Mustang jedině a navždy
Jak jste se vlastně dostala k práci řidičky kamiónu?
Odmalička jsem k autům tíhla. Panenky jsem měla za celý život asi dvě, zato autíček nepočítaně. Ve třech letech jsem dostala auto na dálkové ovládání, to byla moje nejmilejší hračka. V šesti jsem ho poslala proti domovním dveřím. Roztříštilo se na kusy, tak jsem vzala malý šroubováček a snažila se ho spravit.
Aha, takže proto jste se vyučila automechanikem?
Když jsem chodila na základku, tak jsme se bavily se ségrou o budoucnosti a ona mi řekla: "Když tě tak baví auta, nechceš dělat automechanika?" A bylo jasno.
Prý jste spolužáky kluky štvala, byla jste tak trochu šprtka.
Prostě jsem se chtěla o autech dozvědět co nejvíc, takže jsem se o ně zajímala i ve volném čase. Po škole jsem přišla domů, vytáhla z knihovny příručku Automobily a diagnostika a jela dál.
To se o vás musely servisy po škole rvát, ne?
Ani náhodou, tenkrát byla úplně jiná doba. Ředitelé servisů si neuměli představit, že by u nich pracovala mladá holka bez zkušeností, neuměli to využít ani marketinkově. Dnes už by to možná bylo jiné, ale tenkrát jsem obvolala desítky provozoven a nic. Tak jsem začala jezdit s dodávkou, brzy po celé Evropě. Objevila jsem nový svět. Řidiči dodávek to ale mají ještě mnohem těžší než řidiči kamiónů, tak jsem si dodělala řidičák na návěs a přihlásila se o řízení tahače. To už nebyl problém, tam nabírali i ženské.
Jaké kamióny už jste řídila?
Snad všechny, co jezdí po Evropě kromě tureckého fordu. Scanii, MAN, všechny renaulty, taky mercedesy. Velkým snem jsou americké čumákovky, ty jsem zatím v ruce neměla. Ale už mám z Ameriky nabídky, tak se k nim snad dostanu.
Co vám na práci truckera nejvíc vadí?
Nikdy mi nešlo o život, ale často je to velký stres. Bála jsem se třeba v Bulharsku u tureckých hranic. Všude toulaví psi, nikde se nedalo ani vystoupit a vysprchovat, měla jsem pocit, že se na mě lidi ošklivě dívají. Stalo se mi, že mi prořízli plachtu a chtěli ukrást náklad, naštěstí byl návěs prázdný. Ale vycucli mi naftu, to se děje často. K tomu nevyspání, vstávání ve tři ráno, nepravidelná pracovní doba, zima venku, když musíte plachtovat a kurtovat...
Co se vám naopak nejvíc líbí?
Uvařím si kafe, proberu se, pustím si oblíbenou muziku, nastartuju motor, rozjedu se a při východu slunce vidím, jak se za mnou láme návěs. Uvědomuju si, jaký řídím kolos, zdravím se s ostatníma šoférama...
Co vás štve na řidičích?
U těch z osobáků hlavně arogance a velké ego spojené s nevědomostí toho, jak velkou váhu musí řidič kamiónu ubrzdit. Nejčastěji se to projevuje myškováním nebo vybržďováním. A u šoférů náklaďáků to, když začnu někoho předjíždět, on to zjistí a přidá taky, a pak nastává ta situace, kterou pochopitelně nesnáší všichni řidiči osobáků - když se před nimi dva kamióny předjíždějí nekonečně dlouho na dálnici a celou ji blokují. To raději přibrzdím a zase se zařadím dozadu.
Jaké bylo vaše první auto?
BMW řady 3. Za deset tisíc, co jsem dostala od rodičům k osmnáctinám, jsem si ho běžela koupit. Vybrala jsem takový vrak, že jsem ho nikdy ani nenastartovala a nesvezla se s ním. Takže moje reálné první auto byl až Citroën AX. To svištělo. Úzká kola jak na koloběžce.
Nejoblíbenější auto?
Ford Mustang jedině a navždy. Líbí se mi i ten současný, ale nejvíc fandím předposlední řadě po faceliftu. Mám ráda rychlá a výkonná auta.
Co byste chtěla pro Autosalon otestovat?
Ford Mustang Mach-1, ale rád sednu do všeho nového.
Umíte ještě nějaké auto opravit?
Staré škodovky, co se daly spravit kladivem a kusem drátu. Jsem stará škola, dávám přednost mechanice před elektronikou. Z té mám panickou úzkost.
