Spalovací motory se za posledních dvacet let zásadně proměnily. Jejich konstruktéři v zájmu snížení emisí přešli na nižší objemy a přímý vstřik paliva. A kvůli zvýšení výkonu maloobjemových motorů využívají takzvané přeplňování neboli turba. S novou konstrukcí ale vznikl motorům zásadní nepřítel, který výrazně ovlivňuje jejich životnost – karbonové usazeniny. Ty mohou váš motor začít tiše ničit už po ujetí padesáti tisíc kilometrů.
Pokud se chystáte koupit ojeté auto, řekněme s nájezdem 100 tisíc kilometrů a víc, měli byste být maximálně ostražití. Zakarbonování totiž hrozí prakticky každému motoru vybavenému přímým vstřikem včetně většiny dieselů, které jsou vybaveny systémy Common Rail. Proto je velmi důležité znát historii auta, tedy především servisní péči, která mu byla věnována, a také jak se s autem jezdilo.
Nejhorší pro spalovací motor s přímým vstřikem jsou krátké jízdy za studena například do práce řekněme do dvaceti kilometrů. Ve studeném chodu má totiž mimo jiné zvýšené emise a přisává větší množství nečistot, které se usazují. Proto je důležité alespoň jednou týdně přímovstřikovému motoru trochu naložit a dostat ho při teplém chodu do vyšších otáček. Tím se dá ještě nepřipečený karbon spálit.
Pokud v bazaru narazíte na auto s nepřímým vstřikem a jeho technické parametry vám vyhovují, dejte mu přednost. Hlavně benzínové motory využívající nepřímý vstřik před ventil problémy s karbonovými usazeninami vůbec nemají. Palivo v nasávané směsi totiž ventil důsledně omývá, takže i u starších motorů jsou sací ventily krásně čisté.
Existují také motory, které kombinovaly přímý a nepřímý vstřik. (agregáty Volkswagen EA888 a Toyota se vstřikováním označeným D4S). Nepřímý vstřik u nich nejen čistil ventily, ale zároveň vylepšoval jejich chod.
Karbonové úsady vznikají z částeček oleje a zbytků paliva. Nejčastěji přilnou na sací ventily a v pokročilém stádiu také na povrch pístu, kde zhoršují hoření směsi a přispívají ke klepání. Karbonové úsady se v motoru tvoří díky kombinaci přímého vstřikování, systému vracení části spalin do sání a odvětrávání klikové skříně, které do sání vypustí i částečky oleje.
Existují aditiva do paliva, která se chlubí tím, že karbonové usazeniny rozloží chemicky. Problém je ale v tom, že u přímovstřikových motorů nepřijdou do kontaktu se sacími kanály a ventily. Pokud je agregát výrazně zakarbonovaný, musí se sání rozebrat a usazeniny zlikvidovat chemicky. Ty nejodolnější ale bude třeba odstranit mechanickou cestou, tedy kartáčkem.
Karbonové usazeniny se u některých agregátů mohou projevit už po ujetí méně něž padesáti tisíc kilometrů. Týká se to především motrrů s turbem, kde se nežádoucí proces tlačením většího množství vzduchu do sání ještě urychluje.
Nejistější obranou, jak celý proces výrazně zpomalit, je častější výměna oleje, než doporučuje výrobce. Starší znečistěný olej je totiž nejzásadnější příčinou úsad. Pokud máte motor svého auta rádi, zkraťte interval výměny na 10 – 15 tisíc kilometrů. Stojí to víc peněz, ale to se vám u přímovstřikových motorů vrátí, protože vám budou déle sloužit.
