Při základním kurzu v autoškole bychom se měli naučit celou řadu různých dovedností a kompletně se seznámit s pravidly jízdy na veřejných komunikacích. Reálně však každý absolvent umí něco jiného, protože nabyté dovednosti přímo závisí na zkušenostech získaných během praktické výuky za volantem, a pokud se zrovna nesetká s nějakou specifickou situací, nemusí v budoucnu vědět, jak ji správně vyřešit. Jednou z nich je i vyhýbání se na úzké cestě v kopci.
Víte, kdo má přednost, pokud se dvě protijedoucí vozidla potkají v úzkém úseku silnice ve stoupání, respektive klesání z opačného směru? Zejména teď v zimě je správný postup pro vyhnutí se ještě důležitější, protože jakmile je na vozovce souvislá vrstva sněhu nebo led, pro řidiče jedoucího do kopce může být nevyhnutelné zastavení „konečná“. Zvláště v autě s pohonem zadních kol se v těchto podmínkách už vůbec nemusí znovu rozjet.
Česká legislativa bohužel nijak neupravuje samotné míjení se dvou vozidel na úzké silnici v kopci, takže automaticky nemá přednost řidič jedoucí směrem nahoru, avšak z logiky věci by mu měl být průjezd umožněn jako prvnímu. Při této úvaze můžeme vycházet i ze zákonem daných povinností pro vyhýbání na silnicích, protože v kopci je tato situace velmi podobná.
„Řidiči protijedoucích vozidel se vyhýbají vpravo, včas a v dostatečné míře. Nemohou-li se bezpečně vyhnout, musí dát přednost v jízdě ten, na jehož straně jízdy je překážka nebo zúžená vozovka. Musí-li jeden z nich couvat, učiní tak ten, pro něhož je to snazší nebo méně nebezpečné,“ uvádí český zákon o silničním provozu.
Zaměřte se na část: „učiní tak ten, pro něhož je to snazší“. V kopci je tedy zastavení a uvolnění cesty snazší pro řidiče jedoucího směrem dolu, protože mu sklon kopce vždy umožní bezpečné a bezproblémové rozjetí, zatímco řidič jedoucí nahoru se po zastavení už nemusí rozjet dál, nebo to pro něj bude mnohem obtížnější.
Celé vyhnutí by přitom mělo proběhnout se vzájemnou dohodou – řidiči jedoucí směrem do kopce nikdy nesmí očekávat, že jim vozidlo v protisměru automaticky vyklidí cestu. Řidič jedoucí shora by tedy měl zastavit na vhodném místě a dát signál, že vyčkává na projetí vozu v protisměru, třeba pouhým mávnutím ruky. Řidič jedoucí zespoda naopak musí počítat se scénářem, především na ledu a sněhu, že u protijedoucího vozidla může dojít ke komplikacím s ovladatelností a delší brzdnou dráhou.
Samozřejmě také může nastat situace, že nejbližší místo na bezproblémové vyhnutí je o pár metrů dál, jejíž vyřešení je závislé na aktuálních podmínkách. Couvat z kopce je sice snazší než do kopce, ale pokud za „spodním“ vozidlem není žádný volný prostor a za „horním“ ano, bohužel nezbývá nic jiného, než couvat do kopce.
Často je nutno zohlednit i skutečnost, že ne všichni řidiči jsou zdatní „couvači“. Zatímco jízdu dopředu zvládají všichni, byť někteří i tohle s odřenýma ušima, jízda na zpětný chod delší než vyjetí z parkovacího místa nebo garážových vrat, zvláště se zatáčením, může být pro některé málo zkušené jedince stresující a mohou při tom snadno nabourat, protože si zrovna nezvládnou pohlídat všechen prostor kolem svého vozu.
Shrnutí na závěr: Vyhýbání vozidel v kopci na úzkém úseku silnice tuzemská legislativa bohužel neupravuje, ale z logiky věci by měl uvolnit cestu řidič, pro něhož je to snazší – zpravidla řidič jedoucí směrem dolu, který nemusí řešit náročnější opětovný rozjezd. Buďte k sobě ohleduplní, komunikujte spolu s gesty a řiďte tak, abychom se na silnicích cítili dobře a nemuseli se zbytečně stresovat a rozčilovat.
