Pozor při nákupu autochladničky, jsou mezi nimi velké rozdíly. Tady jsou tipy, jak vybrat

I přes koronavirové restrikce začíná sezona cestování, ať už jenom na chalupu, nebo rovnou na dovolenou k moři. Autochladničky jsou dobrým pomocníkem na výletech, protože během teplejšího počasí zvládají udržet potraviny a nápoje v rozumné teplotě. Ne všechny to ale dělají stejně dobře. Přinášíme proto pár tipů, jak mezi nimi vybírat.

Předně je potřeba rozhodnout, k čemu autochladničku budeme používat. Pro nejkratší cesty možná postačí úplně obyčejný chladicí box, který se jen snaží udržet teplotu uložených věcí po co nejdelší dobu. Je to nejlevnější volba, která vyjde na pár stovek.

Druhou možností jsou termoelektrické autochladničky, které využívají kombinaci peltierova článku a větráku. Když do článku proudí elektřina, jedna jeho strana se ohřívá a druhá ochlazuje. Článek pak chladí vnitřní prostor, větrák mu pomáhá v rozptylování vzduchu. Takové přístroje jsou nejoblíbenější a poslouží i na dlouhé cesty nebo na kempování.

Nic se ale samozřejmě nevyrovná klasické lednici s kompresorem. Ty si pořizují hlavně cestovatelé, kteří pro ně najdou využití víc než jen párkrát do roka, mají třeba větší rodinu a chtějí dovolenou trávit v obytném voze nebo kempech. Je dobré počítat s vyšší cenou (začíná na osmi tisících korunách) i hmotností, která může u těch největších modelů dosáhnout až 20 kg.

Protože jsou termoelektrické autochladničky nejžádanější kategorií, zaměříme se hlavně na ně. Jsou totiž také nejproblémovější. Každý výrobce udává teplotu, o kterou je možné obsah boxu uchladit proti okolí. Nejlevnější modely, které stojí okolo 1500 korun, nabízí jen 15 stupňů Celsia, dražší chladničky okolo dvou až tří tisíc umí 18 stupňů a ty nejlepší i 20. Jenže pozor, jde o stejně sporný údaj jako dojezd elektromobilu – záleží totiž na mnoha faktorech včetně třeba naplněnosti chladničky. Je dobré tak brát tuto hodnotu s rezervou a spíš počítat s nižší.

U tohoto typu chladniček je dobré se připravit také na kondenzaci. Ta vzniká při dlouhém používání a výsledkem může být louže na dně úložného prostoru. Proto dolů nepatří třeba načaté potraviny, zelenina nebo máslo. Vždy je dobré je ukládat do samostatných pytlíčků. Chladničku je důležité samozřejmě pravidelně čistit.

Většina dostupnějších modelů nepozná, že jste motor ve voze vypnuli. I když by v případě zdravé autobaterie mohly běžet poměrně dlouho, není dobré je nechávat zapnuté. Pokud se totiž teplota dramaticky zvedne, začne autochladnička z principu úložný prostor ohřívat, což je samozřejmě kontraproduktivní.

Některé autochladničky jsou ale přímo vybavené funkcí ohřevu. Tu zřejmě nevyužijete tak často, ale může se hodit třeba na piknik, kde udrží teplé toasty. Ideální je zvolit typ, který má možnost dělení přepážkou, už jen proto, že to snižuje nepořádek v boxu. Přepážku je obvykle možné i odejmout. Vždy volte takovou chladničku, která má dva kabely, tedy do auta i domů. Výhodou je i možnost volby rychlosti chodu větráku, který bývá ve výkonnějším režimu hlučný, což nevadí v autě, ale na malém hotelovém pokoji rozhodně ano.

V neposlední řadě je dobré věnovat pozornost rozměrům. Někteří výrobci je dokonce neuvádí, jiní mají nekompletní hodnoty. Do vozů kategorie kombi se hodí spíš horizontálně situované chladničky, box ale vždy můžete umístit třeba do prostoru před zadní sedadla, aby byl dostupný i za jízdy. Chladničku není možné kupovat na míru těsně pro kryt kufru, větrání potřebuje prostor.

V případě termoelektrických modelů se vyplatí nemít příliš velká očekávání a nebrat je jako plnohodnotnou náhradu lednice. S funkcí mohou pomoci i chladicí elementy, které se dají pořídit za pár desítek korun. V další části článku najdete přehled všech tří hlavních kategorií autochladniček včetně jejich výhod i nevýhod a doporučení, na jakou cestu je s sebou vzít. Stačí kliknout na tlačítko PROHLÉDNOUT.