Máte auto starší 30 let? Veteránské doklady šetří peníze a usnadní život. Nedostane je však každý

Jestli něčemu dnešní doba nepřeje, pak to jsou rozhodně stará auta. Vlastně se není čemu divit - průměrné patnáctileté stáří českého vozového parku skutečně není ničím k chlubení. Vedle vraků, které nemají na silnici objektivně co dělat, však existuje i nemalé množství vozidel určité historické hodnoty, která jsou po technické stránce v bezvadném stavu a vyjíždí jen občas.

Ano, do veteránského věku dospívají i auta, která máme na silnicích ještě v běžné paměti. Platba ekodaně při převodu ve výši 10 000 Kč však nepotěší, stejně jako různé obstrukce na STK nebo bezdůvodná zvýšená pozornost hlídek dopravní policie. Jak z toho ven? Řešení se jmenuje veteránské doklady. 

Stručně vzato lze za historické vozidlo uznat vozidlo starší třiceti let (počítá se od data výroby). Tak jednoduché to ale není. K tomu, abyste mohli získat kýžený průkaz historického vozidla a s ním spojená "véčka", tedy zelené veteránské registrační značky, musíte v prvé řadě absolvovat dvoukolový systém tzv. testací.

Jejich pravidla se odvíjí od mezinárodního technického kodex FIVA 2010, který shrnuje kompletní požadavky pro přidělování veteránského statusu. Nejprve vás bude čekat testace klubová (zaměřená na historický původ vozidla) a následně testace krajská (zaměřená na technickou způsobilost). První vás vyjde zhruba na 2000 Kč, druhá maximálně 800 Kč. Z uvedeného také vyplývá, že abyste vůbec mohli nechat vaše vozidlo testovat, musíte si najít veteránský klub, který disponuje patřičnou autorizací vozidla na klubové úrovni testovat. 

Není překvapením, že u testací hledí komisaři jak na originální původ vozidla (např. kontrola VIN kódů motoru či karoserie, protokoly z STK apod.), tak na perfektní technický stav vozu dle samostatného kodexu FIVA. Mnoho užitečných informací k testacím historických vozidel najdete na webu Federace klubu historických vozidel ČR (FKHV). 

Získáním klubového a krajského testačního razítka však zábava zdaleka nekončí, někdy spíš teprve začíná. Zájemce totiž čeká úkol domoci se svého práva u určeného orgánu státní správy a získat průkaz historického vozidla včetně zelených RZ.

K tomu bude potřebovat následující podklady:
1) Vyplněnou žádost o registraci historického vozidla doplněnou o kladné doporučení od krajské i klubové komise
2) Protokol o kontrole technického stavu auta odbornou dílnou (to je obzvláště vypečená disciplína)
3) Fotografie vozu v předepsané podobě
4) Doklad o vlastnictví vozu
5) Doklad o pojištění vozu
6) Vyplněný formulář, který dostane na registru
7) Doklad o zaplacení poplatku ve výši 800 Kč
8) Doklad totožnosti.

Není toho věru málo, ale při troše štěstí a trpělivosti si majitel vyzrálého vozu vyzvedne ani ne za pár týdnů kýžená "véčka". Víc jako 800 Kč a mraky času, čekání a shánění jej tato závěrečná fáze stát nebude.

Zatím to celé vypadá jako ne úplně snadná, přesto však reálná cesta k provozování starého auta nebo motorky. Existují i nějaká ale? Samozřejmě.

Majitel veteránských dokladů je rok co rok povinen získat do své zelené knížečky razítko klubové testační komise, která stvrdí, že jeho auto i nadále splňuje všechny požadavky pro veteránský status. Prohlídka nebývá tak striktní jako STK, ale starost to je.

Asi největším omezením je, že veterána z dikce zákona "nelze provozovat na pozemních komunikacích za účelem podnikání a běžného denního užívání pro vlastní potřeby“. Jedním dechem ale dodejme, že praxe tak přísná není.

Není ale vždy nutné vozit na autě "véčka". Pakliže auto má klasické "bílé" značky, stačí obstát u testací a jeho majitel má vyhráno. Na základě úspěšné testace mu na úřadě odpustí ekopoplatek a rapidně se také sníží částka povinného ručení - stejně jako u veterána na dvanáctinu normální ceny. S normálními RZ budete na druhou stranu muset co dva roky na obvyklou STK.