Po zhlédnutí dokumentu 13 minut je těžké vrátit se za volant. Bezpečnější silnice ale nepřinese

Režisér Vít Klusák je známý svými silnými dokumenty, do Česka přinesl jejich hraný žánr, který dělá snímek chytlavý a podmanivý. Ukázalo se to už u řady jeho filmů, ať to byl dávný Český sen o  spuštění falešného hypermarketu nebo aktuálně V síti o zneužívání dětí na internetu. Snímek 13 minut vypráví o tragických nehodách. A protože tak souvisí s dopravou a auty, rozhodli jsme se ho zrecenzovat.

Klusákovi a jeho týmu se podařilo sehnat pět viníků dopravních nehod a přímo je konfrontovat s jejich činy. A to nejen na místě tragédie, ale i ve studiu při rekonstrukci nehody. Reálný viník tam hercům, kteří mají situaci ztvárnit, popisuje vše, co se okolo nehody stalo. Dochází tedy k hluboké katarzi. Do toho se prolínají hrané záběry, a tak je divák silně vtažen do příběhu. Poutavěji a v mnoha případech dojemněji už ani celou tragédii nešlo zachytit.

Pět účastníků, ke kterým mimochodem musí směřovat obrovské uznání, že měli odvahu vůbec přijít, dává prostor k tomu, aby byli dobře namíchaní. Od vesnického kluka co vezl kamarády, přes drzého frajírka s nízkým IQ, který se odmítá z čehokoliv poučit až po inteligentního muže, jehož nehoda posunula do role bojovníka za bezpečnost a jenž dnes se svým příběhem obchází školy.

Právě sledování toho, jak se jednotliví vinící nehod snaží vyrovnat s svou tragédií, je na celém dokumentu nejzajímavější. Postavit se faktu, že jsem někoho zabil, je pro normálního člověka tak těžké, že to nemá řešení. Každý se s tím vyrovnává po svém, třeba i tak, že do poslední chvíle lže. Klusák se pak ale nebojí viníkovi předložit fakta, která dokládají něco úplně jiného, než říká. I v tom je jeho přístup objevný.

Až potud je film 13 minut skvělý a po jeho konci, plni emocí a dojmů, bychom mohli okamžitě prohlásit, že by se měl například zkrátit na 45 minut a promítat žákům středních škol, nebo třeba povinně zařadit do programu teoretické přípravy na řidičské oprávnění. Tak trochu se ale bojíme, že by se po jeho zhlédnutí pár uchazečů raději odhlásilo a zůstalo jen u hromadné dopravy. Nám se nyní také úplně nechce za volant. Ne proto, že jezdíme jako "piráti silnic", ale spíš proto, že je z něj patrné, že tragédie může nastat během pár sekund. A stát se může komukoliv.

Je škoda, že ani v tomto případě se morální apel na zodpovědnější chování řidičů nevyhne určité demagogii. Už název filmu 13 minut, který odkazuje na dobu, již ušetříme při cestě z Prahy do Brna, když pojedeme o 20 km/h rychleji než dovoluje český dálniční limit, není šťastným řešením. Stejně tak způsob, jakým se dokument propaguje jako ukázka toho, co se může stát, když pojedeme příliš rychle. Jenže jak dokládají policejní statistiky, ale i téměř všechny případy z filmu, rychlost není tím hlavním problémem.

V prvním případě jde o muže, který nezvládl řízení silného vozu, jenž neznal a naboural do protijedoucího auta. V druhém případě otec od rodiny v noci předjížděl pomalý kamion a přehlédl protijedoucí auto, které navíc (podle něj) svítilo jen jedním světlometem. Ano, ve třetím případě se řítil arogantní floutek po okresce nepřiměřenou rychlostí a za horizontem narazil do odbočujícího auta. Dál to byl taxikář, který při odbočování najel v noci do protisměru a srazil neosvětleného cyklistu. No a posledním případem je mladík z pohraničí, který dostal smyk a naboural v zatáčce do jiného auta. Jde tedy o klasické příčiny těžkých dopravních nehod, z nichž je extra vysoká rychlost jasnou příčinou jen jediné.

Otázkou je, koho má vlastně 13 minut oslovit. Ideálem by bylo poučení těch, kteří opravdu jezdí špatně a nezodpovědně. Jenže jak přesně ukazuje příběh arogantního floutka řítícího se nepřiměřenou rychlostí, u takových jedinců k poučení neposlouží ani těžká nehoda. Sám v dokumentu vypráví, že než mu odebrali řidičák za zmiňovanou nehodu, stihl ještě další auto otočit na střechu. Jedinou možností je už takovému člověku papíry nikdy nevrátit, jak naznačuje psycholožka během jeho testu.

Jenže pak jsou tu tací, kteří se zavinili nehodu a ani nevěděli jak. To je případ otce od rodiny, který předjížděl kamion. „Jenže jaké bylo řešení? Ano, mohl jsem za ním jet celou dobu rychlostí 35 km/h. A nebo jsem prostě měl zůstat doma,“ říká smutně. To dokládá, že i když se nebudete chovat jako nezodpovědný floutek, můžete se klidně stát viníkem tragédie. Spásou tedy rozhodně není pečlivě dodržovat všechny předpisy, které ostatně vznikaly od stolu a vždy neodpovídají dané situaci, ale být jednoduše dobrým řidičem, předvídat, myslet za ostatní, dávat neustále pozor, neriskovat a ovládat svůj vůz. To je velmi těžká disciplína a ne každý ji ovládá.

Klusákův dokument je zamyšlením, ale bez hlubší analýzy. Je to dobré "memento mori". Připomíná, že vše se může změnit v okamžiku. Nebylo by ale správné, aby posloužil třeba k podpoře veřejnosti k větším represím na silnicích, které přece takovým nehodám, jaké jsou ukázané v dokumentu, nemohou pomoci zabránit.