Poklady českých stodol a garáží: Zastava 1100 alias jugoslávský Fiat 128 přežila i bombardování NATO

Po kratší odmlce se vracíme se seriálem o známých i méně známých automobilových legendách, které brázdily naše silnice v dobách minulých. Kdo má aspoň mlhavé tušení o moderních dějinách, ví, že v někdejší Jugoslávii vypadal socialismus trochu jinak, lépe. Kromě jistých forem tržní ekonomiky a možnosti pracovat na západě byli tamní řidiči obdařeni také mimořádně štědrou nabídkou v Jugoslávii licenčně vyráběných západních automobilů.

Namátkou jmenujme Volkswageny Brouk a Golf, Renault 4 či 18, Citroën GS a další. Tou zdaleka největší legendou se však stal licenční Fiat 128, tedy legendární Zastava 101, příznačně přezdívaná „stojadin“ (stojedna) – 1100 bylo označené vozů pro export, tedy i československý trh.

Jugoslávská vláda se rozhodla jít v automobilové oblasti cestou nejmenšího odporu a namísto drahého a složitého vývoje vlastních vozů se rozhodla pro licenční výrobu. V případě Zastavy byl za partnera podobně jako později v Sovětském svazu zvolen italský Fiat, blízký i geograficky. Vozy se začaly vyrábět v bývalé zbrojovce v srbském Kragujevaci a nebyly to kousky ledajaké.

V roce 1955 přišly první "fićové" - licenční Fiaty 600 D, vyráběné pod označením Zastava 600, které se podstatnou měrou zasloužily o motorizaci Jugoslávie. Koncem 60. let se ale začalo ukazovat, že ačkoli je "fića" skvělé, jednoduché a spolehlivé autíčko, přeci jen je poněkud malý pro běžné rodiny či nedejbože pro přepravu většího množství nákladu.

Řešení se nabídlo záhy a bylo vpravdě geniální. V Itálii se totiž ve stejné době zrodil skvělý Fiat 128, auto roku 1969. Už v roce 1968 podepsali jugoslávští představitelé novou smlouvu o technické spolupráci, ve které se dohodli mimo jiné na dalším zvýšení výrobní kapacity, a to na 170 000 automobilů ročně. Novinka ve výrobním programu dostala označení Zastava 101, neboli "stojadin" a ve výrobním programu továrny vydržela 37 (!) let, když přežila i mladší modely Koral nebo Florida.

Díky špičkovému výchozímu Fiatu 128 se Zastava na začátku 70. let snadno stala jednou z nejpokrokovějších světových automobilek neboť vyráběla auto s moderní koncepci s motorem uloženým vpředu nad poháněnou nápravou. Napříč uložený čtyřválec objemu 1,1 litru poskytoval výkon 55 koňských sil, které táhly něco málo přes osm metráků pohotovostní hmotnosti. Točivý moment 78 newtonmetrů přenášela čtyřstupňová manuální převodovka.

Oproti klasické 128 měl ale "stojadin" jednu obrovskou výhodu a to pětidveřovou, byť velmi podobně vypadající karoserii. Šéf Fiatu Agnelli totiž tou dobou ještě tíhl ke karoseriím klasického střihu a kompletní výklopné zádě se model 128 dočkal až u kombi Panorama. Zastava měla oproti typu 128 také o něco větší světlou výšku.

Po skončení výroby výchozího Fiatu na konci 70. let převzali v Kragujevaci i výrobu čtyřdveřové verze a nemalou popularitu si získaly i třídveřové hranaté modely Yugo Koral, které se svého času vyvážely i do USA. Hitem se mohla stát pětidveřová Florida z roku 1988, která stála na základech Fiatu Tipo, pak už ale přišly válečné události a postupný útlum výroby. Stojadin nakonec přežil všechny své nástupce a poslední opustil výrobní linku až v roce 2008, přičemž přežil i bombardování továrny letouny NATO v roce 1999:

  

Zastava 101 se mimo Jugoslávii musela jmenovat jinak, protože trojciferné označení modelu s nulou uprostřed má od dávných dob ve vyspělých zemích rezervované Peugeot. Vůz se tedy prodával pod označením Zastava 1100. V Československu plnily jugoslávské pětidveřáky dovážené přes Tuzex či Mototechnu roli jakéhosi mezistupně mezi auty z Východního bloku a drahými vozy z kapitalistické ciziny. Zkrátka, když jste nechtěli Moskviče, ale neměli na Renaultku, koupili jste si Zastavu.

Za pořizovací cenu 65 000 Kčs patřila Zastava v polovině sedmdesátých let k těm dražším, stejně stála Lada 1300, Škoda 120 byla o 7 000 levnější. V Československu se nakonec prodalo kolem deseti tisíc Zastav a špatná auta to vzdor některým nedostatkům rozhodně nebyla. Majitelé kromě nadčasového italského designu oceňovali praktický interiér, hbitý motor a výborné jízdní vlastnosti, méně už mnohdy až fanatický sklon ke korozi a ledabylé dílenské zpracování.

V inzerátech se dají stále najít zachovalé "stojadiny" s původem v Tuzexu či Mototechně. Jejich cena obvykle začíná už na 50 000 Kč, což je násobně méně než třeba u technicky blízkého Fiatu 128 coupe. Investiční potenciál je u "Jugoše" samozřejmě menší, jde však stále o pohledné auto s lacinou údržbou a nenáročným ovládáním, zkrátka jeden z tajných tipů pro začínající veteránisty!