Komentář: Nemám rád řidiče nakupující párky na benzinkách. Z rychlé zástavky je rázem velké zdržení

Dnešní realitu čerpacích stanic všichni dobře známe. Je všední den ráno, spěcháme do zaměstnání, ale ráno ještě musíme rychle natankovat a pokračovat dál. U stojanu je volno, takže samotné natankování nepředstavuje žádnou komplikaci, ale když jdeme na pokladnu zaplatit, rázem se celý plán zpožďuje i o několik minut. Před námi je totiž hned několik lidí, kteří zdržují zbytek světa tím, že si nezvládnou udělat snídani a kávu doma. Jediná pokladní pak má plné ruce práce.

Vy, kdo si rádi kupujete kávu a párky v rohlíku na čerpacích stanicích, předem mě omluvte. Bohužel nemám rád, když přijedu na menší benzinku, potřebuji rychle natankovat a tzv. „vypadnout“, abych se někam dostal včas, ale musím stát ve frontě za člověkem, který si nemůže vybrat mezi kečupem, hořčicí a majonézou. Provozovatelé čerpaček se sice snaží nabídnout maximum služeb, ale mnohdy na relativně malém prostoru.

Teď nemám na mysli velké benzinky na dálnicích, jejichž prodejny připomínají malou halu a v uličkách mezi regály můžete ztratit děcka. Kombinaci restaurací a prodeje pohonných hmot můžeme najít i na menších čerpacích stanicích, kde zpravidla na pokrytí obou služeb bývají nanejvýš dvě pokladny, z nichž jedna je vždy zavřená. Rázem se u nich sejde fronta spěchajících lidí, čekajících na jedince vpředu, než mu pokladní udělá kávu a vytouženou klobásu.

Samozřejmě lze argumentovat tím, že za tankování můžete zaplatit mobilní aplikací nebo pomocí QR kódu na sloupu vedle stojanu, ale kdo z vás si na to vzpomene? Zvyk je navíc takový, že většina řidičů chodí platit osobně k pokladně, protože když natankují, sednou do auta a odjíždějí, jsou na pochybách. Aniž by cokoliv provedli, stejně jim může hlodat v hlavě, že je viděl někdo z přihlížejících a okamžitě zavolá policii, protože si bude myslet, že ujíždí bez placení.

To jsou moje důvody, proč vždy chodím zaplatit k pokladně – v ruce mám účtenku a v hlavě klid. Jenže se opět vracím k tomu, že když jsem zvládl během několika málo minut natankovat a za další minutu až dvě bych mohl být pryč, opak je pravdou. Dlouhé minuty „jsem téměř na řadě“, ačkoli přede mnou nakupuje několik hladových dělníků. Chápu, že všichni máme právo svobodně jíst, ale bohužel to v některých případech může zdržovat jiné.

Jaké je tedy řešení? Netvrdím, že by benzinky neměly být i stánkem s občerstvením, ale vždy by na to měla být vyhrazená specifická pokladna i osoba obsluhy. Pokaždé, co musím čekat kvůli něčímu párku v rohlíku a latte macchiatu, pěním. Musím tvrdnout ve frontě za někým, kdo nespěchá a jediná pokladní nemá nic lepšího na práci, než aby se kleštěmi snažila sáhnout po správném párku, na jaký hladový zákazník ukazuje. A mezitím za ním stojí několik řidičů, kteří jen chtěli rychle natankovat a za pět minut být pryč.

A mimochodem, věřím, že v pekle je speciální místo pro řidiče, co před zdlouhavým nákupem svačiny ani neodjeli s autem od tankovacího stojanu a nechali ho tam stát...