Prohlédněte si katalog z prvního roku prodeje Škody 1000 MB. Slibuje vysokou spolehlivost

Československá Škodovka v roce 1964 vstoupila do úplně nové éry. Škoda 1000 MB se stala prvním sériově vyráběným modelem značky se samonosnou karoserií a zároveň byla i první v řadě s už tenkrát zastarávající technickou koncepcí „vše vzadu“ – s motorem až za kabinou a pohonem zadních kol. Kvůli vysoké poruchovosti prvních ročníků se však novým škodovkám záhy začalo přezdívat „tisíc malých bolestí“ nebo také „DoDo“ neboli „Dodělej Doma“.

Legendární „tisícovka“ byla pro Škodovku zásadní, takže když jsme při našem pravidelném pátrání po historických brožurách narazili na tu vůbec původní z roku 1964, prostě jsme vám ji museli ukázat. Je to autentická ukázka toho, jak mladoboleslavská automobilka tuhle novinku v polovině šedesátých let „komunikovala“ a Mototechna prezentovala zákazníkům. Už teď připomínáme, že v letech 1964 až 1969 se vyrobilo 443 639 vozů, včetně výkonnější varianty 1100 MB.

První oficiální katalog pro Škodu 1000 MB uvádí, že novinka splňovala nároky tehdejších řidičů na rychlost a akceleraci, spolehlivost, bezpečnost, pohodlí i hospodárnost. Během šesti desetiletí se však svět i technické požadavky na tohle všechno výrazně změnily a není překvapením, že už to působí trochu úsměvně. Brožura to navíc vysvětluje a přidává k tomu detailní informace.

Tisícovka uměla vyvinout maximální rychlost 125 kilometrů v hodině a na osmdesátku se rozjela za 14 sekund, ale mnohem zajímavější nám připadá zmínka o testování při vývoji. Automobilka do něj údajně nasadila 50 zkušebních vozů, s nimiž testovací řidiči ujeli přes tři miliony kilometrů na silnicích, v terénu i nezvyklých klimatických podmínkách, aby byla zajištěna vysoká spolehlivost. Bohužel ale, už slavná přezdívka dává najevo, že ne na vše se dá připravit. Každý nový model zkrátka trápí porodní bolesti.

Jak testování vypadalo doopravdy? V letech 1959 až 1960 se „embéčka“ s interním označením typ 990 a pracovním pojmenováním Favorit vydala do celé Evropy i Asie, aby jezdila po dálnicích v NDR i přežívala v sibiřských mrazech nebo extrémních vedrech ázerbájdžánských pouští. Musela si umět poradit i s velkými stoupáními a v laboratořích automobilky tehdy docházelo k testování jednotlivých komponent s přispěním automatizace. Na speciálních stolicích se zkoušelo spouštění i zhasínání motoru nebo životnost pantů při otevírání a zavírání dveří.

Dobová brožura z roku 1964 je zároveň zajímavá tím, že se nesnaží budoucím majitelům namazat med kolem pusy, tedy kromě sebevědomého zdůraznění vysoké spolehlivosti, ale předkládá technická fakta. V katalogu se automobilka věnuje hlavně technickým věcem, jako byla už zmíněná nová koncepce pohonu „vše vzadu“ nebo nový motor, nové nezávislé zavěšení kol s kapalinovými tlumiči a vinutými pružinami nebo moderní samonosná karoserie. S modelem 1000 MB se Škodovka konečně odpoutala od zastaralého technického základu s páteřovým podvozkovým rámem.

Připomíná také, že kvůli 1000 MB vznikla nová tovární hala, kde čtyřdveřová karoserie vznikala ze 665 výlisků spojených 6900 bodovými svary. Výrobní inovací bylo i tlakové lití bloku motoru a pláště čtyřstupňového manuálu podle patentu českého inženýra Josefa Poláka z roku 1922. To přispělo ke zkrácení doby výroby, snížení energetické náročnosti i zlepšení hygienických podmínek na pracovištích. V československém automobilovém průmyslu to byly obrovské pokroky, jaké do té doby neměly obdoby.

I když se Škoda 1000 MB v šedesátých letech stala populárním autem na českých silnicích a řidiči s ní jezdili i v následujících dekádách, k Čechoslovákům se ve skutečnosti dostala jen přibližně třetina z celkové produkce. Například v roce 1965 připadalo 70 procent ze všech vyrobených aut na export a „embéčka“ se vyvážela do šestačtyřiceti zemí po celém světě.

Už při tvorbě prvního katalogu v roce 1964 přitom bylo zřejmé, že vývoj modelu bude postupně pokračovat, a proto je u technických údajů poznámka, že výrobce trvale sledoval vývoj automobilové techniky a vyhrazuje si právo na změnu. Technická data jsou navíc rozsáhlá a uvádějí i informace, které se v dnešních brožurách už moc často neobjevují – třeba výkon spouštěče 0,8 koně.

Základní výbava Škody 1000 MB pak zahrnovala topení, lůžkovou úpravu, čtyřrychlostní převodovku, čtyři loketní opěrky, tři popelníky, stěrač s dvěma raménky, dvě clony proti slunci, ostřikovač čelního skla, dva věšáky, dvě vnitřní lampy, světelnou houkačku, zámek řízení a další drobnosti.

A kolik legendární „embéčko“ stálo, když přijelo na československý trh? Škoda 1000 MB se představila novinářům 21. března 1964, sériová produkce odstartovala už v dubnu a Mototechna tenkrát novinku prodávala za 44 tisíc korun československých.