Radost ze života pořád ještě existuje. Krotili jsme Land Rover Defender V8 na silnici i v bahně

Při nedávné návštěvě autosalonu v Mnichově jsme měli pocit, že už automobilky snad nesmí ukazovat nic jiného než elektrické vozy, které nám věstí trvale udržitelnou zelenou budoucnost. Na výstavišti ale chyběl Land Rover a to je dobře, protože kdyby ukázal auto, které jsme teď řídili, asi by ho vytáhli ven a demonstrativně přejeli tankem Leopard. Je to velký off-road, má kompresorem přeplňovaný osmiválec, 525 koní a samozřejmě solidní apetit. Naprostá nehoráznost, která je ovšem naprosto okouzlující.

Land Rover Defender V8 není úplně novinkou, ale dostat se k němu není vůbec snadné. Alespoň ne v Česku, kde v testované středně velké variantě 110 (dostupný je i pro krátkou 90) začíná na částce 3 658 795 korun. Samozřejmě, tohle auto s motorizací označenou Land Roverem jako P525 v evropském kontextu nedává vůbec žádný smysl a šlo by ho tak šmahem smést ze stolu jako hračku ani ne tak pro fajnšmekry, jako pro zhýralce. To by ale byla chyba. Mnohem lepší je ho nechat, abyste se do něj mohli postupně zamilovat.

Přitom pokud se právě nebavíme o ještě dražší speciální variantě Carpathian Edition, budete se muset soustředit na detaily, abyste ho od ostatních Defenderů rozlišili (tedy pokud zrovna kolem vás neprobublá svým typickým osmiválcovým zvukem). Tak třeba dostal unikátní černá kola Satin Black Grey o velikosti 22“. Ano, obout ho bude stát dost, do terénu to není také úplně ideál, ale vozu náramně sluší. Zejména pokud ho máte také celý černý, tak jako my, tedy v laku Santorini Black. Celkově připomíná takové ty americké stealth bombardéry, které se mají ztratit radarům. On se ale naopak v provozu příliš neztratí.

Nebude to ale kvůli jeho vzhledu, jako spíš kvůli tomu, co se line z výfuků. Ty jsou ostatně také pro tento stroj unikátní. Jde o pořádné dvojité trubky na každé straně speciálně vyladěné k tomu, aby zahrály co nejlepší ódu na radost. A jinak? Jinak je to prostě Defender 110 s prakticky hranatou karoserií, který může stejně dobře posloužit jako jakákoliv jiná jeho varianta. Pojďme se ale ještě na moment podívat do interiéru.

Zastavení v kabině ale bude krátké, protože tohle je přece Defender tak, jak ho všichni moc dobře známé. Prostorná kabina, kde se sedí vysoko nad okolním provozem a tudíž i s velmi dobrým výhledem na ostatní. K tomu promyšlená palubní deska s jednoduchým, ale praktickým designem, v jejímž středu je tak trochu nonšalantně položený displej zábavního a navigačního systému Pivi Pro o velikosti 11,4 palce. Pod ním je ovládací panel s pákou a to je vše.

Tedy až na jeden zásadní detail. Pokud si totiž pořídíte Defender V8, dostanete k němu volant potažený Alcantarou. Ta se opravdu nádherně drží a zaručí, že vám volant nebude klouzat v dlaních. Odolná látka se používá v supersportech nebo závodních speciálech a právě tak i tenhle jeden zásadní detail znamená, že z vozu dostanete hned jiný pocit než z jiného „obyčejného“ Defenderu. Kromě toho V8 dostal jako jediná variantě páčky pod volant k manuálnímu řazení. Tak počkejte, až nastartujeme!

Mačkáme tlačítko a po krátkém zabzučení startéru naskočí s vyštěknutím benzinový osmiválec. Kompresorem plněný na délku uložený motor V8 má objem rovných pět litrů a na volnoběh si vesele přede, jako by se nechumelilo. I tak už je ale zřejmé, že se pod přední kapotou skrývá opravdu solidní stádo. To čítá 525 koní, což je 386 kW. Točivý moment má hodnotu 625 Nm a právě díky kompresoru by mělo být jeho dávkování lineárnější než u turbodmychadla. Na přidání plynu reaguje auto velmi ostře, je opravdu potřeba ho jemně dávkovat. Za chvíli si zvyknete, ale když si pak přesednete třeba do naftové verze (byť nejsilnější), bude vám připadat, že pravou nohou spíš šlapete do bláta. Je to opravdu citelný rozdíl.

Přišpendlit pedál plynu na podlahu si tady na rakouských okreskách jen tak člověk dovolit nemůže. Jednak je tu provoz, jednak jsou tu všudypřítomné kamery, na které naštěstí navigace Defenderu schopně upozorňuje. Nakonec se ale objevuje okno: Defender nezaváhá ani mikrosekundu a už se řítí střemhlav kupředu. Stovku pokoří za 5,4 sekundy, což sice není teritorium luxusních sporťáků, ale na palubě 2,6 tuny těžkého vozu, kde se sedí vysoko jako na mysliveckém posedu, jde rozhodně o impozantní projev. Ručička tachometru nás může podle tabulky dovést až k 240 km/h, za to je ale v Rakousku doživotí bez možnosti předčasného propuštění a tak se snažíme spíš tu a tam po očku přidat plyn, ale nebýt nápadní.

Jezdit s osmiválcem je lahůdka, třeba i díky tomu, že si páčkami pod volantem můžete řadit rychlosti zcela libovolně. Ono je s takovým motorem vlastně jedno, jaká z osmi rychlostí je právě zařazená, ale jde o to, že je příjemné hrát si s otáčkami třeba při předjíždění nebo výjezdu z obce. Podřadit o dva stupně a pak nechat motor vyletět ve vysokých otáčkách a za pěkného hudebního doprovodu, je bezpochyby návykové. Jen se samozřejmě nesmí řešit spotřeba. Nějakých 160 kilometrů testovací trasy po dálnici, okreskách a silnicích přes kopce končíme se 14,9 litry benzinu na 100 km. Naštěstí je tu 90litrová nádrž.

Není se ale potřeba bát řízení, které sice není nejostřejší, ale rozhodně není nastaveno na tak dlouhý převod jako v případě klasických off-roadů. Ostatně, Defender umí převod pro terén prodloužit a tím zabezpečit přesnější ovládání auta při pomalé jízdě v náročných podmínkách. Posilovač je docela aktivní, až si člověk říká, že 2,6 tuny by mohlo v rukách vyznít s trochu větší tíhou.

Systém Terrain response nabízí pro modely V8 speciální jízdní režim Dynamic, ale i bez něj je auto ukrutně rychlé. Minimálně v přímém směru. V zatáčkách pak pomůže nejen pohon všech kol, ale i pořádné stabilizátory. K dispozici je i elektronicky řízený zadní diferenciál spolupracující se systémem Yaw Controller (reguluje pohyb karoserie při rychlé jízdě). To má dohromady dát sportovnější svezení než s klasickým Defenderem.

Ano, následné přesednutí do dlouhého naftového Defenderu 130 nám ukázalo, že Defender V8 je při jízdě stabilnější, je tužší a také se v zatáčkách o poznání méně naklání. Stále ale nejde o žádný sporťák a troufáme si tvrdit, že utažené zatáčky uprostřed rakouských kopců bychom projeli stejně rychle s vrcholným naftovým motorem. O to tu ale nejde. Jde o radost ze zvuku a pocit, že máte královský motor. A také pořádný úsměv pokaždé, když na to alespoň na chvíli pořádně šlápnete. Ostatně, V8 budete prostě muset mít rádi, protože při jízdě dálničními rychlostmi vás bude doprovázet jeho hukot poměrně citelně. Na tisícikilometrovou cestu na dovolenou to tedy úplně není.

A pak je tu ještě jízda v terénu, do nějž můžete bez rozpaků vyrazit, tedy pokud vám nebude líto těch přepychových 22palcových kol. S výškově nastavitelným vzduchovým podvozkem, redukční převodovkou, uzávěrou diferenciálu a hlavně systémem Terrain Response 2, který dokáže v automatickém režimu sám poznat po jakém povrchu se právě pohybujete a podle toho reagovat, jde jezdit po štěrku, v bahně, písku a po kamenech vlastně s prstem v ruce. My jsme to samozřejmě zkusili a vydali se dokonce na noční jízdu do lesa (soukromého a tedy zcela legálně), kde jsme sjížděli opravdu ostré svahy. O tom a víc také o nejvyšší naftové variantě největšího modelu Defender 130 budeme ale psát až za pár dní. Stojí to totiž za samostatný článek.