Paradox povinné elektromobility: Chudí budou mít výrazně dražší cestování autem než bohatí

Řada evropských politiků si přeje, aby už za 13 let nebylo možné pořídit jiné nové auto než do zásuvky. A to bez ohledu na to, kolik bude stát a pro jakého řidiče bude výhodné. Takové nařízení může ještě více rozevřít nůžky mezi chudými a bohatými. Stačí se podívat na to, kde lidé bydlí.

Podle Českého statistického úřadu žije více než polovina obyvatel Česka v bytech. Je jich téměř 53 procent. Je fakt, že pod novými bytovými domy se staví parkovací garáže, starší je ale rozhodně nemají. Důkazem jsou sídliště velkých českých měst, která jsou přímo obsypaná zaparkovanými auty. Asi každý, kdo někdy bydlel v paneláku, pamatuje na to, jak ve všední den večer marně hledal místo a musel objet několik bloků, než zaparkoval.

Pokud se auta zaparkovaná na sídlištích postupně promění na elektrická, nastane problém. Kde je nabít? Jednou z možností je vyhodit prodlužovací kabel z okna svého paneláku. To by se ale nelíbilo ani sousedům, ani elektrikáři a v zimním období rozhodně ani obyvatelům daného bytu. Jedinou možností tak bude dobíjet svůj elektrický vůz z veřejné zásuvky. Asi se nedá očekávat, že každé parkovací místo bude vybaveno měřeným připojením na 220V registrovaným na konkrétního člověka a tak řidiči prostě budou jezdit na veřejné nabíjecí stojany podobně jako dřív jezdívali k pumpám.

To samo o sobě nese řadu logistických problémů. Jednak nabíjecích stanic bude muset být mnoho, aby pokryly poptávku jen jediného sídliště, jednak to bude od majitelů elektromobilů vyžadovat čas, který budou muset dobíjení a popřípadě i čekání na volnou přípojku obětovat. Tedy pokud si nebudou chtít dobíjet někde při cestě, zatímco lidé z rodinných domů vyrazí ráno s plnou baterií.

Nejlevněji se samozřejmě nabíjí doma ve vlastní garáži. Vynecháme-li fakt, že si majitel rodinného domu může nechat na střechu nainstalovat fotovoltaiku a tím efektivně dobíjet za opravdu malé náklady, má nárok také na velmi levný tarif označený D27d. Například PRE v něm aktuálně účtuje 2,062 Kč za kWh nočního proudu (cena je bez DPH), který je k dispozici osm hodin v noci a 3,468 Kč za kWh přes den. Platí se navíc paušál 89 korun měsíčně. Dobití základní Škody Enyaq iV (58 kWh) tedy vyjde na 201 korun a to pro zjednodušení počítáme jen s nákladnějším denním tarifem.

Jenže ta samá společnost chce na veřejných nabíječkách výrazně větší peníze. V případě výhodného tarifu pro zákazníky (musí mít smlouvu na domácí odběr s PRE), je pomalé dobíjení AC zpoplatněno 4,96 Kč za kWh, středně rychlé DC 50/75 na 5,79 a nejrychlejší dobíjení DC 150+ na 7,44 Kč za kWh. I tyto ceny jsou bez DPH. Kromě toho se platí od 0,41 do 1,65 Kč za parkování u nabíječky. Když pro zjednodušení tento poplatek vynecháme a spočítáme dobití Škody Enyaq na nejpomalejším připojení, vyjde na 287,7 Kč, na středně rychlém na 335,8 Kč a na nejrychlejším na 431,5 Kč, což je víc než za dvojnásobek domácího nabíjení.

Nutno podotknout, že ceny na veřejných nabíječkách velmi rychle rostou, a to do takové míry, že se už někde přestávají vyplácet. Například ČEZ v létě zdraží své nejvýkonnější stanice na 18 Kč za kWh, což už běžný elektromobil srovná s náklady na cestu benzinovým autem se sedmilitrovou spotřebou. O to ale nyní nejde, spíš o fakt, že lidé, kteří budou odkázáni jen na nabíjení z veřejných bodů, logicky zaplatí víc než ti, kteří si auta dobijí doma. Neříkáme, že v domech bydlí jen bohatí a v panelácích jen chudí, nicméně jde o paradox povinného dobíjení, který ukazuje, že by se mohla nerovnost mezi některými lidmi výrazně zvětšit.