Senzory tlaku v pneumatikách mají své mouchy. Existují případy, kdy hlásí falešný poplach

S rokem 2014 přišla v Evropě v nových autech malá revoluce. Povinně musejí být z výroby vybavena senzory tlaku v pneumatikách. Primárním cílem byla bezpečnost posádky, ovšem nezanedbatelný je i ekologický rozměr. Vůz se správným tlakem v pneumatikách totiž spaluje méně benzínu nebo nafty, než kdyby jezdil na podhuštěných.

Vypadalo to jako skvělý nápad, který řidičům ubere starosti s pravidelnými návštěvami čerpacích stanic, při kterých kontrolovali ručně tlaky v pneu. Jenže praxe je jiná. Nedávno se mě jeden známý ptal, jak je možné, že mu auto hlásí pokles ve všech pneumatikách, přestože po ověření zjistil, že tlaky byly stejné a podle předepsané hodnoty. I v tomto případě platí, že by člověk neměl slepě věřit technice, ale měl by používat rozum a znát fyzikální zákony. Stačí totiž třeba rychlý pokles teploty a senzory začnou hlásit poklesy.

Automatické systémy pro monitoring tlaku v pneumatikách mají svou oficiální zkratku TPMS (Tire Pressure Monitoring System). Automobilky využívají dva různé přístupy. První (přímý) měří tlak v každé pneumatice, druhý (nepřímý) využívá senzorů ABS a ESP. V obou případech se po zjištění poklesu řidič informaci dozví z palubního počítače nebo přes ikonu na palubní desce.

Pokud je auto vybaveno takzvaným přímým systémem, řidič vidí na palubce aktuální tlaky ve všech kolech. Jde o výrazně přesnější měření, se kterým ale bude mít majitel vozu vyšší provozní náklady. Součástí každého ventilku je totiž senzor „zapuštěný“ do kola. Napájen je z malé baterie, kterou většinou není možné vyměnit. Po vybití se tedy musí vyměnit celý chytrý ventilek. Což může znamenat tisícové náklady navíc. Tomuto tématu se budeme brzy věnovat na Autosalon.tv podrobněji. 

Tyto starosti se ale týkají majitelů vozů z druhé ruky, řekněme od pěti let stáří, protože baterie vydrží celkem dlouho. Systém v pravidelném intervalu vysílá na frekvenci 433 MHz do přijímače údaje o tlaku. Přijímač pak komunikuje s řídící jednotkou, která má na starosti zobrazení tlaku pro řidiče. Když tlak v některém kole poklesne, systém na problém upozorní a řidič ví, jaké konkrétní pneumatiky se týká.

K varování, jestli neuchází některé z kol, se používají také senzory ABS a ESP, které v autech moniturují otáčky všech kol. Když je některé z nich měkčí, otáčí se rychleji, protože se tím zmenší jeho obvod. Když to zjistí řídící jednotka, řidiče upozorní. Systém ale nezná hodnoty tlaku a není tak rychlý, jako elektronická čidla. Potřebuje k měření ujet i stovky metrů. Po výměně kola nebo jeho dohuštění ale musíte tento systém takzvaně „resetovat“, tedy uložit nové tlaky, což spoustě řidičů vadí.

A teď tedy k těm planým poplachům s poklesy tlaku. Jak upozorňuje i společnost Continental, k jejich změnám v pneumatice dochází přirozeně jak během jízdy, tak s ohledem na povětrnostní podmínky. Obecně platí, že teplotní rozdíl +/- o 10 °C změní tlak v pneumatice asi o 0,1 baru. Z tohoto důvodu je vhodné upravovat tlak v pneumatikách v závislosti na povětrnostních podmínkách. Pozor by si měli dávat hlavně řidiči s takzvanými celoročními pneumatikami, kteří kontrolují tlak pneumatik pouhým okem či „pokopáním“. Nenechte se mýlit dojmem toho, že pneumatika je dobře nahuštěná. Upravujte tlak jak při výrazném poklesu teplot, tak při výrazném oteplování. Tlak v pneumatikách kontrolujte vždy v době, kdy jsou pneumatiky studené. Se zahřátím se tlak uvnitř zvyšuje.

A jedna dobře míněná rada na závěr. Přestože máte automatické hlídání tlaku v pneumatikách, zajeďte alespoň jednou měsíčně k čerpačce a zkontrolujte tlak ručně. „Posichrujete“ tak techniku, která má vždy nějaké ty mušky.