Škoda 1000 MBX slaví 60 let: Stylovější embéčko mělo létající střechu a dnes je sběratelskou raritou

Kultovní Škoda 1000 MB je historicky jedním z nejdůležitějších modelů značky. V roce 1964 se stala první sériově vyráběnou škodovkou s typickou koncepcí „vše vzadu“, tedy s motorem uloženým vzadu v kombinaci s pohonem zadních kol, i prvním modelem značky se samonosnou karoserií. Zároveň se „embéčko“ stalo základem pro vznik jednoho z nejkrásnějších československých aut, letos oslavujícího 60. výročí od svého vzniku. Připomeňte si Škodu 1000 MBX, s níž automobilka počítala od začátku, ale nejprve pro ni musela vytvořit prostor.

Škoda 1000 MB byla v historii automobilky natolik zásadní, že kvůli tomuto modelu vybudovala úplně novou výrobní halu s výrazně pokročilejšími technologiemi. Jednou z důležitých inovací „embéčka“ totiž bylo i použití metody tlakového lití hliníku pro čistší, přesnější a levnější výrobu bloku motoru, než co umožňoval do tehdejších dnů používaný zastaralý postup s gravitačně litým litinovým blokem.

S novým hliníkovým motorem automobilka dosáhla čtvrtinové hmotnosti jeho bloku válců ve srovnání s předchozími litinovými konstrukcemi, za což se v Československu po dlouhých přesvědčováních zasloužili technologové Jindřich Valecký a Ivan Smutný. Šlo o technologii vynalezenou v roce 1922 českým inženýrem Josefem Polákem, s níž bylo možné zrychlit výrobu motorů. Jenže kvůli novým technologiím startovala výroba modelu velmi pomalu a továrnu zdržovala i nutnost proškolení a zacvičení zaměstnanců, kterých bylo méně, než kolik Škodovka potřebovala.

Pro první rok produkce 1964 si Škoda nastavila cíl vyrobit až 25 tisíc aut, ale z důvodu těchto komplikací jich vzniklo pouze něco málo přes 18 tisíc. Přibližně 13 tisíc z těchto vozů skončilo na domácím trhu v Československu, kde byl vůz dostupný výhradně skrze Mototechnu se státem stanovenou maloobchodní cenou od 44 tisíc korun. V následujících letech však musela továrna dávat většinu vozů na export, protože jen díky tomu zvládla zahraničním dodavatelům splácet jejich výrobní technologie.

Postupně se objem výroby navyšoval a jen během roku 1966 vystoupal z lednových 260 na prosincových 320 aut denně. Automobilka tou dobou věděla, že kromě standardního čtyřdveřového sedanu může začít i s výrobou druhé výrazně elegantnější karosářské varianty, kterou byl dvoudveřový tudor s modelovým označením MBX. Ten byl vyvíjen spolu s čtyřdveřovými tisícovkami, ale na svět se dostal až později.

Škoda 1000 MBX debutovala v březnu 1966 na mezinárodním autosalonu v Ženevě a začala se vyrábět v říjnu stejného roku. I když se o tomto modelu často mluví jako o „kupé“, ve skutečnosti byl spíše dvoudveřovým sedanem, protože si zachoval původní koncepci karoserie a největší novinkou byl jeden pár dlouhých dveří namísto čtyř dveří výchozího standardního vozu. Stále se jednalo o prostorný pětimístný automobil.

Historii dvoudveřového MBX můžeme vystopovat až do roku 1960, kdy v továrně vznikly dva prototypy s interním označením Škoda 990 Tudor. Ty se vyznačovaly speciální karoserií s velkým negativním sklonem zadních sloupků, navazujících na panoramatické sklo, i dvojicí dveří s bezrámovými okny, které produkční novinka převzala do sériové výroby. Stahovatelná byla nejen okna ve dveřích, ale také skla vedle zadní lavice. Díky absenci klasického B-sloupku navíc řidiči ocenili lepší výhled do stran.

Opticky vznikal dojem, že dvoudveřový sedan postrádá střední sloupky, ale ty ve skutečnosti končily v polovině karoserie pod spodní linií zasklení vozu a jejich úzká horní část se stahovala společně se zadními okny. V takových momentech si cestující mohli užívat opravdu výjimečný výhled z vozu i neobyčejný pocit vzdušnosti v prostorném interiéru. Nezvyklá konstrukce však měla i negativní dopad, protože dvoudveřové vozy trpěly mnohem nižší tuhostí karoserie ve srovnání s čtyřdveřovým „embéčkem“.

Základní Škoda 1000 MBX se vyráběla se zážehovým čtyřválcem se zdvihovým objemem 988 cm³, nejvyšším výkonem 38 kW (52 k) a maximální rychlostí 127 km/h. Standardem byla dvojice karburátorů Jikov a pouze u několika desítek kusů byl použit jednokarburátorový motor. V listopadu 1967 byla uvedena silnější verze 1100 MBX De Luxe s motorem o objemu 1107 cm³. Výkon se sice nezměnil, ale hlavním přínosem byl pružnější záběr, protože točivý moment vzrostl ze 75,5 na 81,4 Nm.

Legendární MBX se poté vyrábělo až do roku 1969 a ve srovnání s velkosériovým modelem 1000 MB, vyrobeným v počtu 443 156 kusů, bylo exkluzivní raritou. Původní verze 1000 MBX se vyráběla do počátku roku 1968 a vznikla v počtu 1403 exemplářů. Výkonnější specifikace 1100 MBX De Luxe na ni navázala s dalšími 1114 kusy, takže během přibližně tří let produkce vzniklo pouze 2517 vozů.

Škody 1000 MBX a 1100 MBX De Luxe se totiž vyráběly v řádu jen několika málo kusů denně, takže na československých silnicích nebyly běžnými auty. Při zahájení prodeje v lednu 1967 vstoupila dvoudveřová tisícovka na tuzemský trh s cenou 50 600 korun. Do dnešních dnů se ale moc kusů nedochovalo, protože se hovoří jen o několika desítkách zbývajících aut.

Dnes díky tomu tento vůz patří k velmi vyhledávaným a ceněným veteránům s výrazným růstem hodnoty. Na dvoudveřovou koncepci zanedlouho po skončení výroby modelů MBX navázalo slavné kupé Škoda 110 R a později i Škody Garde a Rapid.