Proč řidiči jezdí rychleji, než dovolují předpisy? Ve spěchu nejsou, prostě se jen nechtějí nudit

Minulý týden odvysílala Česká televize dokument režiséra Víta Klusáka nazvaný 13 minut, který přibližuje tragické nehody očima jejich viníků. Název snímku je odvozen od cesty po dálnici z Brna do Prahy. Když řidič pojede o 20 km/h nad maximální povolenou rychlostí, ušetří celkem 13 minut. Jenže tady se autoři filmu dopouštějí zásadní chyby. Domnívají se, že řidiči jezdí rychle, protože spěchají. To ale není vždy pravda.

Studie SARTRE 3, kterou si nechala zpracovat Evropská unie, je opravdu velmi stará. Vyšla už v roce 2004, jenže od té doby bohužel nevznikl ucelenější pohled na chování řidičů, než je právě tento téměř 300 stránkový dokument. Slučuje dohromady spoustu zajímavých průzkumů od používání bezpečnostních pásů, po požívání alkoholu a drog. Porušování maximální povolené rychlosti samozřejmě nemůže chybět.

„Většina řidičů otevřeně přiznává, že víceméně pravidelně porušují rychlostní limity,“ podotýká studie s tím, že lidé jezdí obvykle takovou rychlostí, kterou podle sebe považují za bezpečnou. Nikoliv tedy podle toho, co plošně dovolují předpisy. Když už jsou řidiči konfrontováni s tím, že překročili rychlost, snaží se někteří obhájit své chování třeba tím, že nutně pospíchali. Často ale neříkají pravdu.

V průzkumu v jednotlivých evropských zemích řidiči přiznali, že velmi často jezdí rychle jen proto, že je nízká rychlost nudí. Dalším argumentem je, že si celkově užívají rychlou jízdu. (Tyto dva argumenty by vlastně šlo spojit dohromady, ale studie je odděluje). Dalším důvodem je pak opravdu ten, že mají naspěch. Jednoduše někde už dávno měli být, nestíhají, a tak se snaží dohnat časovou ztrátu.

Pak je tu ale ještě jeden zásadní důvod. Mnoho řidičů přiznalo, že místo toho, aby rychlost kontrolovali pohledem na tachometr, dávají přednost vlastnímu odhadu. Jenže taková schopnost je jednak silně individuální, a jednak se mění podle situace, ať už jde o šíři vozovky, okolí či samotnou rychlost, kterou právě člověk jede. To vše může vést k tomu, že lidé svou rychlost podcení.

„Jde například o situace, kdy řidič jel dlouhou dobu vysokou rychlostí, třeba po dálnici. V takovém případě dochází k postupnému podceňování rychlosti a tím pádem k jejímu zvyšování, aniž by si to řidič uvědomil,“ varuje SARTRE 3. Problém může nastat i tehdy, kdy je potřeba rychlost výrazně snížit. Například při sjíždění z dálnice a následném vjetí do obce. I v takové chvíli řidiči vnímají vyšší rychlost jako dostatečnou.

Podobná situace podle studie nastává také tehdy, pokud po dlouhé hladké rovince následuje úsek zatáček, zejména na rychlostních komunikacích, kdy jsou řidiči takzvaně rozjetí. Může se pak stát, že svou rychlost v zatáčce přeženou. Dalším problémem je jízda v situaci, kdy lidé nemají žádné referenční body, to nastává třeba v noci nebo za mlhy. I tehdy řada lidí jede výrazně rychleji, než by z bezpečnostního hlediska měla.

Asi není velkým překvapením, že inklinace k porušování maximální povolené rychlosti a rychlejšímu řízení závisí i na pohlaví, stáří nebo profesi. "Mladí řidiči mají tendenci jezdit rychleji než staří. Muži jezdí rychleji než ženy. Řidiči profesionálové preferují rychlou jízdu více než ti, kteří na silnice vyrazili ze soukromých důvodů," shrnuje jednoznačně studie. Podobný vliv mají na rychlost vozy se silnějšími motory. Rychleji jezdí také majitelé komfortnějších aut, protože pro ně není vysoká rychlost nepohodlná. Řidiči SUV sedí výš a i to podle studie zhoršuje vnímání rychlosti, která řidičům připadá nižší, než ve skutečnosti je.

Protože se SARTRE 3 zabýval celou Evropou, mohl porovnat výsledky z jednotlivých zemí. Zajímavé je, jak si řidiči takříkajíc sypali popel na hlavu. Na dotaz, zda jezdí rychleji a nebezpečněji než ostatní, souhlasně odpověděli hlavně lidé ze zemí, jejichž řidiči jsou všeobecně považování za spořádané. Jde například o 34 procent Nizozemců a 24 procent Švédů. V Česku si to myslí jen 15 procent dotázaných, na Slovensku ale hned 22 procent.

Rychlost na dálnicích nejvíce překračují Dánové, celkem 46 procent, následovaní Řeky s 40 procenty. Evropský průměr je 28 procent, ale Češi se k překračování rychlosti na dálnici přiznali jen ve 14 procentech. Pod průměrem jsou i při překračování rychlosti v obci. K tomu se doznalo šest procent lidí. A kdo má nejraději rychlou jízdu? Nejvíce prý Dánové s 15 procenty. Jen sedm procent českých řidičů jezdí rádo rychle.

Důležitým sdělením celé studie je fakt, že velké množství řidičů, kteří jezdí rychleji, tak nečiní z faktických důvodů, ale spíš z emocionálních. To je dobré vědět proto, že v takovém případě argumenty o ušetřeném čase neplatí. To už se ukázalo například v minulosti, kdy lidé kritizovali snížení rychlosti na ulici 5. května v Praze z 80 na 50 km/h. Argument, že při 80 km/h projedou celý úsek jen o tři minuty rychleji, je příliš nepřesvědčil. Stejně tak se dá předpokládat, že řidičům jedoucím rychle po dálnici z Prahy do Brna v řadě případů nesejde na tom, že v cíli budou o 13 minut dřív.