Elektromobilitu v Česku zařízli poskytovatelé elektřiny. Některé jejich ceny jsou dražší než benzin

Evropská legislativa nutí výrobce k elektrifikaci svých modelových portfolií, a tak není divu, že elektromobily a plug-in hybridy přibývají i na našem trhu jako houby po dešti. Z poslední várky novinek, které buď na trhu jsou či se na něj chystají, jmenujme například Audi Q4 Sportback e-tron concept, BMW ix3 nebo Cupra el-Born. Podívat se na ně můžete ve vložené galerii pod tímto odstavcem. Přesto se zatím v Česku o hromadném rozšiřování elektromobility nedá mluvit. Na vině jsou i poskytovatelé elektřiny, kteří nasadili nesmyslné ceny na veřejných dobíjecích stanicích.

Dostatek zajímavých (a dostupných) vozů na trhu je samozřejmě nutnou podmínkou většího rozmachu elektromobility, nicméně ruku v ruce s ním musí jít i obchodní modely dobíjení těchto vozů od prodejců elektrické energie. V tomto směru to ale zatím docela drhne, zejména při pohledu na veřejnou dobíjecí síť. Ze silné trojky hráčů na trhu (ČEZ, PRE a E.ON ) zvolil každý odlišný způsob "kasírování" zákazníků a najít nějaké rozumné optimum není vůbec jednoduché.

ČEZ
Jde cestou měsíčních tarifů podobně jako u mobilních operátorů. Nejvyšší tarif TAXI stojí měsíčně nemalých 1750 Kč, jedna kWh stojí 3,5 Kč a v tarifu máte zahrnuto 500 kWh. Což mimochodem není žádná kWh zdarma protože 3,5 * 500 = 1750 Kč (stejně to má ČEZ i u dalších tarifů). Tarif Obchodní cestující sice stojí 550 Kč, ale jedna kWh přijde na 4,5 Kč a v tarifu jich je zahrnuto 122. Víkendový řidič může platit měsíčně 200 Kč, ale za kWh pak zaplatí 5,5 Kč a v tarifu jich je 36. ČEZ myslí i na ty, kteří měsíčně paušál platit nechtějí, ale kdovíjak vstřícný k nim není - za jednu kWh totiž zaplatí 7,5 Kč.

"Výrazně příznivější sazby máme při dobíjení z domácí sítě, ke kterému chceme majitele elektromobilů motivovat. Vyšší ceny u veřejných dobíječek máme proto, že většina tarifů stejně nezaplatí ani náklady na jejich údržbu," vysvětluje manažer ČEZ pro čisté energie Tomáš Chmelík.

Obchodní politice měsíčních tarifů lze z pohledu ČEZ rozumět, pro motoristy už to ale zase takové terno není - platíte každý měsíc, ať už jezdíte, či jste třeba na dovolené nebo v daném měsíci nemáte takový nájezd, jaký jste předpokládali. Výší pravidelné měsíční platby si vlastně jen kupujete levnější sazbu za kWh.

E.ON
Obchodní model E.ONu je odlišný. Po registraci do služby E.ON Drive dostanete zdarma čip a neplatíte žádný měsíční poplatek ani sazbu za minuty strávené u nabíječky. Díky čipu pak u dobíječek E.ONu nabíjíte levněji, než neregistrovaní uživatelé. U AC stojanu je cena 3 Kč/kWh, u DC 6 Kč/kWh a u ultrarychlé nabíječky UFC 175 kW, kterých je v ČR jen pár, zaplatíte 9 Kč/kWh. Některé dobíječky E.ONu u obchodních center poskytují i nadále "šťávu" zdarma.

PRE
Zde je nabídka nejjednodušší a také poměrně smysluplná. Zákazník platí kvartální poplatek za čip pouhých 36,30 Kč (vč. DPH) a za každou odebranou kWh pak zaplatí 3,03 Kč. Pokud doba dobíjení překročí 120 minut, platí se ještě 0,24 Kč za každou další minutu. Podobně chce motoristy, kteří zbytečně blokují dobíjecí stanice, penalizovat i ČEZ.

Pokud se nechcete vázat k jednomu dodavateli energie, přijde vás jízda elektromobilem hodně draho. U dobíječek ČEZu zaplatí neregistrovaný zákazník 9,5 Kč za kWh, u E.ONu pak 9 Kč za AC nabíjení, 11 Kč za DC nabíjení a 13 Kč/kWh za ultrarychlou nabíječku. Neregistrovaní uživatelé sáhnou hluboko do kapsy i u PRE, kde cena za tuto možnost začíná na 60 Kč/hod a liší se podle konkrétní nabíječky.

Uživatel elektromobilu rodinné velikosti s průměrnou spotřebou 15 kWh/100 km při ceně 10 Kč za 1 kW zaplatí za "palivo" 1,50 korun na kilometr. Moderní benzinové turbomotory u nových rodinných aut se spokojí s pěti litry benzinu na 100 km, což při současných cenách beninu u pump kolem 27 korun za litr dělá 1,35 Kč/km. Provoz dieselových aut je ještě levnější, o CNG a LPG nemluvě.

Je jasné, že většina majitelů elektromobilu se k některému z poskytovatelů sítě dobíjecích stanic z ekonomických důvodů zaregistruje, ale v tom případě se samozřejmě zase omezuje počet míst, kde lze elektromobilu dodat šťávu. V případě nouze lze samozřejmě zastavit i u konkurence, ale to skutečně nedává ekonomický smysl.

Naprostým ideálem by tedy byl čip, který by fungoval napříč všemi dobíjecími stanicemi, podobně třeba jako karta CCS a zajišťoval elektromobilistům rozumné ceny za kWh. To však ale vzhledem k povaze našeho trhu nelze v dohledné době očekávat, jakkoliv právě toto musí být do budoucna cesta, jak elektromobilitu otevřít širšímu spektru motoristů, pro něž by dávala elektřina namísto nafty či benzinu ekonomický smysl.

U Berouna mají majitelé elektromobilů možnost dobíjet i u rychlodobíječek sítě IONITY, která je výsledkem spolupráce několika automobilových značek. Jenže úplně narváno u jejích stojanů asi nebude - neregistrovaný uživatel zde totiž za jednu odebranou kWh zaplatí skoro až neuvěřitelných 21 Kč a jedinou cestou k úspoře je být zákazníkem spřátelených automobilek BMW, Daimler, Ford, Volkswagen Group, Hyundai či Kia a mít díky nim v peněžence odpovídající kartu, díky níž se ceny za kWh dostanou na akceptovatelnější úroveň. Nabídka se liší i podle výrobce, ale podle dostupných informací se cena za kWh pohybuje kolem 8 Kč. Ani to tedy není žádná láce.

Ekonomicky nejrozumnější alternativou tak zůstává domácí nabíjení, které ale majitele elektromobilu omezuje na jízdy "kolem komína". Kromě toho není nejrychlejší ani při použití wallboxu a v neposlední řadě vystává třeba i problém s dobíjením služebního elektromobilu z domácí sítě a "za svý". Nikomu se nejspíš nebude chtít protáčet domácí elektroměr ve prospěch zaměstnavatele.