Srovnávací test Škody Octavia RS 1. a 4. generace: Babi, nejsi lepší, ale je s tebou větší sranda

V rámci prezentace nové Škody Octavia RS jsme měli i možnost jejího porovnání s "eresem" první generace. Šlo o kombík poháněný benzinovým turbomotorem 1.8 T 132 kW s téměř sto osmdesáti tisíci ujetými kilometry na počítadle. Octavii čtvrté generace hnal kupředu motor 2.0 TSI 180 kW.

Škoda Octavia RS první generace se představila v roce 2000, o dva roky později doplnilo nabídku i kombi. Pod kapotou mohl tehdy být jediný motor - benzinový čtyřválec dopovaný turbem s označením 1.8 T a maximálním výkonem 132 kW kombinovaný s pětistupňovou manuální převodovkou. A přesně takové auto v černé barvě startujeme před mladoboleslavským muzeem poté, co jsme absolvovali první desítky testovacích kilometrů s novinkou poháněnou motorem 2.0 TSI 180 kW se šestistupňovou manuální převodovkou.

První dojmy v dnes už téměř youngtimeru jsou rozpačité. Kožené bočnice nepříliš sportovně tvarovaných sedadel jsou tak vyhlazené, že vůbec nedrží tělo v zatáčkách, hlavové opěrky se dost viklají. Hlava si okamžitě vybaví parádní anatomická sedadla čalouněná částečně alcantarou a částečně kůží s výraznými bočnicemi u nové Škody Octavia RS s příjemnými integrovanými opěrkami. Starší auto prohrává hned od prvních sekund.

Jenže vzápětí vyrovnává, a dokonce se dostává do vedení! Po prvním šlápnutí na plyn a vzápětí jeho povolení se ozve hvízdnutí turba, vzápětí zasténání, zasyčení a dýchání motoru. Tohle přesně bychom chtěl slyšet i u novinky, ne naprosto příšerný umělý zvuk generovaný z reproduktorů. A i když se mi ho u novinky podařilo časem deaktivovat, stejně její projevy, byť pak relativně podobné, nebyly uvnitř kabiny zvukově zdaleka tak slastné jako u její babičky. U Octavie RS čtvrté generace jsou totiž přirozené zvuky motoru téměř potlačené.

Přístrojová deska z šedivého plastu v první generaci sice není nic pěkného, ale na rozdíl od současné Octavie nulujeme ukazatel průměrné spotřeby po paměti, aniž bychom museli spustit oči z dění na silnici. U novinky ta samá procedura trvá několik sprostých slov a desítek vteřin.

Jasně, nelze tady mít ani desetinu informací jako u novinky, ale právě teď jde hlavně o to vymáčknout z téhle babičky to nejlepší v serpentinách a k tomu je řidiči úplně jedno, že se může dozvědět, jaké tady bude zítra počasí a jestli v nejbližším obchodním centru sežene místo k parkování. Jediné, co ho zajímá, je rychloměr, otáčkoměr, ukazatel teploty oleje, stav paliva v nádrži a průměrná spotřeba. A to před sebou má na první dobrou. Bez toho, aby musel matlat prstem někde po displejích, nebo si hrát s kombinací roleru a tlačítek na volantu.

Také ohmataný volant s potahem z druhovýroby se těžko může na první pohled měřit s tím parádním novým, ale aktuálně je důležitější, co přes něj vnímáme. A u starší Octavie RS máme pocit daleko většího spojení s autem i s vozovkou. Je to jako mít sex s kondomem, nebo bez něj.

Tím ale vůbec nechceme napsat, že by bylo řízení ve starší Octavii lepší. Naopak. Cítíme tam drobné vůle, chod volantu není plynulý a v krajních polohách zdaleka tak strmý jako u progresivního řízení nové Octavie. U ní projedeme i hodně prudkou zatáčku na půl otáčky volantem a při pohledu na ruce řidiče by i velmi sportovní jízda s ní vypadala jako víkendový výlet. Se starší Octavií RS mnohem víc bojujeme, na limitu si pomáháme občasným pouštěním volantu, podhmaty a dalšími skopičinami, za které by vyhazovali z autoškoly. V hodně ostrých vracečkách saháme po ruční brzdě, ze které zbylo u nového "eresa" jen tlačítko elektronické parkovací brzdy. U babičky se do volantu přenáší i spousta rázů, což u novinky vůbec nehrozí. Zkrátka řízení nové Octavie RS je jednodušší, plynulejší a bezpečnější, ale u té staré mnohem, mnohem zábavnější.

U řazení není pochyb o vítězce. Tady to na celé čáře vyhrává nejnovější generace. Její dráhy jsou nejen přesnější, což se dá vzhledem k výraznému rozdílu v počtu najetých kilometrů čekat, ale také kratší, sportovnější a samozřejmější. 

Podobný výsledek by se dal samozřejmě čekat i u dojmů z motoru, jenže tady to tak jednoznačné není. I když papírové parametry jasně hovoří ve prospěch novější nadupanější verze (viz tabulka pod článkem), ta starší má minimálně subjektivně rychlejší reakce na sešlápnutí plynu zejména při sportovní jízdě.

Bude to asi i výrazně kratším zpřevodováním. Zatímco babička točí při devadesátce na nejvyšší rychlostní stupeň (pětku) 2400 otáček, novinka pouhých 1800 otáček. To se ale samozřejmě projevuje i na spotřebě, která byla při srovnatelném jízdním stylu u novinky o čtyři litry nižší (12 vs. 9 litrů benzinu na 100 km). Aktuální dvoulitr je navíc mnohem pružnější v nižších otáčkách. Není vůbec žádný problém s ním broukat na šestku padesátkou na tisíc otáček po vesnici. U novinky se musí mnohem častěji řadit a držet motor v optimálních otáčkách. Zároveň je také nová Octavia nepoměrně lépe odhlučněná než její předchůdkyně.

Nová Škoda Octavia RS se díky podvozku s elektrickým samosvorným diferenciálem VAQ, vyspělejšímu stabilizačnímu systému, ale i širším pneumatikám v zatáčkách projetých pod plynem mnohem lépe drží asfaltu. Nedotáčivost je tady neuvěřitelným způsobem potlačena, auto umožňuje projíždět oblouky bezpečně vysokou rychlostí.

Babička je mnohem nedotáčivější. Projíždět s ní zatáčky stejně rychle jako s novinkou prostě nejde. Tipneme si, že třeba na mosteckém okruhu bychom s ní byli klidně o patnáct vteřin na kolo pomalejší než s novinkou. Každá zatáčka na limitu Octavií RS první generace je svým způsobem boj, vyžaduje úplně jiný styl jízdy s mnohem větším množstvím korekcí plynem, volantem i ručkou, ale postupně se nám daří vybavit si dávné časy, kdy jsme s ní dokázali jezdit hodně rychle.

Podvozek sice není tak technicky propracovaný, ale je parádně čitelný, takže řidič limity auta mnohem lépe vnímá. Jízda na úplné hraně je tak jednodušší. U nové Octavie RS se totiž v běžném provozu na limit podvozku vlastně vůbec nedostanete, bylo by to už příliš rychlé a nebezpečné. U stařešiny jsme na něm byli po chvíli zajíždění v každé druhé zatáčce, což pumpuje do žil adrenalin, jaký řidič u nových aut už prostě většinou nezažívá. Přiznáme se, že se nám z ní nechtělo vůbec vystupovat, což jsme u novinky nepocítili.

Novou Škodu Octavia RS bychom okamžitě brali jako služební nebo rodinné auto na každodenní ježdění. Ale na takové ty letní volnočasové vyjížďky po prázdných okreskách v neděli v pět hodin ráno kvůli vyčištění hlavy bychom chtěli mít v garáži i její babičku.