Test modernizovaného hatchbacku Kia Rio 1.2 DPI: Chvála obyčejnosti narušovaná pokusy o modernu

Takhle přece dříve jezdívala všechna auta! Při testu malého hatchbacku Kia Rio po faceliftu se základním benzinovým čtyřválcovým motorem 1.2 DPI bez turba jsme se vrátili o dobrých 15 let, kdy pod kapotou malých aut podobné motory dominovaly. Dnes už jde o vzácnost. Atmosférický čtyřválcový motor bez elektrifikace najdeme mezi malými hatchbacky pouze u sesterského Hyundaie i20 (také dvanáctistovku) a u Mazdy 2 (patnáctistovku).

Čtvrtá generace malého hatchbacku Kia Rio se vyrábí od roku 2017 a její facelift byl velmi decentní. Zvenčí ho pozná opravdu jen znalec, navíc některé prvky jako třeba LED světlomety jsou k dostání pouze ve vyšších stupních výbavy nebo za příplatek.

O něco víc se modernizace projevila v interiéru, i tady jsu ale některé prvky k vidění pouze u vyšších  výbav. Jde například o nový multimediální systém s integrovanou navigací a osmipalcovým displejem včetně Android Auto a Apple Car Play. I ten je standardem pouze v nejvyšší výbavě GT Line, což ale vůbec není na škodu. V testovaném autě byl totiž hromosvodem většiny nadávek, které jsme při jízdě vůči zkoušenému vozu vypustili z úst. Nejhorší byla při spojení s telefonem jeho děsivá pomalost. Třeba právě splnění pokynů na Android Auto trvalo snad pět vteřin. Velmi vláčně však reagovaly dotekové plošky i v dalších místech menu.

Výrazně lepší inovací je větší barevný displej mezi přístroji (klasickými ciferníky), který patří mezi standardní výbavu pro všechny verze a v jeho menu zahrnujícím třeba palubní počítač se orientuje moc hezky.

Nás ale samozřejmě nejvíce zajímalo, jak modernizovaná Kia Rio jezdí. Jako jeden z posledních mohykánů totiž pod kapotou využívá čtyřválce bez turba - konkrétně s objemem 1,2 litru a výkonem 62 kW. Jde o trochu jiný motor než před modernizací, což naznačuje i změna jeho označení. Ten předchozí měl signaturu 1.25 CVVT a tedy o něco větší objem a jiný systém vstřikování paliva.

Od prvního nastartování novinky jsem se ponořil do oceánu nostalgie. Takhle přece ještě před dvaceti lety jezdila skoro všechna malá auta! Díky slušné pružnosti v nízkých otáčkách se dá pětka (nejvyšší rychlostní stupeň, zapomeňte na šestku) používat v drtivé většině jízdních situací. Při šlápnutí na plyn ale nepočítejte s turbo-reakcí. Nástup dynamiky je pooomaloučký a kdo se chce seznámit s větším stádem koníků, musí pěkně podřadit a nechat ručičku otáčkoměru vyběhnout nad čtyřku.

Vrátil jsem se do svých mladých let, kdy jsem musel při každém předjíždění z rychlosti 80 km/h podřazovat na trojku, někdy dokonce na dvojku, aby byl manévr relativně rychlý a tedy co nejbezpečnější. Řidičům, kteří už si zvykli na turbo, bude akcelerace v nejběžnějších otáčkách připadat mimořádně líná. Turbo doba má zkrátka něco do sebe, na druhou stranu chápu, že chce spousta řidičů u čtyřválcových atmosférických motorů zůstat - už díky tomu, že by tyto pohonné jednotky měly v dlouhodobém horizontu mnohem lépe snášet časté jízdy na krátkou vzdálenost.

Dalším silným argumentem, proč si model Kia Rio 1.2 DPI pořídit, je až neuvěřitelně nízká spotřeba. Při ustálené rychlosti 90 km/h jsme naměřili 4,3 l/100 km, což je hodnota, kterou se dříve chlubily naftové motory. Při zařazené pětce točí pohonná jednotka v této rychlosti nemalých 2500 otáček.

Mnohem méně úsporná je modernizovaná Kia Rio 1.2 DPI při dálničním provozu, kdy otáčky při 130 km/h vzrostly na 3500/min. a motor už začal být v kabině mnohem více slyšet. Spotřeba se zvýšila přibližně na sedm litrů.

Po městě se mi většinou dařilo jezdit kolem šesti litrů a drtivá většina delších jízd končila i při svižnějším stylu s údajem na palubním počítači mezi pěti a šesti litry, což značí nadprůměrnou úspornost i při porovnání s většinou oturbených konkurentů. Ta je ale vykoupena velmi podprůměrnou dynamikou.

Jízdní vlastnosti malého hatchbacku Kia Rio se po modernizaci nezměnily. Na danou kategorii jsou čitelné, nezáludné a relativně dospělé. Tomu přispívalo i obutí testovaného auta. Na šestnáctipalcových kolech byly pneumatiky s rozumným univerzálním rozměrem 195/55 R16, který podporuje jak jistotu v zatáčkách tak komfort při přejezdech nerovností.

K příjemnému pocitu z jízdy přispívá i přesné, krátké a tlumené řazení v dobře vymezených drahách. Kulatá hlavice krátké řadicí páky se parádně drží.

Snad ještě větším překvapením bylo plynulé řízení. Relativně malý volant s příjemnými tlačítky padne do mužské i ženské ruky.

Modernizovaná Kia Rio s testovaným motorem 1.2 DPI se prodává v základní výbavě Comfort od 299 980, jde o nejlevnější provedení vozu. S přihlédnutím k dramatickému růstu cen u konkurentů včetně nové Fabie, která začíná na 329 900 korunách jde o velmi výhodnou nabídku. Zvlášť, když už základní provedení zahrnuje ve standardu klimatizaci, rádio, mlhovky a patnáctipalcová kola. Právě s nejlevnějším provedením nové Škody Fabia jsme Kiu Rio 1.2 DPI Comfort porovnali, podívejte se ZDE.

Malých hatchbacků s cenou pod 300 tisíc korun už na trhu moc nezůstalo. Jejich kompletní přehled naleznete ZDE. A ucelenou nabídku modelu Kia Rio po faceliftu včetně cen ostatních motorizací si můžete prohlédnout ZDE.

Další dojmy z našeho testu týkající se zejména interiéru vozu naleznete výše v galerii a jejích popiscích.

Testované Rio bychom doporučili zejména starším a klidnějším jednotlivcům a párům, kteří jezdí na kratší vzdálenosti a mnohem více než na dynamice jim záleží na trvanlivosti vozu a nízké spotřebě.