Tým Autosalonu ustanovil světový rekord. S elektromobilem projel 14 zemí za 24 hodin a pět minut

„S elektromobilem se dá jezdit maximálně kolem komína, rozhodně ne na zahraniční dovolenou." To je věta, kterou při redakčních testech nových elektrických vozidel slýcháme v diskuzích od diváků a čtenářů často. Je to ale pravda? Opravdu se s autem na baterky nedá ujet velká porce kilometrů v rozumném čase? Redakce webu Autosalonu.TV miluje výzvy. Proto se rozhodla stanovit rekord v počtu projetých zemí během 24 hodin. Osedlala jeden z nejmodernějších elektromobilů současnosti Hyundai Ioniq 5, pečlivě naplánovala trasu a vydala se vstříc velkému testu i dobrodružství.

Itinerář rekordní jízdy byl připraven až na 15 států. Jak se zrovna na tohle číslo přišlo? Jednoduše. V roce 2008 jeden z dvojice posádky Autosalonu, Ondřej Běhal, podobný rekordní pokus podnikl s naftovým kombíkem Toyota Avensis. Tehdy se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů se šestnácti projetými státy. Pro rekord s elektromobilem použil přibližně stejnou trasu, která ale samozřejmě musela být lehce upravena tak, aby vedla podél rychlonabíječek. Vypadla z ní Bosna a Hercegovina.

Upravená trasa tedy zahrnovala těchto patnáct evropských států - Polsko, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálii, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Německo, Francii, Lucembursko, Belgii a Nizozemí. Ondřej Běhal by byl spokojen s projetím dvanácti zemí, Honzovi stačilo o dvě země méně.

Marketingový ředitel českého importérství automobilky Hyundai Marek Trešl byl ještě výrazně skeptičtější. „Odhaduji, že redakce Autosalonu zvládne pokořit maximálně pět až šest zemí Evropy," držel se při zemi.

Než se vrhneme na samotné dobrodružství, pojďme si představit vozidlo, které se o rekord pokoušelo. Tím byl Hyundai Ioniq 5 ve specifikaci Power 4×2 Style Premium s výkonem až 217 koní, využitelnou kapacitou baterie 72,6 kWh a akčním rádiem až 451 kilometrů dle metodiky WLTP, tedy té relativně realistické. Cena této konkrétní verze je 1 469 990 korun, nejlevnější Ioniq 5 přijde na 1 119 990 korun. „Vybrali jsme si ho hlavně kvůli tomu, že podporuje rychlost dobíjení až 220 kW. To znamená, že v ideálním případě nastřádá za 5 minut nabíjení energii na 111 kilometrů jízdy. Pro představu, konkurenční Škoda Enyaq iV se nabíjí výrazně pomaleji, maximum je pouze 125 kW," vysvětlil volbu vozu Jan Říha. 

Cestu absolvovalo také druhé vozidlo, které sloužilo jako doprovodný a kamerový vůz. Byl to nový Hyundai Tucson s naftovým čtyřválcem 1.6 CRDi Mild Hybrid o výkonu 134 koní. Řídil ho autor tohoto článku a kameraman Luboš Hrabák. 

Honba za rekordem odstartovala v podvečer (18:50) na česko-polských hranicích u obce Jasnowice. Posádka sem dorazila s téměř plnou baterií, protože ji dobila dvacet kilometrů odtud v Třinci. Původně chtěli vyjet trochu dříve, ale spostu času jim zabralo celodenní natáčení auta nebo administrativa v podobě kupování elektronických dálničních známek na Slovensko, do Maďarska, Rakouska a Slovinska. Už na startu tak byli oba soutěžící slušně vyšťavení.

První etapa měřila 299 kilometrů a vedla přes Česko, Slovensko a Rakousko. To vzhledem k nabití baterie znamenalo jízdu na jeden zátah. Vše se zpočátku vyvíjelo dobře a naštěstí se Honzovi podařilo vytvořit si malou rezervu. Hned při příjezdu k první superrychlé dobíjecí stanici Ionity u vídeňského letiště asi po třech hodinách jízdy posádka udělala obrovskou chybu. Na dálnici A4 mezi Bratislavou a Vídní narazila na dopravní omezení, při kterém se provoz zúžil do dvou pruhů, přičemž jeden z nich vedl vlevo na opačné straně vozovky. A tím se řidič Honza po souhlasu navigátora Ondřeje vydal. To mělo málem fatální dohru.

„Omezení bylo udělané tak, že ačkoli končilo těsně před odbočkou na náš sjezd, z levého pruhu se kvůli technickému řešení sjet prostě nedalo. Nemohli jsme opustit dálnici a museli pokračovat k další odbočce, a pak se vrátit. Zajeli jsme si skoro dvacet minut. Byla to opravdu kritická situace, jelikož palubní počítač nám u nabíječky hlásil stav baterie dvě procenta a museli jsme dojíždět s motýlí nohou," lkal Honza Říha.  

Celou situaci se ale snažili brát oba řidiči sportovně, i když jistá frustrace v jejich tvářích byla znát. Po pár ostřejších nadávkách posádku částečně naštěstí uklidnil pohled na displej dobíjecí stanice Ionity, která ládovala akumulátory opravdu pěkným tempem - místy rychleji než 200 kW. Po 25 minutách byl Ioniq 5 nabitý do potřebných 85 procent. 

Druhý úsek trasy vedl z Vídně směrem na jih přes velký kus Rakouska až k Maďarsku (5.země), kde proběhlo původně neplánované krátké dobíjení, které navíc bylo spojené se složitým hledáním nabíječky a další časovou ztrátou kolem deseti minut. Navíc Ondřej zjistil, že kratší trasa vede mimo maďarské dálnice než po nich, takže martyrium v podobě online kupování maďarských známek bylo úplně zbytečné.

Po doplnění "šťávy" posádka pokračovala přes Maďarsko a Slovinsko (6. země) až do městečka Mursko Središće, které leží za hranicemi Chorvatska (7. země). Chorvatští celníci se dost divili, proč se naše dvě auta po relativně důkladné kontrole hned za hranicemi otáčejí a jedou zpět do Slovinska. "Naštěstí jsem jim česko-anglicko-chorvatštinou vysvětlil, o co nám jde, takže se přestali vyptávat, popřáli co nejvíce projetých zemí a už víc nezdržovali," smál se Ondřej.

Z Chorvatska se tým vydal směrem na západ po slovinské dálnici A5, kde se nacházel v pořadí třetí dobíjecí bod. U Ionity nedaleko města Maribor se Ondřej a Honza zdrželi půl hodiny a poté pádili na severozápad, aby pokračovali po dálnici A2 k nabíjecí stanici u městečka Villach. „Etapa z Mariboru do Villachu byla zatím nejnáročnější. Je pět hodin ráno a začínáme silně pociťovat spánkový deficit. Přenechám teď řízení Honzovi a půjdu se zkusit prospat na sedadlo spolujezdce," řekl Ondra, který měl za sebou několikahodinovou noční šichtu za volantem. 

Posádka naštěstí velmi brzy zjistila, že při pokusu o rekord není důležité nabíjet co nejméně často a soustředit se na co nejnižší spotřebu, jet zbytečně pomalu a upírat si v chladné noci třeba vytápění, a dobíjet baterii na sto procent. Naopak se ukázalo, že je lepší nabíjet třeba častěji, ale rychle, maximálně do 80 procent kapacity baterie (pak se dobíjení dramaticky zpomaluje) a udržovat vysoký rychlostní průměr na hranici maximálního povoleného limitu. Díky tomu si hoši dopřávali cestovní komfort včetně ideální teploty interiéru kolem 21 stupňů.

Honza z dobíjecí stanice u Villachu vyrazil směrem k městu Lienz. Zanedlouho protnul hranice Itálie (8. země) a mířil dále na západ mezi alpskými vrcholky. Před dalším návratem do Rakouska si posádka opět dala krátkou pauzu na dobití baterie a snídani v brennerském průsmyku. Ondřej se v noci vyspal sotva hodinu a tady v Alpách prožíval krizi.

Následovalo ještě jedno dobíjení v Rakousku, a pak už devátá a desátá země v pořádí - Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Tady pánové řešili další problém - drahé mobilní připojení, kvůli kterému museli být offline a modlili se, aby bez aplikací s online provozem nepotkali nějakou nečekanou dopravní komplikaci - třeba zácpu. Naštěstí jim štěstí s přibývajícím časem přálo víc a víc a naštěstí se příliš nezdrželi ani pořizováním švýcarské dálniční známky, která se stále musí lepit na sklo a stojí nekřesťanských 40 franků.

Původně Ondřej rezignoval na možnost projetí více zemí než dvanácti, ale s přibývajícím časem tento jeho sen opět dostával o něco reálnější kontury. A Honza? Ten už byl po projetí deseti zemí spokojený, takže se u něj začala hodně projevovat únava.

Brzy odpoledne se posádka dostala k Ionity nedaleko Curychu. "Čeká nás možná poslední stint. Chystáme se lehce líznout Německo a dále pokračovat přes Francii - a případně zkusit dojet až do Lucemburska a Belgie. Uvidíme, zda to zvládneme na jeden zátah, nebo ještě budeme muset stavět kvůli nabíjení. Každopádně jsem v těžké krizi," komentoval situaci "vyšťavený" Honza Říha, zatímco Ondru začínala vidina až čtrnácti projetých zemí víc a víc nabíjet.  

Posádka bez větších zdržení pádila ke švýcarsko-německo-francouzským hranicím poblíž Basileje. V Německu využila možnosti neomezené rychlosti na dálnicích, takže rychloměr místy ukazoval až 150 km/h. Bylo jasné, že dvojici ještě jedno nabíjení nemine, přesto šance na projetí více než dvanácti zemí rostla a rostla. Ve Francii tak kluci strávili posledních dvacet minut u nabíječky, kde se zrodil ďábelský Ondrův plán, jak po Francii dosáhnout hned dvou zemí najednou - našel francouzsko-lucembursko-belgické trojmezí a na něj se upnul.

Byl to závod s časem, a nakonec i s navigací. Těsně před cílem přišlo nepříjemné zjištění. K trojmezí se nedalo dostat autem, takže Ondrovi s Honzou nezbývalo nic jiného, než vyskočit z vozu ven a doběhnout k hraničnímu patníku po svých. Posádka se začala bouřlivě radovat. Po krátkých oslavách ale přišla ledová sprcha v podobě časomíry na mobilním telefonu kameramana Luboše Hrabáka. Ukazovala pět minut po stanoveném limitu 24 hodin. 

Tým pořadu Autosalon.tv s elektromobilem Hyundai Ioniq 5 tedy nakonec zvládl za 24 hodin navštívit 12 evropských zemí. Dva další státy (Lucembursko a Belgii) nestihl o pouhých pět minut. 

„Euforii a štěstí nejdříve vystřídalo hrozné zklamání. Nestihnout poslední dvě země o takovou chvilku je fakt pech. Kdybychom se hned na začátku nemuseli vracet na dálnici a nebloudili u druhé nabíječky, tak bychom to s rezervou stihli. Na druhou stranu jsme měli štěstí, že nás nepotkaly žádné dopravní zácpy. A málokdo si dokázal představit, že se s elektromobilem dá v době částečných covidových omezení a kontrol na hranicích za jediný den projet dvanáct států a hlavně skoro devatenáct set kilometrů. To je fakt neuvěřitelné! Tenhle rekordní pokus hodně změnil můj (a asi nejen můj) skeptický názor na dálkové cesty s elektromobily. Na nabíječkách jsme z těch dvaceti čtyř hodin strávili jen tři hodiny osmnáct minut. Žádné nabíjení netrvalo déle než 35 minut, nikde jsme neřešili obsazenou nabíječku, navíc jsme na aplikaci dopředu věděli, jestli je na ní volno, jaký má nabíjecí výkon a kolik tam bude dobíjení stát," komentoval výsledek Ondřej Běhal. "U nás v Česku máme pořád ohledně infrastruktury rychlých dobíječek co dohánět, ale třeba v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Francii nebo Beneluxu už je opravdu až překvapivě rozvinutá," dodal.

"Samozřejmě, že ceny u rychlonabíječek nejsou zdaleka tak příznivé jako u domácího nabíjení, ale u většiny z nich byla energie pořád ještě výrazně levnější než současné šílené ceny nafty a benzinu. Dalším velmi příjemným překvapením pro mě byl komfort jízdy. Troufnu si říct, že málokterý vůz se spalovacím motorem udrží posádku na dálkové cestě odpočatější než Hyundai Ioniq 5," dával postřehy Jan Říha.

Posádka Autosalonu tedy za 24 hodin a pět minut navštívila s elektromobilem Hyundai Ioniq 5 čtrnáct zemí (Polsko, Česko, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálii, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Německo, Francii, Lucembursko a Belgii), ujela 1875,6 km s průměrnou spotřebou 20,5 kWh. Vyjížděla s téměř plnou baterií a na trase osmkrát dobíjela, na nabíječkách strávila 3:18 hodin a celkem utratila s kartou a tarifem Charge myHyundai necelé čtyři tisíce korun za elektřinu.