai Santa Fe. Srovnali jsme je v našem katalogu na tomto odkazu.