Prvním čínským autem v Česku byla laciná kopie BMW X5. Stála 777 tisíc korun a jezdila tragicky

Čínská auta se v Česku derou na seznam nejprodávanějších aut a jednoho ze zatím největších úspěchů nedávno dosáhlo populární SUV Jaecoo 7, když se letos v květnu stalo desátým nejžádanějším autem u nás. V posledních měsících se na tuzemském trhu nějaký ten čínský model představuje téměř každou chvíli, avšak ještě před dvaceti lety se to zdálo nereálné, protože od uvedení vůbec prvního čínského vozu v Česku zatím neuběhly ani dvě dekády.

Úplně první čínské auto se podle dobových zpráv z médií začalo na našem trhu prodávat už na podzim roku 2008 a bylo kolem něj velmi rušno, avšak ne kvůli velkému návalu zákazníků. Když se v Česku oficiálně uváděl vůz Shuanghuan CEO, v Číně nabízený s modelovým označením SCEO, všichni si okamžitě všimli až nápadné podobnosti s první generací BMW X5, které místní konstruktéři přišili tvář připomínající Toyotu Land Cruiser Prado.

Byla to typická Čína se vším všudy. V exteriéru novinky bylo jen minimum originálních nápadů a na čínském trhu se tenhle off-road začal prodávat už v roce 2005. BMW si to samozřejmě nenechalo líbit a už v roce 2008 se mu v Německu povedlo uspět v soudním sporu, který mnichovskému dovozci China Automobile nařídil zničit veškeré zásoby těchto vozů se slovy, že za každý další prodaný kus by mohl dostat pokutu až šest milionů korun.

BMW do soudního sporu dokonce zapojilo i německou kancléřku Angelu Merkelovou, aby společně prosazovali, že výroba nekvalitních napodobenin BMW X5 v Číně může nepřímo ovlivňovat německý pracovní trh. Se žalobou to BMW zkusilo také v Itálii, avšak tam se soudy otočily proti automobilce a celý případ smetly ze stolu s vyjádřením, že Shuanghuan CEO není kopií jejich už tehdy úspěšného modelu.

Vraťme se však do Česka. V našich končinách se SUV Shuanghuan CEO začalo prodávat se základní cenou 777 tisíc korun. BMW X5 se tehdy vyrábělo už ve druhé generaci, která startovala s oficiální cenovkou kolem 1,5 milionu a z původního předchůdce stále mohla být ojetina za vyšší stovky tisíc korun, zejména z posledních vyrobených kusů. Jenže na ty čínská kopie technologicky nedosahovala. Zatímco v BMW už byla rozsáhlá elektronika, Shuanghuan byl zastaralým autem.

Srdcem velkého SUV byl atmosférický 2,4litrový zážehový čtyřválec 4G63 od Mitsubishi s výkonem 92 kW (125 k), s nímž se skutečná průměrná spotřeba paliva pohybovala od 10 do 13 litrů na 100 kilometrů a samozřejmě byla závislá na stylu jízdy. Ani dynamikou se nejednalo o kdovíjaké svezení, protože s pohotovostní hmotností přibližně 1800 kilogramů byl Shuanghuan CEO hodně těžkopádným autem.

Snad nejlepším prostředím pro Shuanghuan CEO byly nezpevněné cesty a terén. Technickým základem vozu nebyla moderní samonosná konstrukce, ale klasický robustní podvozkový rám, v němž byl spolu s motorem usazen také přiřaditelný pohon všech kol. V základním režimu vůz poháněla výhradně zadní kola, a jakmile řidič potřeboval čtyřkolku, musel ji nejprve připojit.

V Evropě se přitom čínské SUV prodávalo se standardní dvouletou zárukou a náhradní díly byly dostupné do 48 hodin z meziskladu v Holandsku. Z několika málo zkušeností na českém internetu se však můžeme dočíst, že si hrstka majitelů řešila malé technické problémy svépomocí, experimentováním podobně jako za socialismu, než aby čekali na dodání potřebných komponentů ze zahraničí. Potřebovali k tomu totiž spolupráci německého dovozce, který měl plno práce se soudním sporem.

A jakou výbavu zákazníci za své peníze dostali? U nás se Shuanghuan CEO prodával v jediné konfiguraci zahrnující například standardní protiblokovací systém brzd ABS, kožená sedadla, digitální klimatizaci, dva airbagy nebo parkovací senzory. Na seznamu příplatkové výbavy se pak objevila pouze klimatizace, střešní okno, elektricky nastavitelné sedadlo řidiče a 18“ kola z lehkých hliníkových slitin.

Čínská značka Shuanghuan vstupovala na český trh s velkým očekáváním a společnost Martin Motors, filiálka stejnojmenného italského dovozce čínských aut, uváděla, že už brzy dorazí i další modely. Ve výrazně silnější a populárnější konkurenci ověřených evropských nebo třeba japonských značek však neměla šanci uspět. Shuanghuan CEO tak rychle skončil v dějinách zapomnění. Řidiči se tehdy obávali i pochybné „bezpečnosti“ vozů, na níž už dříve upozornil nekvalitní sedan Brilliance BS6.