Holky z týmu Duckar mají nová auta. To doprovodné je stejné retro jako závodní Kachna

Báru Holickou a Lucku Engovou zná snad celé Česko. Společně s jejich Kachnou (Citroën 2CV) se jim podařilo úspěšně dokončit legendární závod Dakar v kategorii Classic. A protože se blíží další sezona, potkali jsme se s týmem Duckar na jejich tiskové konferenci. Kromě zajímavých zážitků z příprav jsme si prohlédli nové závodní vozidlo, které dostalo několik vylepšení a také došlo na pořízení doprovodného vozidla.

Letošní závod bude trochu výjimečný tím, že holky pojedou týmově solo. Bylo proto nutné najít vhodné doprovodné vozidlo, do kterého se naskládá vybavení a kromě Tomáše Nerudy ještě další dva mechanici. Volba padla na Citroën Jumper. Bára chtěla, aby byl stejně stylový a retro jako jejich závodní vůz. Tím, kdo mohl její přání splnit, byla italská firma Caselani, která vyrábí retro kity na současná užitková vozidla. Pro kit si do Itálie dojela sama, bylo však nutné najít někoho, kdo ho na auto namontuje. Nakonec se toho ujalo Brnocar společně se společností Techsport. My jsme tak vyzpovídali jejich zástupce Petra Obermanna.

Bára přivezla karosářský kit do Česka, kolik měl celkem dílů?
Velkých dílů přišlo zhruba 12, ale s těmi detaily to dělá dohromady 20 dílů, plus jsou vyměněné světlomety, takže z původní auta tam zbylo velmi málo. Celou masku jsme odstrojili, originální světla jsme nahradili retro designem a taky se celé auto přelakovalo touhle béžovou retro barvou, kterou si holky vybraly.

Říkal jste, že jste na lepení použili lepidlo na sklo, proč jste se tak rozhodli?
No, z Itálie už přišlo dvousložkové speciální lepidlo, ale protože jsme si chtěli být skutečně jistí, že to bude držet jako přibité, použili jsme ještě to černé lepidlo na sklo, které udrží prakticky cokoli. Máme s ním zkušenosti z jiných přestaveb (pozn.redakce: společnost Techsport dělá přestavby různých aut jako jsou hasičská, záchranky a další). Takže ty díly drží na mnohem více místech, než to měli Italové původně naplánované.

Jak to celé probíhalo?
Auto se jednoduše celé odstrojilo, sundali jsme dveře a následovala úprava povrchu, to znamená zdrsnit ho, aby na něm dobře drželo lepidlo. Čumák byl trochu složitější, protože ten jsme odstrojili úplně. Některé díly přišly z výroby hrbaté, takže jsme je museli ještě dobrousit a dolaminovat. Prostě chtěli jsme to mít dokonalé a především kvalitně udělané, vzhledem k tomu, že auto bude jezdit po poušti, tak aby nás ve světě nepomluvili. Takže doufám, že jim to z toho auta neopadá, to by byl trochu trapas, ale za nás jsme provedli 110% práci.

Jak dlouho celá přestavba trvala?
Termín zhotovení byl docela šibeniční, takže jsme se autu věnovali prakticky nonstop, a to 25 dní. Pracovalo se i celé víkendy, někdy kluci zůstávali na dílně do rána. Byla to fakt makačka, protože ty panely, které se na auto nalepí, tak musí tvrdnout i osm hodin a mezitím jsou přitlačené. Řešili jsme a vyrobili si přítlaky, které zajistí potřebný tlak na panely, aby nejen lepidlo, ale celý panel ideálně zaschnul.

Premiéru máte tedy za sebou, jsou ambice spolupracovat s italskou firmou do budoucna?
Je to tak, tohle je vlastně první auto, co se dělalo u nás. Jde tedy o Citroën Jumper Type H. Firma Caselani má v portfoliu tři velikosti kitů, navíc také nabízí různé verze jako je třeba tento Type H nebo verzi rychlého občerstvení, těch možností je tam několik. Jinak my jsme se s Bárou domluvili, že společně vyrazíme do Itálie a zkusíme domluvit podmínky spolupráce s Caselani, abychom to mohli v Česku montovat. Náš ředitel se rozhodl, že rovnou dvě auta uděláme na showroom, aby lidé viděli, jak to ve skutečnosti vypadá a mohli se rozhodnout. Takže pokud bude zájem, my jsme připravení.

Jak se připravujete na nadcházející závod? Jak vypadá vaše denní rutina?
Bára: Je to takové náročnější, protože máme normální běžnou práci, nejsme profesionálky. Takže já po práci jedu odpoledne do dílny, někdy tam mám další práci nebo odpoledne, než zapadne sluníčko, se jede testovat auto. Pak se přijede do dílny dá se to na hever a zjistí se ta slabá místa, která se případně opraví. A to je někdy už sedmá večer, a to já ještě někde lítám a zařizuju věci kolem. Chtěla bych víc cvičit a trénovat, ale na to teď vůbec nemám čas. Takže řekněme, že moje současné dny jsou takový celoroční Dakar.

Lucka: Já jsem z Liberce, takže nemám možnost jezdit každý den do dílny a testovat jako Bára, což vlastně ani nevadí. Spíš si potřebuju doma opakovat různé symboly a zkratky, které se mi objevují v itineráři, podle kterého jedeme a já naviguji. Je to taková dakarská abeceda, je jich asi 150 a ty zkratky jsou většinou ve francouzštině. Takže mně jako nemluvící francouzsky připadají často nesmyslné. Každopádně se je prostě bifluju na dřeň. A taky se připravuju fyzicky, mám na to přeci jen víc času než Bára.

Bára: Takže až dojde na odhazování písku nebo tlačení, bude Lucka přebornice. Ale já jí samozřejmě budu pomáhat.

Co je základní výbavou vaší posádky?
Lucka: My jsme celý den v autě a někdy i přes noc. Takže s sebou musíme mít „safety kit“, což je pětilitrovka vody, zimní oblečení, stan, jídlo na 24 hodin, ale toho se nedotýkáme, pokud není potřeba. Jinak teda sváča na celý den a pití. Důležité jsou také brýle a v druhé polovině závodu jde už o bělost, takže jsme žvejkaly bonbony, pily energeťáky, a podobně.

Bára: Já mám věčně rýmu, takže kapesníky, ideálně ty vlhčený. Bez balzámu na pusu taky nikam nejezdim, jo a taky nás dost zachraňovalo sušené maso. Ale musíme všeho pomálu, protože toho prostoru v autě moc není. Navíc s sebou vozíme náhradní díly, takže si vezeme ty nejdůležitější. Tomáš nás vždy vybaví tím, co se může pokazit a výhoda je, že si to umíme případně samy opravit.

Co byste vylepšily do dalšího Dakaru?
Bára: Vylepšilo se teda celý auto, to dost pomůže. Doufám, že nás bude čekat méně přehazování písku, protože tentokrát budeme mít čtyřkolku, ale trénovat fyzicky na to budeme i tak... pro jistotu. Každopádně po zkušenostech z prvního závodu jsme zjistily, že jsme si vzaly všeho moc, takže budeme ubírat. Navíc máme menší doprovodné vozidlo, jedem vlastně v pěti lidech, takže se tam musí nacpat tři mechanici a my dvě. Jinak si myslím, že máme skvělý tým, skvělý kluky mechaniky. Takže doufám, že bude stát štěstí na naší straně a uvidíme, co nás potká.