Retro: Hranatá Karosa 700 zasmradila české vesnice a města. Přežila dlouhé roky i v kapitalismu

Už to tak v životě bývá, že věcí, kterých je nadbytek a jsou všudypřítomné, si člověk začne všímat, až když nezadržitelně mizí z povrchu zemského. Ano, do naší retro rubriky už právem patří také někdejší (a ještě vcelku nedávný) „plevel“ českých a slovenských silnic, autobus Karosa řady 700. V konkurenci nově příchozích západních autokarů vysmívaný a zavrhovaný, leč doslova do roztrhání těla sloužící hranatý nezmar se ve své původní podobě vyráběl dlouhých 16 let. A vydržel mnohem déle.

Snad každá generace narozená v československých časech má s dětstvím spojenou vzpomínku na masové školní zájezdy, nebo jen prosté cesty k babičce na venkov. Když se zrovna nejelo vlakem, posloužil dobře autobus - samo sebou, že domácí výroby. Jestliže lidé narození těsně po druhé velké válce trávili své cesty v elegantní Škodě 706 RTO nebo v "eškách" 11, generace X, tedy občané narození v letech 1965-1985 měli za svůj pojízdný domov především Karosu typu 700.

A že se toho v autobusech zažilo. Pokud zrovna vpředu neseděl někdo z kantorů, obvykle "dvojku" na pravé straně vedle řidiče zahřívali obdivovatelé řidičského umění šoférů z ČSAD, případně slabší jedinci, jejichž cesta houpavým dopravním prostředkem se nikdy neobešla bez medikamentu jménem kinedryl.

Prostřední část autobusu obsadili řadoví studenti, elita ovšem zásadně okupovala zadní "pětku" a přilehlá sedadla. Na tomto jinak dosti hlučném (protože přímo na motoru), ale příhodném (protože daleko od dozoru) místě docházelo k různým nepřístojnostem od kradmých polibků se svolnými spolužačkami, přes mastění karet o desetníky po konzumaci lihovin a listování slepenými stránkami tatínkových časopisů pro dospělé.

Někdejší cestující z karos mají také v čichových receptorech do smrti vyraženou směsici pachu nafty, nasmrádlé vlhkosti okenních těsnění a odleželých řízků. Ještě jeden vjem je nezapomenutelný - a sice typický frenetický hukot zadní nápravy Rába (tzv. velké Ráby), která byla charakteristické pro ranné Karosy řady 700, stejně jako pro její předchůdce Š 11 nebo maďarské ikarusy.

Od výroby prvních funkčních prototypů, které se svým vzhledem prakticky shodovaly s pozdějšími sériovými vozy, uplynulo dlouhých osm let. Ještě v červnu roku 1981 bylo na vysokomýtské lince sestaveno posledních 14 autobusů ŠM 11, během celozávodní dovolené však museli zaměstnanci podniku povinně-dobrovolně linku rozebrat a osadit novými výrobními přípravky, takže do konce roku mohlo vzniknout prvních pár desítek kusů linkové Karosy C 734.

Té už ale předcházela řada prototypů, které byly zkoušeny v běžném provozu u podniků ČSAD. Mezi zaznamenáníhodné patří určitě dva kusy LC 3 a LC 4 určené pro provoz na zbrusu nové dálnici D1 mezi Prahou a Brnem. Zajímavé na nich kromě šatny v zadní části vozu bylo použití výkonného experimentálního turbomotoru Liaz s výkonem až 200 kW a francouzských pneumatik Michelin, díky kterým mohl nový autobus bez problémů dosahovat cestovní rychlosti 110 km/h.

Základním sériovým typem byl linkový (tedy modrý) dvoudveřový typ C 734. Stejně jako dálkové modifikace LC 735 (žluté se zadními nouzovými dveřmi, vysokými polohovatelnými sedadly a síťkami na zavazadla nad hlavami) a LC 736 (různobarevné s "ušima" sání vzduchu v zadní části střechy, se zadními nouzovými dveřmi, vysokými polohovatelnými sedadly a individuálním větráním a bodovými světly nad hlavami cestujících), byl zprvu vybaven nepřeplňovaným, plochým šestiválcovým motorem Liaz ML 635 o objemu 11,9 litru o výkonu 148,5 kW a pětistupňovou převodovkou Praga.

Stejný agregát a užívaly i městské autobusy B 731 a 732 s tím, že B 731 měl automatickou převodovku Praga a 732 manuální, avšak s kratším převodem v rozvodovce a tedy nižší maximální rychlostí.