Vždycky mě může vzít čert, když tu situaci zažívám. Nezáleží na tom, jestli je to rychlostní silnice se dvěma pruhy v každém směru nebo dálnice, protože se to vždy děje stejně. V průběžném pruhu jede vozidlo přibližně maximální povolenou rychlostí, zatímco se ho jiné snaží předjet, avšak za předpokladu, že při tom neporuší zákon. Často za to kritizujeme kamiony, ale mezi řidiči osobních aut se to děje každým dnem. Zdlouhavé předjíždění by přitom vyřešila jednoduchá úprava legislativy.
Maximální rychlost v Česku by se měla zvednout o 5 km/h na víceproudých komunikacích v každém předjížděcím pruhu. Také znáte tu situaci, kdy jedete v houfu aut jedoucích stejným tempem a víte, že kdyby řidič před vámi na malý okamžik zrychlil, dostali byste se ven do volného prostoru a mohli v klidu pokračovat v jízdě, aniž byste nějak extrémně porušili nejvyšší povolenou rychlost? V každodenním provozu se s takovými momenty setkávám téměř každým dnem.
Samozřejmě nikoho nenabádám k vystupování z vlastního komfortu a bezpečí, kvůli čemuž by měl jet rychleji než legálně může. Začínám si uvědomovat, že by se nad potenciálním řešením pro zvýšení plynulosti provozu na tuzemských pozemních komunikacích mohlo zamyslet samo ministerstvo dopravy i zákonodárci ve vládě. Udělali by mnohem lépe, než kdyby se dál vzájemně napadali, kdo z nich má více problémovou komunistickou minulost.
Uvažovali jste někdy o tom, jak skvěle by se na našich silnicích žilo, kdyby se uzákonila novela, s níž by se rychlostní limit v předjížděcích pruzích zvedl i o pouhých 5 km/h a konečně by dostaly svůj skutečný význam? V kombinaci s potenciální povinností jet v předjížděcím pruhu rychleji než tom průběžném by se po českých rychlostních silnicích a dálnicích cestovalo mnohem příjemněji.
A ne, netvrďte mi, že by najednou všechna osobní auta v pravém pruhu jela o tento rozdíl rychleji, protože ve vedlejším pruhu to jde. Není to pravda, protože většina řidičů nejezdí po dálnicích nijak závratnou rychlostí. Zpravidla šetří palivo a volí klidnější cestovní tempo. Když v neděli ráno vyjedu na svou nejbližší dálnici D4 a jedu „tachometrových“ 130 km/h, mám pocit, že letím. Absolutní většinu aut, s nimiž se zrovna potkám ve svém směru, předjíždím.
Na dálnicích se třemi pruhy by se pak mohla rychlost opět zvýšit. Umíte si představit českou dálnici, na níž by se mohlo jezdit 130 km/h v pravém pruhu, 135 km/h v prostředím pruhu a 140 km/h v levém pruhu? Takových úseků je u nás relativně málo, ale neděly by se na nich otravné momenty, kde jede „zeď“ tří aut vedle sebe stejnou rychlostí, aniž by se něco změnilo.
A vy v takové situaci zrovna spěcháte. Nemusíte být blázen, co jezdí a spěchá pro zábavu. Představte si, že vám zavolají ze školky, že vaší ratolesti není dobře a je vhodné ji urychleně odvézt domu. Nebo vás ráno zdrží prasklá hadice od pračky a vy zrovna musíte na pracovní pohovor do vysněného zaměstnání.
Spěchat nemusí znamenat jen nebezpečnou rychlost a kostrbatou jízdu „brzda-plyn“ ve snaze se protáhnout provozem. Prostě jen chcete jet plynule a využívat předjížděcí pruhy pro udržení tempa, ale musíte se vypořádat s řidiči, kteří prostě neumějí předjíždět a jezdí v levých pruzích, aniž by byli rychlejší než vozidla, jež se snaží předjet.
Opravdu věřím, že by navrhované zvýšení rychlosti v předjížděcích pruzích výrazně usnadnilo život na silnicích. Snad jen ve městech bych do „padesátky“ na více pruzích nesahal, protože v kombinaci s přechody pro chodce a dalšími riziky je každé zvýšení rychlosti zbytečným nebezpečím.
