Zatímco v USA šlo dlouhé roky o vůbec nejprodávanější vůz, v Česku působí Ford F-150 hodně exoticky. A to nejen na silnici, ale i v případě, že se pokouší někde zaparkovat. Tuzemští řidiči vnímají na evropské poměry obrovský pick-up jako vůz pro někoho, kdo se chce jen ukazovat. Že je to ale ve skutečnosti schopný stroj, to dokládá i testovaný ojetý kousek, který jsme zkoušeli snad v nejnižší možné výbavě. Přesto s ním někdo ujel desítky tisíc kilometrů ročně. Jak se s takovým vozem u nás žije a na co si dát pozor? Zjišťovali jsme v testu ojetiny.
Řada F je v USA opravdový pojem a její historie se táhne zpět až do roku 1948. Od té doby existuje nepřeberné množství variant, z nichž některé by mohly v Evropě řídit jen majitelé řidičáku na náklaďák. Ostatně i ve Spojených státech spadá tento druh aut do kategorie „trucks“, ale může je tam řídit každý. Naštěstí testovaný Ford F-150 z roku 2020 (jde o poslední ročník 13. generace) vystačil hmotností do tradiční skupiny B. A to přesto, že šlo o variantu Supercrew s maximální dostupnou délkou (označuje ho nápis XL). Dva metry široký a 6,2 metru dlouhý vůz je prostě obr. Kousek s nájezdem 152 tisíc kilometrů se prodával v autobazaru AAA Auto za 800 tisíc korun.
Zvenčí je to kus vpravdě impozantní, vždyť jen samotná kabina by mohla být autem, a to tu máme ještě navíc dva metry dlouhou korbu! Ta byla vybavena chytrým krytem, který šlo postupně skládat a tím pootevřít nebo zcela odhalit nákladový prostor. Podle toho, co bylo právě potřeba převážet. Bohužel kvůli instalaci nádrže na LPG (v Evropě je to obvyklá modifikace), muselo na korbě zůstat také náhradní kolo, které za tímto účelem mělo nainstalovanou speciální kotvu. To většímu nákladu trochu překáží. Že veskrze nepůjde o žádný luxus, naznačují detaily - třeba obyčejné žárovičky v brzdových světlech.
Uvnitř pak najdete kabinu, kterou byste považovali za holou snad i v případě pošťácké dodávky. Velmi měkká látková sedadla, plastový volant s ovladači jen na jednom rameni, klasické budíky, obyčejné rádio s miniaturní obrazovkou (známe ze starých osobních fordů), manuální klimatizace a žádný tempomat? Ne, tohle není nic luxusního.
Na druhou stranu je tu opravdu hodně místa. K dispozici je šest míst k sezení, snad jen to prostřední vpředu lze označit za nouzové. Dají se mu sklopit záda, z čehož vznikne stolek s držáky na pití i chytrý mobil. Vzadu je hodně místa na nohy, pohodlně jsme sem ukotvili i dětskou sedačku. Ford F-150 má snadno dostupné isofixy. Zadní část kabiny se dá použít také jako zavazadelník, sedadla mají zvednutelné podsedáky podobně jako kdysi Magic Seats u Hondy. Naložíte sem pak třeba kufry. Na korbu bychom je nedávali, tam by mohly lítat. Navíc je z opotřebování patrné, že majitel opravdu vůz využíval k práci. Chválíme! Auto si můžete prohlédnout i v následující fotogalerii:
Vůz byl evidentně používaný denně v docela náročném zápřahu. Našli jsme ale jen kosmetické problémy, třeba omlácený nákladový prostor nebo místy znečištění interiéru. Větším problémem byly jen hodně opotřebované pneumatiky, které bychom po koupi vozu okamžitě vyměnili. Více bychom také prověřili podvozek, zda je rez jen povrchová, nebo jde víc do hloubky.
Ford F-150 13. generace (2015 až 2020) se prodával s několika šestiválci a klasickým osmiválcem, který jsme měli pod přední kapotou i my. Pětilitrový atmosférický motor známý jako Coyote V8 disponuje výkonem 295 kW (401 koní) a maximálním točivým momentem 542 Nm. Právě v této generaci ho výrobce spároval s desetistupňovou automatickou převodovkou, které zůstala ještě klasická mohutná páka na pravé straně sloupku volantu. Je to pak takový impozantní zážitek, když kovový klíček zastrčíte do zapalování, nahodíte osmiválec, který zabublá a poté poslepu projedete přes zubatou dráhu páky, abyste našli polohu D. Auto se poslušně rozjede kupředu.
Ten, kdo je zvyklý na aktuální evropskou konfekci, může být trochu vystrašen. Reakce motoru na plynový pedál jsou totiž rychlejší než u vozů uzemněných přísnými emisními normami. Auto tak přes svou velikost i hmotnost (2,5 tuny!) působí na začátek hbitě. Řízení má samozřejmě dlouhý převod a posilovač není tak účinný, to aby dal řidiči jasně do ruky pořádný kus auta, které řídí. V základu je také poháněna jen zadní náprava. Musíte si proto dát pozor, protože třeba na mokrých dlažebních kostkách se pod plynem okamžitě začnou protáčet zadní kola. V takovém případě lze ale snadno připojit i přední nápravu.
My jsme s vozem za deště trochu bojovali, protože jeho pneumatiky Mickey Thompson Baja ATZ (285/55 R20) už byly za zenitem a majitel je logicky nechtěl před prodejem měnit. To proto, že jeden kus vyjde tak na 15 tisíc korun. Po pár nečekaných slidech jsme raději jezdili se zapnutou čtyřkolkou. Za sucha ale nebyl problém. Samozřejmě je nutné počítat s velikostí vozu, a tak je jízda rozvážnou záležitostí. Na druhou stranu jsme pohodlně drželi rychlost i na dálnici, motor má síly opravdu dost. A i díky tomu Ford F-150 uveze na korbě jeden a čtvrt tuny a dalších 3,5 tuny na kouli (šlo by víc, ale brání mu v tom evropská legislativa).
Spotřeba je samozřejmě na evropské poměry extrémní a není nezvyklé dostat se běžně na 17 až 20 litrů benzinu na 100 km. My jsme jezdili se zapnutým LPG, v takovém případě se dají náklady na provoz výrazně stlačit. U tohoto typu vozu instalace nevadí snad i proto, že s ním rozhodně do podzemních garáží mířit nebudete. Zato s ním není problém vyrazit do terénu, k dispozici je i uzávěra diferenciálu nebo redukce. Navíc tu máte velkou světlou výšku. Proto je tohle auto tak oblíbené třeba u majitelů stavebních firem.
Celkově je s Fordem F-150 na českých silnicích příjemné svezení. Tedy hned poté, co si na jeho velikost zvyknete a ani vám už nepřijde přehnaně velký. Také je dobré počítat s tím, že jde o klasický pick-up na žebřinovém rámu, podle toho auto jede, tedy spíš se tak valí dopředu. Ale zase je mu jedno, jaký povrch se právě nachází pod jeho koly. Jedinou zásadní výtku zaslouží desetistupňový automat, který není právě ukázkou ideálního řazení - škube, příliš často řadí (ve městě až k sedmičce) a dělá tak jízdu poněkud uskákanou. Manuálně lze sice řadit tlačítky plus a minus na páce, ale v deseti stupních se rychle ztratíte (informuje o nich jen malý displej uprostřed stylem 4/10, jakože máte zařazenou čtyřku atd.). Motor má ale dost síly a pokud se vám povede prudká akcelerace, je to i přes nepovedený automat impozantní zážitek.
Osmiválec Coyote se třikrát dostal mezi 10 nejlepších motorů v americké anketě Ward's. Jde v podstatě o bezproblémovou jednotku s řetězovými rozvody. Existuje v řadě variant a je i speciálně upravená právě pro práci s Fordem F-150. Ve třetí generaci, která přišla v roce 2018, dostala přímé vstřikování.
Menší obtíže se objevují stran chlazení motoru. Vodní okruh se zavzdušňuje, majitelé častěji hlásí poškození a nutnou výměnu vodní pumpy. Nefunkční termostat může způsobit přehřátí. Klasicky se také objevují potíže s výfukovým systémem, kde se uvolňují některé díly a způsobují nadměrný hluk. Specifickou závadou je i „zblázněná“ kaplička s přístroji, kdy se naráz rozsvítí řada varovných kontrolek. Na vině je vlhkost v řídící jednotce, která je umístěná za světlometem.
Kapitolou samou pro sebe je desetistupňová automatická převodovka. Zatímco dřívější šestikvalt (6R80) dodávalo ZF, nový 10R80 vznikl vývojem Fordu, potažmo GM. A to není úplně dobrá zpráva. GM se snaží systém vylepšovat softwarovými updaty, je dobré si tedy obstarat aktuální. Při výměně oleje se dostane ven jen šest litrů, ale dovnitř se vejde dvojnásobek. Je tedy nutné ho měnit častěji. Kvůli častějšímu řazení se také rychleji opotřebovávají spojkové díly. Ze servisního pohledu je právě automat nejproblémovější součástí vozu.
Pokud jako v našem případě narazíte na auto, které bylo zjevně hodně využívané, doporučujeme důkladnou kontrolu pohonu všech kol. Zkontrolujte funkčnost připojení 4x4. Můžete narazit ne to, že se po přepnutí na pohon všech kol přední kola nepřipojí. Někdy za to může unavené těsnění, což se řeší ale poměrně snadnou výměnou. Sehnat náhradní díly na americká auta není dnes nic tak těžkého a v řadě případů na ně nebudete ani dlouho čekat. Před koupí si ale najděte specialistu, abyste vůbec měli kam s vozem jezdit.
Ford F-150 je přesně ten případ vozu, který si na nic nehraje. I když by ho mohla řada neznalých laiků osočit z opaku. Pracovní stroj, který zvládne odvézt opravdu všechno, a to jakýmkoliv terénem, si zaslouží pozornost všech, kteří něco takového od svého auta potřebují. Paradoxně testovaná ojetina vyšla jen o 50 tisíc korun levněji, než za kolik si mohou řidiči v USA koupit zbrusu nový model v základní výbavě. Taková je už ale realita dnešní Evropy. Pokud chcete trochu přičichnout k americké kultuře, nestresovat se z nejrůznějších asistenčních systémů a alespoň pomocí LPG udržet náklady na uzdě, není to vůbec špatná volba. Rozhodně ale ne pro každého.
Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti AAA Auto.
Coby symbol Ameriky si „full-size“ pick-upy našly řadu příznivců i v Česku, kde ovšem docela často neslouží k práci, ale spíš k terapii krize středního věku. Díky etablovaným firmám zabývajícím se dovozem aut z USA se staly celkem jednoduše dostupným způsobem, jak se od všech ostatních účastníků silničního provozu výrazně odlišit. Jízda doprovázená burácením osmiválce je návyková, servisní a provozní náklady nejsou k překvapení laické veřejnosti zcela likvidační, a tak pokud nemusíte často jezdit do centra měst či parkovat v podzemních garážích, americký pic-kup se vám nejspíš jen tak neomrzí. Coby skoro odjakživa nejprodávanější auto na americkém trhu se Ford F-150 dočkal už čtrnácté generace, jeho prodeje ale poslední dobou pomalu klesají, nejspíš i proto, že ve většině verzí přišel o onen legendární osmiválec. Testovanou třináctou generaci lze v německé inzerci najít zhruba od 600 tisíc, kusy s rozumným nájezdem a v atraktivní specifikaci seženete od tři čtvrtě milionu. Výběr není moc pestrý, mnohem rozšířenější je v Česku konkurenční (a pro mnohé asi charismatičtější) Dodge RAM (dnes už jen RAM), zatímco nabízené fordy spočítáte na prstech. O to větší pozornost ale možná F-150 na silnici přitáhne. Vyplatí se porozhlížet se po autech dovezených specialisty, kteří při první registraci v ČR zařídili potřebné technické úpravy a veškerou administrativu spojenou se zápisem všech potřebných údajů a homologačních výjimek do techničáku, jinak hrozí potíže na stále přísnějších STK.
Jindřich Topol působí jako regionální manažer výkupu AAA Auto
