Oblíbená prázdninová destinace ruší pasti na řidiče. Rychlostních kamer už se tady bát nemusíte

Pravidla pro používání rychlostních kamer se v EU liší podle jednotlivých zemí. V některých jsou například stále zcela nelegální, jinde jsou spojeny s řadou výjimek, ovšem někde je manipulace s nimi naopak bez jakýchkoliv omezení. To znamená, že nemusí být nijak označené, mohou být schované a mnohdy i úplně maskované sítí tak, aby si jich řidič na první pohled nevšiml. Podobná „nepravidla“ platila také v Itálii, kde se je však vláda pár dní nazpět rozhodla s okamžitou platností zrušit.

To v Itálii ještě donedávna mohly kamery bez jakéhokoliv ohlášení číhat schované třeba za stromy, pod sítí nebo i na palubní desce stojícího auta. Od 12. června už je tomu ale konec. Vláda totiž rozhodla o reformě zákona, která skryté rychlostní kamery s okamžitou platností zakázala. Obce tak už nemohou samostatně instalovat rychlostní kamery, kam se jim zlíbí. Informoval o tom server msn.com.

Cílem je vyhnout se „zrádným“ místům v oblastech bez skutečných kritických problémů, jejichž jediným posláním je vydělat peníze. Nejvýznamnější změna se však týká schvalování zařízení. Vyhláška vyžaduje, aby všechny aktivní rychlostní kamery byly pravidelně schvalovány. Pokud tomu tak nebude, musí být vypnuty a udělené pokuty mohou být následně zrušeny.

Dále byly zavedeny minimální vzdálenosti při instalaci rychlostních kamer. Ve městě musí být mezi dvěma kamerami vzdálenost minimálně půl kilometru, mimo zastavěné oblasti 75 metrů až jeden kilometr a na dálnici potom čtyři kilometry. Používání kamer je rovněž zakázáno v místech, kde je rychlostní limit náhle snížen o více než 20 km/h, například na staveništích. Mobilní radarové kamery pak musí být oznámeny dopravními značkami alespoň jeden kilometr předem.

Zemí, kde se naopak nic z výše zmíněného nemění, je Německo. Zde mohou být rychlostní kamery stále instalovány na skrytých nebo maskovaných místech, například za keři, popelnicemi nebo ve vozidlech. Hlášení nebo předpisy o dodržování odstupů také nejsou povinné. Řidiči proto musí s takovými opatřeními i nadále počítat, píše se na webu Merkur.de. Nejen samotní němečtí motoristé by si pak podobnou reformu, jakou přijali v Itálii, přáli, ovšem podle dostupných informací je zatím v nedohlednu.

V Česku není možné, aby si obec koupila kamery úsekového či okamžitého měření a schovala je pod zelenou síť, aby si jich projíždějící řidiči ideálně vůbec nevšimli. To stejné platí také pro policisty, ti nemohou vzít stacionární radar a číhat schovaní za stromem někde uprostřed pole. Jednoduše při používání těchto měřících zařízení je u nás zapotřebí dodržovat hromadu přísných pravidel. 

Podle informací přímo z policejního prezidia dochází k měření rychlosti zpravidla na místech, kde je statisticky dokázáno, že se tu stává velké množství dopravních nehod zaviněných právě překročením rychlosti. Dále také na místech, kde může být rychlými řidiči narušena bezpečnost chodců a dalších zranitelných účastníků provozu. To znamená nejčastěji v obcích mezi autobusovými zastávkami, u základní či mateřské školy nebo u volnočasového centra pro mládež.

To, kde kamery opravdu měří nebo kde číhají policisté s radary, navíc není mnohdy žádným tajemstvím. Jejich kompletní souhrn najdete například na portálu Hlavního města Prahy či na stránkách policie, obvykle když je v plánu nějaká větší akce. Na druhou stranu pravidla u nás nejsou natolik přísná, aby řidiče o rychlostních kamerách přímo informovalo dopravní značení.

I přesto si ale značek „Měření rychlosti“ a „Konec měření rychlosti“ na tuzemských silnicích všimnout můžete. Jde o pozůstatek z dob, kdy to u nás bylo ještě povinné, nicméně dnes už neplatí a často se v tomto úseku už žádné kamery ani nenachází. Nejvíce maskované jsou tedy v Česku radary v civilních policejních autech, ovšem i pro policisty platí výše zmíněná pravidla, kterými se zejména při výběru místa musí řídit.